Vodopády Les Chutes de Carbet

Tyto tři vodopády se nacházejí v národním parku ostrova Guadeloupe poblíž největší sopky La Sufrierre. Vyráželi jsme ráno kolem osmé z městečka Le Moule, které leží přesně na opačném konci naší cílové destinace. Ale vzhledem k malé rozloze souostroví ve tvaru motýla, jsme měli dostatek času přemístit se na druhou polovinu ostrova - část zvanou Basse Terre.


Les Chutes de Carbet
Začátek deštného pralesa

Na parkovišti  blízko místa Capesterre Belle Eau,  poblíž nejmenšího ze všech vodopádů, jsme byli asi kolem deváté. Začátek cesty mi připomínal stoupání na největší sopku na ostrově La Sufrierre- mírná vlnitá, kamenitá cesta obklopená tropickou flórou. Po chvíli jsme už šlapali ve vlhkém bahně, což mě tentokrát vůbec  neznepokojovalo - věděla jsem, že výlety v deštném pralese nemůžeme absolvovat v oblečení z čistírny a vypraných botách. Po necelém kilometru jsme potkali sympatického mladíka se psem, který v docela svižném tempu běžel zpátky k parkovišti. Nevěděla jsem, že můj komentář typu: "Nechápu, jak se v tomhle dát běžet, " se mi stane později osudným.

Les Chutes de Carbet_1

Konečně v první třetině

V příjemném tempu a nenáročným terénem jsme za chvíli dorazili k nejmenšímu vodopádu. Žasla jsem nad zelení kolem, zpívajícím ptactvem a poletujícími motýli. Úplná romantika, nebýt toho, že nás "pronásledovali " tatínek se synem, kteří si možná chtěli zpříjemnit parné dopoledne koupáním v jezírku a jedna postarší sportovkyně, která z mého úhlu pohledu nejspíš jenom usilovala o to mít nejhezčí "selfie" na svém iphonu. Upřímně, o krásné fotky  jsme se my snažili  také, ale naším cílem byl malý leguán, který si očividně hrál na modela, neboť se nám ukazoval ze všech stran a bylo vidět, že ho cvakání fotoaparátu nijak zvlášť neobtěžuje, ba naopak.

Les Chutes de Carbet_2

Ztraceni v pralese a nalezeni na silnici

Po krátkém zastavení jsme pokračovali vzhůru k druhému vodopádu. V tuto chvíli jsem neměla ani potuchy, že se z té naší příjemné procházky stane pomalu celodenní výlet.  Terén se začal nenápadně ztěžovat, začalo první brodění řeky,  přelézání vlhkých kamenů a hledání správné cesty. Uznávám, že  ztratit se ve vlhké, zarostlé džungli, značené pouze sem tam červeným praporkem není až takový problém.  Navíc, když se nám vybil telefon s navigací. Byla jsem šťastná, že nejsme v žádném amazonském pralese, kde bychom mohli narazit na hady, a že ještěrky, malí leguáni a pavouci mi nevadí.

Les Chutes de Carbet_3
Po několika hodinách hledání správné cesty kdesi v národním parku, jsme se ocitli opět v civilizaci, a to rovnou na silnici před vstupem do národního parku. Po zaplacení 2,2 Euro jsme pokračovali ke druhému vodopádu. Nechápala jsem, jak je možné, že ostatní voní a nejsou zpocení.  Pak mi to došlo - zatímco my jsme se trmáceli cestou necestou, oni mají svůj vůz připravený přímo na parkovišti. Musím říct, že ani druhý - 110 m vysoký vodopád mě nezklamal. Dívat se na masu valící se vody a vdechovat přitom vlhký vzduch, byl pro mě neopakovatelný zážitek. Bohužel, třešničku na dortu- tedy třetí, 115 m vysoký vodopád, jsme již nestihli. Museli jsme pomalu vyrazit zpátky, abychom se k autu vrátili před setměním.

Les Chutes de Carbet_4

Překvapení na závěr

Doufala jsem, že cesta zpátky bude již za odměnu. Zpočátku to tak skutečně vypadalo, než se ukázalo, že můj francouzský kamarád je ještě větší ochránce přírody než já. Takže když jsme v džungli spatřili plastovou PET lahev, vrazil mi ji do ruky s tím, že ji musíme vzít s sebou. Nevadilo mi to do té doby, než jsme opět začali brodit řeku a přelézat vlhké kameny. Naštěstí jsem to zvládla bez úhony. Na závěr mě ale čekalo ještě jedno překvapení a tím byl asi tři  kilometrový běh zpátky k autu. V tu dobu jsem si vzpomněla  na toho "sympaťáka" se psem a litovala své nevinné poznámky na začátku výletu.  Po dobu běhu jsem přemýšlela  nad tím, že jestli tento výlet přežiji bez úhony, tak si zasloužím jeden veliký croissant za odměnu. Na parkoviště jsme dorazili něco kolem 16. hodiny, očistili jsme se od bahna a já už jsem se těšila na svoji tvrdě vydřenou odměnu. Inu, neříkej hop, dokud nejsi v cíli.

