Výšlap na La Soufriére na ostrově Guadaloupe

© Wikimedia

Před odletem na francouzský department v Karibiku ‒ ostrov Guadeloupe – jsem věděla, že chci vylézt na nejvyšší aktivní sopku na ostrově. La Soufriére se díky své výšce pyšní také privilegiem být nejvyšší sopkou celých Malých Antil

Když mi Aurélien, můj francouzský kamarád, kterého jsem poznala díky couchsurfingu, oznámil, že vyrazíme v pět hodin ráno z parkoviště u obchodu Leader Price v Le Moule, zděsila jsem se. Co naplat, musela jsem vstát z postele již ve čtyři a s čelovkou si v domě svých hostitelů chystat věci na cestu. Do Le Moule jsem dorazila den před tím po tmě, takže jsem si matně pamatovala cestu k radnici, natož pak k Leader Price. Po cestě na domluvené „rendez vous“ jsem potkala pouze jednoho pobíhajícího psa a mladého černocha, který se pravděpodobně vracel z bujarého večírku. Bylo vidět, že vstávat v zimě před pátou hodinou ranní je brzy i pro místní.


informační tabule
Informační tabule k oblasti kolem La Soufriére

Čekání před prázdným obchodním domem a přesun na Basse Terre

Ačkoli jsem na parkoviště dorazila kupodivu včas, obdržela jsem zprávu, že se Aurélien malinko opozdí. Ještě že tak, říkala jsem si, neboť jsem mohla na parkovišti alespoň posnídat. Nutno podotknout, že tímto počinem jsem se postarala o ranní zábavu všech černochů, kteří přijížděli do práce na svoji směnu. Doteď nevím, co znamenal jejich nechápající výraz ve tváři, když mě viděli, jak si na patníku pochutnávám na máslovém croissantu u a upíjím k tomu vodu z plastové láhve. Můj nový kamarád mě ale naštěstí nenechal dlouho čekat a těsně před půl šestou jsme vyrazili vstříc našemu dobrodružství.

Cesta na druhou polovinu ostrova Guadeloupe ‒ Basse Terre trvala něco kolem hodiny. Během ní jsme se stihli seznámit, začít si rozumět a zvykat si na anglický akcent toho druhého. Pravdou je, že díky naší zapálené diskusi o tom, jak se žije na Guadeloupe, ve Francii a Čechách, jsme se na cestě párkrát malinko ztratili. K úpatí sopky jsme ale dorazili kolem sedmé hodiny a hned po výstupu z auta jsem si stihla povšimnout, že zatímco nás výstup teprve čeká, jsou tací, kteří již běží v propoceném tričku zpět.


Basse Terre východ slunce
Východ slunce nad hlavním městem Basse Terre

Vzhůru k nebesům

Prvních pár kilometrů jsme šli po nové asfaltové silnici, kudy jsme ještě bývali mohli pokračovat autem. Ani jednomu z nás to ale nevadilo, protože zhruba za necelé dva kilometry se terén rapidně změnil ‒ nejprve ve vysoké kamenité schody, posléze v užší pěšinu. Pozvolným tempem jsme stoupali vzhůru. Během výstupu jsem obdivovala nádherné francouzské informační tabule a nutila Auréliena, aby mi je překládal slovo od slova do angličtiny. Jeho vstřícnost jsem mu vzápětí oplatila, protože nás zastihl nejspíš z nadměrné vlhkosti prudký déšť a já měla pláštěnku navíc. Čím výše jsme stoupali, tím byla mlha sytější a vlhkost nepříjemnější. Ráz krajiny byl výrazně jiný, než na jaký jsem byla doposud zvyklá ‒ místo suchých listů a vyprahlé krajiny zde bylo mnoho jasně zelených rostlin. Ačkoli nejsem žádný botanik, musím říct, že barevné květy a svěží zelená barva si právem zasloužily můj obdiv.


vyznačená cesta k vulkánu (2)

vyznačená cesta k vulkánu (2)
Vyznačená cesta k vulkánu - turistické značky trochu jinak

Nejvyšší bod Malých Antil a vůně pekla

Na vrcholu sopky, tedy ve výšce 1 467 m n. m., jsem si připadala, jako bych zdolala alespoň Mont Blanc. Na chvíli jsem zvažovala, zda pokračovat až k vulkánu. Přes hustou mlhu bylo vidět sotva půl metru dopředu. Aurélien mě ale naštěstí přesvědčil, že je to nezbytné, že bez toho prostě nemohu odjet. Takže jsme pokračovali po malé pěšině vyznačené žlutými dřevěnými patníky. Stálo to za to, neboť jsem doposud neměla to štěstí vidět aktivní vulkán a ucítit „vůni“ síry a dalších unikajících plynů, které se valily vzhůru k obloze jako pára nad hrncem. Po chvíli čekání se dokonce lehce vyjasnilo a vulkán se nám ukázal v celé své kráse.


vyznačená cesta k vulkánu (2)
A to je on - vulkán La Sufriére na vlastní oči a z blízka

Cesta dolů za odměnu?

