VRINDAVAN - místo pro duchovní líbánky

© Pixabay

Každé místo v Indii má svou specifickou energii. Někde vyzařuje temná, mystická až surová síla, jinde se vám otevře atmosféra zcela hravá a povznášející. Z mého pocitu a pohledu je tohle Vrindavan.

Podle indické legendy ve zdejších spletitých uličkách vyrůstal bůh Krišna s jeho družkou Rádhou a láska, kterou mezi sebou vzájemně oplývali, dodnes dýchá z každé zdi a každého stromu tohoto starobylého města. 

Vrindavan_1
Vrindavan obtéká jedna z posvátných řek Jamuna. Indové věří, že z nich při koupeli smyje veškeré hříchy 

Radhe, Radhe! 

Do Vrindavanu jsem přijela pozdě okolo jedné hodiny ranní. Z letiště v Dillí jsem se vezla městských autobusem za patnáct rupií až na hrance státu Uttar Pradesh, kde jsem přesedla na další lokální linku a ta mě vysadila na dálnici pár kilometrů od města. Polospící řidič rikši mi nabídl odvoz a já jsem doufala, že po čtyřech hodinách cesty uprostřed hluboké noci najdu místo k přespání. Kroužili jsme tmou vylidněnými silnicemi, až jsme zahlédli svítící ceduli guest house. Za osm set rupií na noc mě recepční zavedl do jednoduchého pokoje s manželskou postelí, kde jsem upadla do - na indické poměry – docela čistých peřin. Kdybyste nejeli na blint jako já, můžete si stran ubytování více vymýšlet. Ve Vrindavanu najdete nespočet ašramů včetně největšího a nejluxusnějšího sídla hnutí Hare Krišna ISKCON. Vzhledem k zájmu zahraničních spirituálních turistů se ale ceny za noc v tomto komplexu šplhají i ke dvěma tisícím rupií za noc. Jiné ašramy, hotely nebo guest housy jsou cenově vstřícnější a z mé zkušenosti se dá vždy a všude smlouvat.

Vrindavan_2Indové denně přináší do chrámů sladkosti a květy, které darují božstvům

Zvědavost mi tu noc nedala příliš spát a po pár hodinách se mi před očima zjevilo zcela jiné město než to, do kterého jsem v noci přijela. Ulice byly od svítání dávno živé, kraje silnic obsadili lokální obchodníci se vším možným – od jednoduchého jídla až po obřadní pomůcky k modlení. Ženy oděné v nádherných barevných sárích a muži ve lněných kurtách proudili do chrámů, ze kterých už s prvními paprsky slunce zněly do okolí náboženské zpěvy. Všichni se usmívali a zdravili se božími jmény. Hare Krišna! Radhe, Radhe! 

Krišna rád sladké

Cestu do jednoho z nejpopulárnějších chrámů Banke Bihari, kam jsem to ráno měla namířeno, lemovali žebráci opření podél zdí, obchodníci s čerstvě natrhanými květy růží a prodejci všemožných opravdu tuze sladkých sladkostí z cukru, kokosu a mandlí. Ty růže nádherně voní a nosí se do chrámů v obrovském množství v košících nebo navlečené ve věncích a společně se sladkostmi se obětují božstvům. 

Vrindavan_3Banke Bihari patří k nejuctívanějším chrámům ve Vrindavanu

Zula jsem si sandály, jak místí kultura nařizuje a vešla dovnitř. V chrámu se odehrávala neskutečná tlačenice. Každý přišel s přáním zahlédnout posvátná božstva Krišny a Rádhy. Touha indických žen byla navíc tak nekompromisní, že se občas zatahaly za sárí, použily lokty a slova, kterým jsem nerozuměla, aby se dostaly co nejblíž oltáři. Jedna z Indek mě chytla pevně kolem pasu a přitáhla k sobě, když viděla, jak neprůbojně stojím opodál a pozoruju to davové šílenství s odstupem Evropanky. „Držím tě pevně, přitiskni se a stoupni si na špičky, ať taky vidíš!“ 

Vrindavan_4
Každé ráno se před místními kaplemi tvoří fronty Indů, kteří hromadně míří na bohoslužby

Po cestě ven mi jeden z duchovních mistrů označil čelo červenou tečkou – tilakem symbolizujícím požehnání od Boha a já jsem z toho všeho vycházela s úsměvem od ucha k uchu. Před chrámem pobíhaly děti s podobnými razítky na čelo jako onen mistr uvnitř, jen jejich záměrem nebylo boží požehnání ale žebračina. Nezkušené turisty většinou bez zeptání orazítkovali tam, kam dosáhly, a pak se za cizinci vláčely, dokud nedostaly drobné. Ve Vrindavanu tudíž pozor na dvě věci – na děti a na opice! „Monkeys, monkeys!“ na vás často zakřičí místní ve snaze zachránit cokoli, co si nesete v ruce, dřív, než vám to makakové agresivně vytrhnou. Jsou všude a neustále ve střehu. 