Les Chutes de Carbet_5

Autorka Markéta Matoušková o sobě: "Jsem fyzioterapeutka, která miluje cestování - poznávání nových lidí, kteří se mnou žijí společně na planetě. Mám ráda nová místa a miluji jídlo a s tím společné hodování v cizích krajích. Věřím v dobro a o své zážitky a poznatky, které by mohly posloužit mnoha dalším lidem, se ráda dělím na svém blogu.

Byli jste na výletě, dobrodružné cestě či třeba stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.

Napsal: Markéta Matoušková

Předchozí článek

Thajsko - ceny, rady a tipy - tohle musíš vidět!

Další článek

Afgánistán - trochu z jiného pohledu

Související články

Články

Výšlap na La Soufriére na ostrově Guadaloupe

Před odletem na francouzský department v Karibiku ‒ ostrov Guadeloupe – jsem věděla, že chci vylézt na nejvyšší aktivní sopku na ostrově. La Soufriére se díky své výšce pyšní také privilegiem být nejvyšší sopkou celých Malých Antil Když mi Aurélien, můj francouzský kamarád, kterého jsem poznala díky couchsurfingu, oznámil, že vyrazíme v pět hodin ráno z parkoviště u obchodu Leader Price v Le Moule, zděsila jsem se. Co naplat, musela jsem vstát z postele již ve čtyři a s čelovkou si v domě svých hostitelů chystat věci na...

Články

Jak cestovat nalehko – rady od mistra v balení

Malé a lehké zavazadlo je nezbytností pro každého světoběžníka, který chce minimalizovat chaos spojený s cestováním. S malým batohem můžete stihnout japonský vlak, který odjíždí opravdu přesně. Můžete se vtěsnat do jediného autobusu (či na jeho střechu) jedoucího do další vesnice v Indii. Nebo, jak jsme se dozvěděli, umožní vám kompaktní zavazadla v situaci, kdy se snažíte vyplatit svého průvodce z vězení, nacpat šest objemných cestovatelů do maličké rybářské loďky, jež vás doveze k bungalovu na opuštěném ostrově právě včas, abyste mohli sledovat západ slunce. Součástí balení jsou samozřejmě hluboce osobní rozhodnutí. Každý má svoje vlastní představy o pohodlí a stylu. Avšak pokud se budete držet několika jednoduchých, praxí osvědčených zásad cestování nalehko, můžete ušetřit na velikosti a váze. Ne vždy to sice zachrání vaši cestu, ale rozhodně tím...

Články

Ta nejtradičnější Kuba ve Valle de Viñales

Kuba se postupně otevírá turismu, ale většina lidí zná pouze chátrající, a přesto stylovou Havanu a pláže ve Varaderu. Chcete-li poznat méně známou tvář Kuby, vydejte se do kraje Valle de Viñales zapsaného na Seznam světového dědictví UNESCO, kde farmáři dodnes orají pole se svými volky. Projděte se nebo projeďte na koni či kole mezi fantastickými skalními útvary zvanými mogotes a pak se uvelebte do křesílka na verandě svého pěkného casa particular a v klidu počkejte, až vám donesou něco dobrého na zub. Po více než padesáti letech začínají být vztahy mezi Kubou a USA konečně trochu vřelejší. Tato karibská země se nachází na prahu velké změny. Havana má mnoho co nabídnout z architektury, historie, hudby, muzeí a galerií, ale až se nabažíte historických cadillaců, zapózujete vedle Che Guevary na...

Články

Mayská riviéra aneb dovolená v Karibiku v mexickém stylu

Mexiko je báječným místem pro odpočinek a v posledních letech se stává stále populárnější destinací i pro Evropany a Čechy všeobecně. Tato překrásná země totiž nabízí svým návštěvníkům vskutku nevšední zážitky. Pokud se rozhodnete Mexiko navštívit, čeká vás kultura a bohatá historie, vynikající mexická kuchyně, překrásná fauna i flóra a báječní lidé – a ještě mnohem víc. Odlehlé zátoky Mayské riviéry. Nejvhodnější období je od listopadu do konce května, kdy se teploty přes den pohybují mezi 27–33 °C a přes noc málokdy klesnou pod 20 °C. Teplota vody je také velmi příjemná, okolo 24 °C. Letenky do Cancúnu se dají v průběhu roku sehnat za výhodné ceny. I díky...