Můžete si myslet, že Itálii znáte. Že o ní všechno víte. Jenže Sicílie je jiná. „Je to jiný svět,“ říkají místní a mohou se urazit, když je označíte za Italy. Koneckonců těch národů se tu vystřídalo mnohem více – Řekové, Féničané, Římané, Normané i Arabové. A každý z nich vtiskl italské ostrovní krásce jinou tvář.

Půda na Sicílii je vyprahlá, ale všude narazíte na potravinové trhy, kde nabízejí místní ovoce, čerstvě sklizené ořechy, zeleninu uzrálou na slunci a pikantní horské sýry. Zásoby v okolních mořích se po staletí tenčí, ale zdejší vody stále dokáží uspokojit chutě místních na čerstvé plody moře. A místní obyvatelé, kteří během staletí zažívali další a další vlny cizích vpádů, stále vřele vítají návštěvníky.

Tím však výčet protikladů nekončí. Jakkoli je sicilská historie nesmírně bohatá, smutně proslulá je současná nedobrá situace ostrova – téměř stejně nechvalně proslulá jako zotročení mafií. Ať se vám to líbí, nebo ne (a většina Sicilanů rozhodně patří do druhého tábora), tyto skutečnosti vrhají na ostrov stín stejně zlověstný, jako je kouř ze zdejších slavných činných sopek.

Zázrak je, že ani ty nedokáží zastínit lesk tohoto středozemního drahokamu – jeho kultura a kuchyně ovlivněná Arábií, prehistorická archeologická naleziště, nádherná barokní města a úchvatná krajina jsou toho důkazem.