Čaj z květináče

Můj kamarád popsal Vrindavan jako místo blaženosti. Duch Krišny a Rádhy k vám promlouvá nejen v chrámech, ale také skrze absolutně božské jídlo. Kudy procházíte, tam se na vás smějí obrovské pánve s čerstvým jogurtem ozdobené růžemi. V pětatřicetistupňovém vedru, které město prostupuje od března do června, vám z nich připraví typický osvěžující nápoj lassi. Zamilovala jsem si ho! Zaháněla jsem s ním denně horkost z počasí i z velmi ostrého jídla. 

Vrindavan_5Růžové květy cítíte všude - zdobí nejen chrámy, ale i jogurtové mísy v restauracích

V místních restauracích vaří většinou rýži s luštěninami a zeleninou, na které kořením zdaleka nešetří. A to stejné platí i o porcích. Víte, jak vypadá bezedný talíř? Ve Vrindavanu vám na stříbrný tác rozdělený do několika přihrádek naservírují více druhů jídla a zatímco rukama jedno po druhém uždibujete, prochází kolem vás Ind s hrncem a takřka každé snězené sousto vám naběračkou doplní zpátky. Další Ind před restaurací na denní menu láká kolemjdoucí s důrazem na pouhých padesát rupií za oběd. A takových jídelen potkáte vedle sebe několik.  

Vrindavan_6Ve Vrindavanu se běžně najíte za deset až padesát rupií

Ve Vrindavanu jsem stejně jako jídlo nesmírně ocenila i myšlenku recyklace. Na většině míst nepoužívají plastové talíře a kelímky. Místní vláda podpořila výrobu hliněných hrníčků, které vypadají jako naše hnědé květináče, a z těch si dát indický chai chutná mnohem líp než z umělé hmoty. 

Šaty na počkání

Indové dbají na krásu. I když mají černé nohy od všudypřítomného prachu a kravská lejna na vás číhají při každém kroku, jistá elegance se místním mužům i ženám odepřít nedá. Na ulicích od rozbřesku například denně vyrůstají provizorní holičství. U polorozpadlé zídky se na kousku zápraží opírá zrcadlo, u kterého je odložená štětka a břitva. Proti zrcadlu na rozvrzané dřevěné židli sedí postarší Ind, který „salon“ navštívil, aby se hodil do gala.

Vrindavan_7Místní krejčí používá nejčastěji oranžové nitě. Taková je barva duchovních oděvů

O pár kroků dál těsně u silnice vedle sebe sedí dva ševci a u stolu, který používaly naše babičky, nastavují nitě a stříhají látky. Kdybyste chtěli, do večera vám na míru ušijí oblek podle vašich představ. Ptala jsem se jich, jak je třeba možné, že i bez žehliček mají pánové košile, jakoby je zrovna vymandlovali? Odpověď mě rozesmála. Prý je stačí správně vyvěsit, složit a strčit přes noc pod matraci. Ráno je máte i s krásně nalajnovanými puky!  Prát chodí místní do posvátné řeky Jamuny, která svými divokými břehy obepíná město. Je klidná, špinavá, mystická a vládne kolem ní zvláštní klid. Kdokoli k ní zavítá, pozdraví ji, pomodlí se, pošle po její hladině květy nebo zapálí vonnou tyčinku a vykoupe se. I s oblečením na sobě. 

Vrindavan_8U břehů Jamuny kotví desítky lodí, které vás svezou po řece

Non stop párty

Za čím tedy v souhrnu vyrazit do Vrindavanu?  Za památkami, jídlem a tancem. Ne nadarmo si Vrindavan vysloužil přívlastek města, kde se dennodenně oslavuje ve jménu božím. Mezi nákupy a ochutnávkami zdejší kuchyně proto stojí za to vyčlenit si čas ještě na jedno místo – Nidhivan.  Tak se říká Krišnově zahradě, kde si užijete „párty“ s tradiční živou hudbou v otevíracích hodinách kdykoli. I kdybyste nechtěli, rozjaření Indové vás do víru tance a oslavných manter vtáhnou bez váhání. Skupinka Indek mně obemkla zápěstí a jedna za druhou mi naznačovaly, jak se do rytmu hýbat.  Legenda říká, že sem Rádha a Krišna přicházejí každou noc, aby tancovali s pasáčky krav. Ti se po svítání mění v křoví, které celou zahradu prostupuje. Větve stromů se ohýbají k zemi a projevují tím úctu božskému páru. 

Vrindavan_9
Mantry, neboli zdejší náboženské zpěvy, většinou doprovází typický hudební nástroj harmonium

Stejně jako Nidhivan je celé město takřka nedotčené. Lokální autority se opravám jakýchkoli budov vyhýbají, protože co když se právě této zdi nebo tohoto stromu Krišna dotýkal? Miliony poutníků, kteří do Vrindavanu ročně zavítají, doufají, že tu jeho otisky i dnes ucítí. 

