Vlakem napříč Čínou aneb nejvýše položenou železnicí z Lhasy až do Pekingu

© Getty

Když jsme se rozhodli procestovat Čínu, volba dopravního prostředku byla jasná. Čína je obrovská země a je zde mnoho vnitrostátních letů, ale jen z vlaku můžete opravdu vidět velký kus čínské krajiny. Zároveň zde máte slušnou šanci potkat místní a třeba i najít přátele (jak se podařilo nám). Naše putování začalo v Tibetu a napříč Čínou jsme vlaky dojeli až do Pekingu.

Tibet

Jako první jsme navštívili Tibetskou autonomní oblast. Z nepálského Kathmandu jsme letěli přímo do Lhasy a byl to ten nejkrásnější let, jaký jsem kdy zažila. Nemám zrovna moc ráda samotné létání v dopravním letadle (zažila jsem už pár turbulencí), ale přelet nad nejvyššími horami byl nezapomenutelný. Vzhledem k výšce Mt. Everestu to vypadalo, že ani neletíme moc vysoko, hory byly téměř na dosah. Z ptačí perspektivy jsme tak mohli vidět i celou trasu, kterou jsme v Nepálu šli předešlé tři týdny – trek kolem jezer Gokyo až do základního tábora Mt. Everestu (o tom více třeba příště).

Čínou vlakem_1
Sny se mají plnit

Splnil se mi sen z dětství, podívala jsme se do Tibetu, ne teda na sedm let, jak rakouský horolezec Harrer, ale jen na sedm dní.  V sedmi dnech jsme stihli s mužem prochodit Lhasu, velmi spirituální město, jehož dominantou je palác Potala, ochutnali jsme místní kuchyni i čaj s jačím máslem, který chutná spíš jako polévka. Krom města jsme také navštívili tzv. nejmodřejší jezero Namtso, kde se můj muž svezl na jaku, a také jsme si udělali výlet k překrásnému budhistickému klášteru Drak Yerpa, který je vybudován v příkré skále v nadmořské výšce okolo 5000 m.n.m. Tento klášter vypadá podobně jako hojně focený budhistický klášter Taktsang - Tygří hnízdo v Bhutánu. Budhističtí mnichové v něm a v přilehlých skalních jeskynních meditovali celé měsíce. Když jsme procházeli klášterem a obdivovali, jak jej mohli lidé na skále vystavět a zároveň se kochali výhledem ze skal do údolí, zastavil nás mnich, a i když mluvil jinou řečí, nabídl nám horkou vodu, jako gesto jeho pohoštění. Tibet na nás dýchl, svou spiritualitou a něčím co ještě existuje, ale je to tak křehké a neuchopitelné, že už ani nevíme, zda je to skutečné. 

Čínou vlakem_2

Z Lhasy do Chengdu 

Vzdálenost: cca 44 hodin ve vlaku, který ujede 3070 km a přitom zdolá sedlo ve výšce 5068 m.n.m. Jak se říká, zážitek nemusí být vždy pozitivní, v paměti nám zůstane, hlavně když je dosti silný. 

Trať z Lhasy do Chengdu drží mnohá prvenství na Světě, je rozhodně nejvýše položenou tratí vůbec a ještě vede po zamrzlé zemi asi 550 km. Železniční tunel Fenghuoshan na této trati, který je v nadmořské výšce 4905 metrů je nejvýše položeným železničním tunelem a tunel Kunlun Mountain, který je dlouhý 1686 m, je nejdelší železniční tunel, postaven na zmrzlé zemi. 

Čínou vlakem_3

Ale dost k faktům.  V den našeho odjezdu jsme se dostavili, skoro tři hodiny před odjezdem, na nádraží ve Lhase. Než jsme vůbec mohli vstoupit do areálu nádraží, tak nás důkladně zkontrolovali, a také naše batohy, stejně jako je tomu na letištních kontrolách před odletem. Ve velké krosně měl můj muž oblíbený švýcarský nožík, na kterém byly nůžky, vývrtka a jiné potřebné věci na cesty…hned mu jej zabavili (z toho plyne poučení, neberte do Číny nože, hlavně ne pak do vlaku!).  Po mohutné kontrole jsme se dostali do čekací haly, která byla plná lidí čekajících na jediný vlak toho dne. Ve chvíli, kdy jsme vstoupili, se na nás obrátili snad všichni v obrovské hale, těžko říct, kolik lidí, zde čekalo na vlak, ale věřte mi, že opravdu hodně. Někteří si nás fotili, jiní na nás jen zírali asi tak jako bychom byli návštěvníci z vesmíru. Marně jsem hledala očima někoho, kdo by vypadal jako turista, tudíž jako my dva. Ale i když jsem téměř všechny převyšovala o půl či celou hlavu, jiné turisty jsem nezahlédla. Vlak měl šestnáct vagónů, zcela obsazené a všude kolem žádní jiní turisti. Byli jsme pro místní atrakce, a rozhodně nám to neusnadňovaly naše obří krosny, které jsme s sebou vláčely.

