Kaňon Debed Tento kaňon má v sobě více historie a kultury než jakékoli jiné místo v Arménii. Téměř v každém městě u řeky Debed je kostel, kaple, stará pevnost a pár kačkarů. Pozornost přitahují zejména dva kláštery zapsané na Seznam světového dědictví, Haghpat a Sanahin, ale k vidění je toho zde mnohem více. Břehy řeky hyzdí rozpadající se sovětská infrastruktura, ale jinak je scenérie vcelku idylická. Silnice kaňonem je vcelku rušná, protože představuje hlavní spojnici mezi Arménií a Gruzií. Turisté mohou navštívit vynikající hotel a restauraci v Dzoragetu nebo se ubytovat v několika B&B ve městech. Chátrající stánky s khoravatsem u silnice jsou téměř jedinou možností, kde se najíst, kromě B&B, ale v létě lemují silnici také prodejci čerstvého ovoce.

Přezdívá se mu „Arménské Švýcarsko“, a i když je to trochu přehnané, vysokohorský Dilijan (Dilidžan) má bezpochyby krásnou scenérii a neobyčejně příjemné podnebí. Za sovětských dob býval poklidným útočištěm filmařů, skladatelů, umělců a spisovatelů, kteří tu odpočívali a tvořili, a dnes je střediskem turismu s četnými B&B a hotely. Zdejší přírodní krásy nepochybně inspirují tvořivé myšlenky: město obklopují bujné dubové a habrové lesy na pozadí zasněžených vrcholků hor. V létě shánějí pastevci městem dobytek z horských pastvin a v bohatých listnatých lesích sbírají lidé houby a bylinky. Místní architektura se vyznačuje strmými taškovými střechami a dřevěnými trámy, ale sem tam je vidět i nějaký domek jako z pohádky. Dokonce i zdejší sovětské památníky mají jistý šmrnc.