Cesta zpět nám ubíhala daleko rychleji, i přes častá uklouznutí po vlhkých kamenech. Mlha se malinko rozestoupila a čas od času jsme mohli zahlédnout městečko Basse Terre a Karibské moře. Nyní jsem dokázala ocenit, proč mě Aurélien tahal z postele ve čtyři ráno, neboť nahoru se valily davy turistů a místních. Pravděpodobně je to pro ně stejný sobotní výlet jako pro nás výstup na Sněžku. Zatímco já měla pusu od ucha k uchu, skupinky protijdoucích výletníků mi sotva odpovídaly na pozdrav. Uklidňovala jsem se, že to je jistě jenom únavou z výstupu.

Po sestupu jsem nás odměnila svačinou v podobě francouzské bagety se sýrem a banánem z místního trhu. Jen co jsme si trochu odpočinuli, vydali jsme se směrem k zaparkovanému autu a já byla ráda, že jsem si splnila svůj stanovený cíl do posledního puntíku.


Basse Terre a Karibské moře
Basse Terre a Karibské moře

Autorka Markéta Matoušková o sobě: "Jsem fyzioterapeutka, která miluje cestování - poznávání nových lidí, kteří se mnou žijí společně na planetě. Mám ráda nová místa a miluji jídlo a s tím společné hodování v cizích krajích. Věřím v dobro a o své zážitky a poznatky, které by mohly posloužit mnoha dalším lidem, se ráda dělím na svém blogu.


Byli jste na výletě, dobrodružné cestě či třeba stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.

 

Napsal: Markéta Matoušková

Předchozí článek

48 hodin ve Lvově

Další článek

Safari v národní rezervaci Masai Mara v Keňi - II. část

Související články

Články

Havaj: jaký ostrov zvolit napoprvé

Máte v plánu vyrazit na Havajské ostrovy, ale nemáte ponětí, kde začít? Váháte, jestli vybrat jeden z ostrovů, nebo obrazit všechny? Ať už na Havaji vyrazíte kamkoliv, čekají vás fantastické pláže, přátelské tváře, dobré jídlo. Ale každý ostrov má své specifické kouzlo. O´ahu je nabitý energií, Maui je tím nejlepším pro plážové povaleče, Kaua´i uchvátí tyčícími se útesy na břehu moře, nejmladší Big Island zase ohromí krajinou...

Články

Ta nejtradičnější Kuba ve Valle de Viñales

Kuba se postupně otevírá turismu, ale většina lidí zná pouze chátrající, a přesto stylovou Havanu a pláže ve Varaderu. Chcete-li poznat méně známou tvář Kuby, vydejte se do kraje Valle de Viñales zapsaného na Seznam světového dědictví UNESCO, kde farmáři dodnes orají pole se svými volky. Projděte se nebo projeďte na koni či kole mezi fantastickými skalními útvary zvanými mogotes a pak se uvelebte do křesílka na verandě svého pěkného casa particular a v klidu počkejte, až vám donesou něco dobrého na zub. Po více než padesáti letech začínají být vztahy mezi Kubou a USA konečně trochu vřelejší. Tato karibská země se nachází na prahu velké změny. Havana má mnoho co nabídnout z architektury, historie, hudby, muzeí a galerií, ale až se nabažíte historických cadillaců, zapózujete vedle Che Guevary na...

Články

Havaj dnes nabízí více než kdykoli předtím

Havajské pláže netřeba představovat, ale toto souostroví oslovuje také milovníky dobrého jídla, historie a dobrodružství. Hawaii Regional Cuisine, kulinářské hnutí, které vzniklo už v devadesátých letech, tu jede na plné obrátky. Ostrované se připravují na 75. výročí útoku na Pearl Harbor a sté výročí založení dvou nejvýznamnějších zajímavostí ostrovů – národních parků Haleakalā National Park a Hawai’i Volcanoes National Park. Tyto významné momenty v dějinách souostroví bude provázet řada zajímavých akcí a výstav. Zlaté písečné pláže, smaragdové vrcholky hor a uvolněná, pohodová atmosféra – Havaj je jako ráj na zemi. Dříve sem lidé jezdili hlavně kvůli opalování a surfování na báječných vlnách, ale dnes sem přijíždějí také za vynikajícím jídlem, historií a dobrodružstvím. Kulinářské hnutí Hawaii Regional...

Články

Kupředu, Freo!

Lidé svobodného ducha přicházejí do západoaustralského přístavního města Fremantle ze široka daleka jako vlny přílivu a odlivu. Chtějí si užít zdejší hudební kluby, hipsterské bary, butikové hotely a minipivovary spolu se studenty univerzity Notre Dame, kteří „Freo“ pomáhají proměňovat. V roce 1987 se nacházelo ve stavu ekonomické stagnace, ale dnes je to rušné, umělecky laděné město plné alternativní kultury. Pod rozpáleným západoaustralským sluncem se vyhřívá přístavní město Fremantle, které má nevázanou námořnickou duši. Podobně jako Valparaíso v Chile nebo Littleton na Novém Zélandu má také „Freo“ historické centrum tvořené hustou změtí uliček s klasickými viktoriánskými a edwardiánskými domy, kterým...