Čínou vlakem_4

Hurá do vlaku, nastupujeme 

V kupé, které nemělo dveře, bylo dohromady šest postelí, tři postele vždy nad sebou. Abych to upřesnila, byla možnost si zakoupit lístek buď na tzv. soft sleeper(měkké spaní) anebo tzv. hard sleeper (tvrdé spaní), protože jsme cestovali po Asii už delší dobu a tahali s sebou vždy karimatky a spacáky, tak jsme si řekli, že nám vlastně tvrdá postel ani nemusí vadit, a v rámci hesla: „čím víc ušetříme, tím víc toho uvidíme,“ jsme se rozhodli pro hard sleeper. Bohužel, chybička se vloudila, rozdíl nebyl v tvrdosti postelí, ale v tom, že tzv. hard sleeperbylo tvořeno třemi uzounkými postelemi nad sebou, tzn. šest postelí v kabince, a soft sleeperjen dvě postele nad sebou! Protože bohužel neumíme čínsky, manžel si koupil horní lehátko a já spodní lehátko, nikdo se nezmínil, že mezi námi bude ještě prostřední lehátko s cestujícím (!) a tak mezi námi spal postarší číňan. Každou chvilku kouřil cigára (ve vlaku byl sice obrázek „zákaz kouření,“ ale nikdo ho nedodržoval, a plival, naštěstí ne přímo na podlahu ve vlaku, jak někteří jiní.

Čínou vlakem_5

Jak jsem již zmínila, tento vlak jede po nejvýše položené trati na Světě, přejíždí sedlo, které má nad pět tisíc metrů nad mořem. To znamená, že se pasažéři potýkají s řidším vzduchem (po docela dlouho dobu), aby se předešlo zdravotním komplikacím spojeným s nadmořskou výškou, je ve vlaku po určitou dobu aktivní dodávka kyslíku. Bohužel v případě naší cesty byly způsobeny poruchy v dodávce kyslíku, z důvodu, že pasažéři tak hojně ve vlaku kouřili cigarety. Skoro v pěti kilometrové výšce jsme tak nedýchali asi zrovna moc kyslíku, ale o to více nikotinových výparů.  Dalo by se říci, o co byla cesta delší, o to byla náročnější… ale naštěstí jsme měli i štěstí.

V naší kabince jely také tři moc milé čínské dámy, žijící v Malajsii, takže uměly jak čínsky, tak i anglicky (snad jediné v celém dlouhém vlaku). Pomohly nám s tlumočením, vykládali jsme si, podělili jsme se o jídlo o zážitky z cest i se něco dozvěděli o čínské medicíně. Cesta nám tak ubíhala neskutečně rychle. Ve vlaku bylo možné nabrat si vroucí vodu (jako na mnoha místech po celé Číně), tak jsem vyzkoušela výborné čínské čaje i čínské polévky. V Tibetu jsem si koupila krásnou termosku na čaj a nosila si ji všude s sebou. Obzvláště v Číně se mi to vyplatilo, protože mají výborné čaje a stanice s horkou vodou zdarma téměř všude (v čekárnách, ve vlacích atp.). Termoska se se mnou podívala na mnohá místa, nakonec jsem ji ale zapomněla na Aljašce na letišti (kdo ví, kde je jí konec teď). Krom jídla a rozhovorů ve vlaku se bylo i na co dívat. Tibetské hory, vesnice, poušť i velbloudi, obrovské jezero, a nakonec i rýžová políčka. I cesta, může být cíl.