Autorka článku a fotografií Lenka Nechvátalová o sobě: "Jsem novinářka, cestovatelka a dobrodruh. Rána začínám s jógou, večer nazouvám boty na tango. Miluju lidi, svobodu a v multikulturním prostředí jsem jako ryba ve vodě. Předchozí práci v tradičních médiích jsem vyměnila za život s batohem na zádech a čelím dobrodružství zvanému život. Ráda čtu, naslouchám a létám. Věřím, že kulturní bariéry překoná otevřené srdce."

Zaujala Vás popisovaná destinace, chtěli byste se dozvědět víc a získat podrobnější informace týkající se Indie? V e-shopu najdete tištěného průvodce Lonely Planet Indie poznáváme.

Indie poznáváme LP

Byli jste na výletě, dobrodružné cestě či třeba stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na 
webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika. 

Booking.com
Napsal: Lenka Nechvátalová

Předchozí článek

Skrytá Káhira - průvodce po utajených skvostech

Další článek

Čemu se chtě nechtě přiučíte na Tenerife

Související články

Články

Spaľovač mŕtvol z indického Váranasí

Daj, daj peniaze pre chudobných! Diabolsky vyzerajúci spaľovač mŕtvol sa rukami špinavými od popola naťahoval po manželovej fotoveste s vreckami. Oči mal podliate krvou od večného dymu z kremačných ohňov a zuby červené od žuvania betelu. Musíš prispieť! postavil sa nám rozhodne do cesty. Manikarnika ghát je jedným z najznámejších, najpozoruhodnejších miest v indickom svätom meste Váranasí. Ich počet sa na ôsmich kilometroch posvätného brehu na vonkajšom ohybe rieky Gangy mení. Sú gháty kúpacie, také, kde sa perie, pri niektorých stoja chrámy, a tak tam veriaci chodia vykonávať...

Články

Indická Chennai

Tři a půl hodiny letu z Dubaje a garantuju vám, že se ocitnete v jiném světě. Obklopí vás nikdy nekončící dopravní špička, ve které se však Indové perfektně vyznají, na každém rohu vonící čerstvě připravená samosa a tak upřímné úsměvy lidí, že vás to místy až bude vyvádět z míry. Chennai neboli Madras poprvé Možnosti dopravy jsou ve městě Chennai, dříve zvaném Madras, takřka neomezené. Perfektně tady funguje jak Uber, tak místní servis sestávající z vozítek zvaných rikša, které vás odvezou všude tam, kam budete potřebovat. A naúčtují si to podle taxametru, stejně jako...

Články

Průzkum Srí Lanky prostřednictvím chuťových buněk

Miluji jídlo a veškeré aktivity spojené se stolováním. V jakémkoli průvodci nejprve nalistuji stránku s názvem Jídlo a pití, abych věděla, na co se můžu v dané destinaci těšit. Pokud vám nevadí ostrá jídla, rýži můžete jíst každý den a nejste na nic alergičtí, máte vyhráno a po gurmánské stránce si Srí Lanku jistě užijete. Podle mě jsou to totiž tři hlavní předpoklady, aby člověk nebyl závislý pouze na ovoci. Tedy pokud také upřednostňujete stravování v místních zapadlých podnicích namísto luxusních restaurací na pláži, kde bez problémů seženete evropská jídla. Je pravdou, že tento typ stravování s sebou nese úskalí v podobě jazykové bariéry a při objednávce pokrmů občas dojde k nedorozumění. Pokud jste však ranní ptáčata, můžete posnídat například v obležení místních dělníků, pro které budete středem pozornosti. Typická jednoduchá ovocná snídaně na Srí Lance Rýže, kokos, chilli Nejčastějším pokrmem, který seženete kdekoli, je rice and curry. Jedná se o levné, jednoduché a předvídatelné jídlo. V klasickém rice and curry byste měli vždy nalézt maledivské ryby. Tuto zajímavou směs čehosi s chutí ryby...

Články

Božský a bohy zapomenutý Šrínagar

„Nebe na zemi“, tak zelené údolí města Šrínagar nazval mocný indický císař Jehangir v 17.století. Jen málo se tu od té doby změnilo, obraz dokonalosti stále malují šplouchající pádla, rozrážející zrcadlovou hladinu jezera, rozléhající se modlitby, zelené hory a prameny z nich stékající a okolní zasněžené vrcholky sedmitisícovek. Člověk by skoro zapomněl, že se nachází v Kašmíru, na horké půdě mezinárodního konfliktu s nukleárním potenciálem, který zde s různou intenzitou propuká již skoro 70 let. Jiná Indie Sedím na terase koloniálního hausbótu na jezeře Dal v okrajové části Šrínagaru. Klid, který tu panuje, je až nereálný. Naprosté ticho ruší jen projíždějící šikary, lodi ve stylu gondoly, které jsou zde hlavním dopravním prostředkem. Voda v jezeře je průzračná, stále používaná na vaření...