Únik před moderním životem na moldavském venkově

Na kišiněvských silnicích se překřikují náklaďáky a motocykly tančí sem a tam přes čtyři pruhy. Při pohledu na tento drsný provoz se mí společníci na cestách začali dohadovat, kdo má lepší nervy na to, aby nás vyvezl z moldavského hlavního města. Jakmile jsme se však doplazili

Moderní civilizace jako by během chvilky zmizela. Nízké moldavské kopce se zelenají trávou, na níž se pasou krávy, a od studní u cest tahají vodu farmáři. A co se týče koňských povozů s valníky: ženou se překvapivou rychlostí – a mě se zmocňuje plíživé podezření, že jsou odolnější než naše malé autíčko z půjčovny…

Moldavie_1
Stádo koz ve vsi Butuceni © Alexander Spatari / Getty Images

Poznávání země, na niž čas zapomněl

Navzdory levným letům ze západní Evropy do Kišiněva se do malé země vmáčknuté mezi Rumunskem a Ukrajinou cestovatelé dosud hromadně neženou. Moldavsko bylo po 2. světové válce na pět desetiletí součástí Sovětského svazu a země je stále často vnímána jako temná připomínka oněch časů. Modernímu Kišiněvu po pravdě sovětské památníky nechybějí – jako chátrající budova státního cirkusu (Strada Circului 33) či tanky rozestavěné před Armádním muzeem –, jakkoli město osvěžují parky plné kašen i bulváry s alejemi.

Působí-li však Kišiněv, jako by zůstal v sedmdesátých letech, zbytek Moldavska čase zamrzl o staletí dříve. Při naší jízdě na sever nám do cesty vstupovaly ženy v šátcích a mávaly na nás vlastnoručně uvázanými kyticemi lučních květů. Ty prodávají kolemjedoucím motoristům, ale v jednu chvíli to působilo, jako by nás lákaly na moldavský venkov, kde se zastavil čas.


Moldavie_2Historický komplex Orheiul Vechi © Alexander Spatari / Getty Images

Putování po pustých cestách Starého Orhei

Naším cílem je Orhei, kraj pastvin a lesů asi 45 km severně od Kišiněva. Auto se opatrně šine klidnými vískami, jako je Ivancea a Brăneşti, a už z dálky vidíme bělostné křídové útesy.

Útesy jako dvě misky dlaní obklopují nejposvátnější moldavskou památku, Orheiul Vechi (Staré Orhei). Od 13. století tu mniši v tichosti rozjímali v komplexu jeskyní ve skále a tuto praxi provozovali zhruba 500 let. Centrem posvátného místa je kostel Nanebevzetí Panny Marie (1905), od jehož třpytivé kupole se odrážejí sluneční paprsky až do dáli za řeku Răut.

Mniši žijící v jeskyních už téměř zmizeli, ale Orheiul Vechi je stále místem k rozjímání: ujdete tu kilometry, aniž narazíte na živou duši. Když jsem kráčel silnicí Ivancea–Orheiul Vechi, nepotkal jsem jediné auto; občas kolem mě překodrcal koňský povoz s několika zemědělskými dělníky a jeho pasažéři mi věnovali udivený pohled.

Vesnické domky jsou natřené bleděmodře a zeleně a úchvatné pozadí jim dělají útesy v odstínech pepře a soli. Zahradní pergoly jsou obsypané popínavkami a v jejich stínu lenoší hudrující krocani. Tváří v tvář podobným výjevům z pastorálních pohádek musíte zpomalit, abyste se tempu moldavského venkovského života přizpůsobili.

Moldavie_3
Kříž u cesty ve vsi Trebujeni © Shevchenko Andrey / Shutterstock

Ochutnávka selského života v Trebujeni

Do Trebujeni, jihovýchodně od komplexu Orheiul Vechi, vedou polní cesty plné výmolů. Naprostá většina obyvatel tohoto tria vesniček se živí chovem dobytka a pár občasných poutníků a cestovatelů k rozvoji turistického odvětví nijak nepřispívá. Je tu nicméně hrstka ubytovacích podniků, rozpoznatelných podle zdobně vyřezávaných nápisů pensiunea (penzion) houpajících se nad dvorky.

Když jsme nejistě vjížděli do Trebujeni, prchaly před námi husy a v jednu chvíli nám odřízl cestu poplašený kůň. A kdesi na hrbolaté silnici nám odletěla poklice z kola.

Náš zdejší penzion, Casa din Lunca (+373 794 55 100, Trebujeni), má rustikální atmosféru odpovídající poloze – od vrzajících vrat po babičkovské vyšívání –, ale je to dosud nevybroušený diamant. Házím baton na přehoz postele, z níž se zvedne oblak prachu. Hledíme na zadní dvorek, po němž se toulají mňoukající kočky, prohlížíme si koberec ubohý stejně jako signál wi-fi a zanedbaný prázdný bazén.

„Budu ve svém pokoji,“ praví má spolucestovatelka Jane, „s knížkou.“

Náladu nám pozvedá, když hostitelka začne na venkovní jídelní stůl snášet podnosy s venkovskými jídly. Jsou tu dřevěné tácy s masem vonícím kouřem, mezi saláty a kysanou smetanou se najde dostatek mísa na obrovské džbány ostrého červeného vína. Polentový koláč mămăligă rveme na měkoučké klínky.