Čínou vlakem_6

Sečuán a pandy

Naše cesta Čínou pokračovala v provincii Sečuán, kde jsme potkali dalšího úžasného člověka. Mladou dívku, která nás vzala na výlet do národního parku s nejprůzračnějšími jezery Světa. Tak pohádkové místo jsem ještě neviděla. Jeli jsme tam společně autobusem s čínským průvodcem, a protože naše kamarádka nám byla překladatelkou, perfektně jsme si to užili. Bylo začátkem října a barevné listy stromů se odráželi spolu s horskými štíty v průzračně modrých vodách jezer, nic krásnějšího jsem snad neviděla. Od kamarádčiných rodičů jsme dostali VIP vstupní lístky do národního parku, což nám pomohlo ráno předběhnout obrovskou frontu a vychutnat si krásné a klidné ráno v parku. Nikdy nezapomenu na tu krásu kolem nás. Bohužel národní park Jiuzhaigou byl zasažen minulé léto silným zemětřesením a byl částečně poničen. Nezbývá než doufat, že se příroda za pomoci lidí opět zotaví.

Čínou vlakem_7

Z Jiuzhaigou jsme se vrátili do hlavního města provincie – Chengdu, kde najdete opravdu výborné a opravdu pikantní jídlo. Chengdu je také hlavním městem medvídka pandy, najdete zde pandí chovnou stanici, kde můžete pozorovat roztomilé medvídky, jak se cpou bambusem, lozí po stromech a většinou pak prospí půl dne. TIP: Proto je lepší pandí centrum navštívit hned ráno, dokud jsou pandy ještě aktivní, po obědě je to prý už docela nuda, protože pandy spí.

Odlehlejší části Číny jsou opravdu krásné a lidé jsou zde milí a zvědaví, i přes jazykovou bariéru, se vám snaží pomoct a dovědět se něco o vás, o místě, kde žijete. Na mnoha místech zahlédnete budhistickou kulturu, především na venkově. V Číně jsem také zažila nejhorší a nejluxusnější záchodky, nemá smyls rozepisovat se o záchodcích, jen jsou dobrým příkladem toho, jak je to v Číně skoro se vším: vymoženost, pokrok a blahobyt se tam dostává velmi rychle, ale v různých částech země působí různě. 

Čínou vlakem_8
Avatar a Čínská zeď

Z Chengdu jsme dál pokračovali vlakem do krajiny Avataru, do národního parku Zhangjiajie. I když se to může, po výše popsaných zážitcích z cesty ze Lhasy zdát neuvěřitelné, na cestování vlakem po Číně jsme přivykli a začalo se nám líbit. Nakoupili jsme si spoustu místních dobrot, postele jsme si zarezervovali již správně (vždy ty úplně dolní, a naproti sobě) a tak nějak jsme si zvykli, že se na nás každý kouká, většinou šlo jen o zvědavost. Místní lidé se k nám chovali vždy mile a přátelsky, a i přes jazykovou bariéru se s námi chtěli dávat do řeči. Někteří si asi mysleli, že když na nás budou mluvit dlouho, tak nakonec nějakým zázrakem asi porozumíme. 

Čínou vlakem_9

Do Zhangjiajie jsme také jeli přes celou noc a den, ale už to nebylo tak dlouho jak ze Lhasy. Na nádraží si k nám přisedl chlapík, co pracoval v minulosti jako taxikář v Texasu a byl moc rád, že si s námi může povykládat anglicky, hned nás zval k sobě domů. Národní park, ve kterém se natáčel americký trhák Avatar je překrásný, plný neskutečně vysokých skalních věží, na vrchol jedné jede i výtah. Ve skalním městě se dá strávit i víc jak dva dny a rozhodně se nebudete nudit. My jsme tady zažili mlhavé počasí, skály vylézaly a ztrácely se v mlze, připadala jsem si opravdu jak v oblacích.

Ze Zhangjiajie jsme pokračovali až do Pekingu. Kde jsme ochutnali vynikající Pekingskou kachnu, prošli se po Čínské zdi a zažili jiná dobrodružství. Která můžete zažít příště i vy. A celkové shrnutí? Ve vlaku v Číně jsme ujeli téměř 6000 km. Slušný výkon, že ano?

