Cesta do Santiaga de Compostela trochu jinak
„Dejme to ode dveří domu!“ prohlásil jednoho večera Milan, když jsem u něj byla zase na asistenci. Milan byl můj klient se svalovou dystrofií odkázaný na vozík. Lidé s tímto onemocněním se dožívají kolem 20 let, Milanovi táhlo na 60. Měl silnou vůli a neskutečnou touhu žít. Vzepřel se svému osudu a žil plnohodnotný život. Přesto, že byl zcela nehybný a zvládal už jen mluvit, byl věčný optimista a vždy s úsměvem na tváři. Miloval kulturu, cestování a život jako takový. Cestoval po Evropě i po Asii. Jen k sobě neustále potřeboval asistenta, který mu dělal ruce i nohy. A já byla jedním z nich. Měli jsme toho s Milanem spoustu společného, byli jsme oba šílenci pro každou špatnost a žili své životy naplno, každým okamžikem. A díky této kombinaci vznikla naprosto šílená myšlenka. První myšlenky na bláznivé putování V roce 2018 jsem hodně cestovala a jedním z mých plánů byla i slavná pouť do Santiaga de Compostela ke katedrále sv. Jakuba. Tam jsem nakonec také vyrazila, ale jen na 10 dní po Španělsku. Tato pouť se nejčastěji začíná v Saint Jean Pied de Port (hranice Francie…
Články