Čínou vlakem_10

Autorka článku a fotografiíAnna Kováčová - o sobě: "Po složení advokátních zkoušek jsem se s manželem vydala „na učenou“ do světa. Procestovali Austrálii a Oceánii, JV Asii, Indii, Čínu, Nepál a Jižní i Severní Ameriku. V některých zemích jsme i pracovali, žili a potkali mnoho zajímavých lidí a přátel. Na cestách jsme byli tři roky a zaměřili jsme se i na to, abychom poznali a vyzkoušeli co nejvíce místních jídel, protože ráda vařím a věřím, že láska prochází i žaludkem. Nyní píši knihu, která má být trochu cestopisem a trochu i kuchařkou, ale především knihou o radostném životě okořeněném recepty a láskou."

Zaujala Vás popisovaná destinace, chtěli byste se dozvědět víc a získat podrobnější informace týkající se Číny? V e-shopu najdete tištěného průvodce Lonely Planet Čína Poznáváme. 

Čína Poznáváme LP
Byli jste na výletě, dobrodružné cestě či třeba stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na 
webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.

Booking.com
Napsal: Anna Kovářová & PandA na cestách

Předchozí článek

Lepší platýse nenajdete - 9 TOP rybích restaurací z celého světa

Další článek

TOP 10 destinací v Asii pro rok 2018

Související články

Články

Nezapomenutelný Peking

Komunistický režim je v Pekingu stále znatelný, ale to neznamená, že tu nezažijete skvělé věci, nepoznáte skvělé lidi a ještě skvělejší místa. Naštěstí je Peking stále městem, kde cítíte tu pravou a nefalšovanou Čínu. Možná je to tím, že turisty tady nepotkáte na každém rohu. Na pár dní celebritou Jelikož Peking není přecpaný turisty, můžete si na vlastní kůži vyzkoušet, jaké je to být celebritou. Často budete součástí vtipných a neobvyklých situací. Lidé se s vámi budou chtít fotit a je úplně normální, že vás popadnou, odtáhnou před svůj fotoaparát a na památku si...

Články

Jak chutná ratan? Treking v Laosu ‒ 1. část

Nádherná písečná pláž, stín palmy, průzračně čisté moře, kokos s brčkem v ruce. Typická představa jihovýchodní Asie. Mohou za to nejnavštěvovanější thajské ostrovy nebo indonéské Bali. Ale jaká je typická představa o Laosu? Když jsem plánoval naši cestu po Vietnamu, Kambodže, Laosu a severním Thajsku, byl právě Laos tím největším otazníkem. V této zemi jsme měli nejméně plánů, itinerář velmi přibližný. A to bylo to nejlepší, co jsme mohli udělat! Protože právě tam jsme zažili skvělá dobrodružství, která se ani...

Články

Cestování po ostrovech u pobřeží Kambodže

Malebné ostrovy rozkládající se v tyrkysových vodách Thajského zálivu jsou jedněmi z nejméně dotčených míst Kambodže. Na žádném z nich nejsou zpevněné silnice, bankomaty ani nepřetržitá dodávka elektřiny, avšak co ostrovům chybí na vybavení, to mnohem víc než dostatečně vynahrazují svou přírodní krásou. Zástavba však neúprosně čeká a budete muset přijet co nejdříve, abyste poznali zdejší poklidnou atmosféru dřív, než bude zdevastována záplavou plánovaných luxusních resortů. Ostrov Koh Rong, ležící dvě a půl hodiny plavby od pevniny, je skutečně nádherný, s dokonalými plážemi s bílým pískem a mírnými, akvamarínovými vlnkami. Na tomto ostrově o rozloze 78 km2 se rozkládá 43 kilometrů pláží a je plný možností na potápění, šnorchlování a túry v džungli. Koh Rong je...

Články

Zažít Asii – aneb velká asijská mozaika – část I.

Chci Asii zažít – nejen vidět památky, ale vychutnat tento fascinující kontinent ve všech jeho podobách, barvách, chutích a vůních. Jíst jako místní, jezdit stejnými dopravními prostředky, okusit na chvíli jejich každodenní život. Vždyť proto se na cesty vlastně v první řadě vůbec vydáváme. Cestování není o tom, prožít čas na cestách „z rychlíku“ – vyskákat z autobusu, nafotit pár fotek a zase pokračovat dál, do speciálních turistických hotelů, kde člověk žije jak v pevnosti. Cestování by přece mělo být o tom, že vykročíme z našeho běžného rytmu a vstoupíme do životního stylu, který...