Jak hodujeme, kouzlo moldavského venkova začíná působit. Zdejší atmosféra ve stínu markýzy porostlé popínavkami a za zvuků dobytka víc než nahradí jednu ztracenou poklici z kola.


Moldavie_4
Vstupní brána do kláštera Saharna © Andrienko Anastasiya / Shutterstock

Po špičkách k mlčenlivým klášterům

Severně od Trebujeni jsou ve vzduchu cítit další kouzla. Kolem 93 % Moldavanů je pravoslavných a zdejší kláštery jsou pochodněmi intenzivní spirituality.

Několik z nejpůvabnějších klášterů stojí vedle Dněstru, řeky, která tvoří horkou hranici mezi Moldavskem a odpadlickou republikou Podněstří. Třicet kilometrů severně od Trebujeni leží Tipova, nejrozsáhlejší a jeden z nejstarších jeskynních klášterních komplexů v zemi. Stejně jako Staré Orhei je jeho areál protkaný jeskyněmi, v nichž kdysi žili mniši. Ke komplexu však patří i mýty. Podle místní pověsti až sem doputoval Orfeus, jiná pověst je ještě odvážnější a tvrdí, že legendární řecký básník našel v jedné z tipovských jeskyní vchod do podsvětí.

O dalších 12 km dál na sever se mezi hustě zalesněnými kopci choulí zlaté kupole kláštera Saharna. Když jsme procházeli jeho zahradami, zahradníci s rukama v hlíně překvapeně zvedali hlavy od tulipánů. I náš šepot působil hlasitě.

Jednou týdně je však Saharna ohlušující. Komplex se proslavil jako místo konání exorcismu: každý týden přicházejí na půlnoční shromáždění věřící z celého Moldavska, aby se nechali očistit od zlých duchů při obřadu, během nějž přerušují monotónní kněžské liturgické zpěvy hysterické výkřiky.

Při procházce mezi upravenými záhony ve stínu půvabné saharnské kostelní věže je těžké si představit, že se taková kakofonie rozpoutává právě tady. Nehledě na šeptané legendy a duchovnem protkané jeskyně je jasné, že záhady jsou moldavskou silnou stránkou. Tento nepřikrášlený kout Evropy vám ukradne srdce, poklice na kola a zbaví vás touhy vrátit se do moderního života.

Zaujala Vás popisovaná destinace, chtěli byste se dozvědět víc a získat podrobnější informace? V e-shopu najdete tištěné průvodce Lonely Planet. 

Byli jste na výletě, dobrodružné cestě či třeba stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.

Napsal: Anita Isalska

Předchozí článek

Kde jsou v Algarve nejlepší pláže

Další článek

TOP výběr 10 destinací v Asii pro příštích 12 měsíců

Související články

Články

Astana – hlavní město Kazachstánu

Dovedete si představit velké město uprostřed široširé pouště? Absurdní supermoderní město, jaké v Evropě nenajdeme? Navštivme kazašské hlavní město Astanu. Vyrostlo za zhruba dvacet let a udivuje své návštěvníky architektonickým rozmachem. Město rychlokvaška. Zkusme se oprostit od úvah, zda země bohatá na ropu neměla své bohatství užít jinak a investovat spíš do rozvoje průmyslu, infrastruktury a sociálního systému. Nemysleme na to, že město vzniklo – s trochou nadsázky - pro potěšení jednoho člověka. Pokud to dokážeme, pak určitě stojí za to Astanu vidět. Strávila jsem zde s kamarádkou při návštěvě Kazachstánu osmačtyřicet hodin a bylo na co koukat. Moderní architektura, typické prvky architektury sovětské a asijská ornamentalistika – to vše tvoří Astanu Trocha historie, bez které člověk netuší proč Před dvěma sty lety se po zdejší stepi proháněli pastevci koní. Klimatické podmínky na jaře a na podzim obdobné jako u nás. V létě však zde může...

Články

Albanian Challenge – Albánská výzva

Výzva pro asi nejkrásnější neznámou vesnici v Albánských Alpách, pro horskou turistiku v severní Albánii i pro cca 120 dobrovolníků, kteří se v létě 2015 podíleli na prvních aktivitách v této izolované oblasti uprostřed nedotčené divočiny. Pojeďte s námi do hor – a ne jen tak ledajakých. Hory severní Albánie, většinou nazývané jako „Prokleté“ (podle severní části na hranicích s Černou Horou ‒ Bjeshkët e Nemuna) nebo stále častěji jako „Albánské Alpy“, jsou pro většinu Čechů stále velkou neznámou (jako ostatně celý zbytek Albánie). Situace se ale postupně začíná měnit a tato...

Články

Lotyšsko se dává do gala na své stříbrné výročí

Lotyšsku trvalo 25 let, než se zbavilo pozůstatků komunismu, ale dnes je tato pobaltská republika připravena v plném lesku oslavit stříbrné výročí. Země obnovuje prastaré tradice, opravuje rozpadající se hrady a panská sídla ukrytá v borových lesích a svou kdysi fádní kuchyni přeměňuje v moderní gastronomii v severském duchu. Okouzlující Riga, jejíž populace se stále rozrůstá, získala v roce 2014 titul Evropské hlavní město kultury, značně vylepšila infrastrukturu a přistoupila k celkové renovaci svých budov. Panoramatický pohled na hlavní město Riga. Lotyšsko se dává do gala u příležitosti svého stříbrného výročí. Letos oslaví 25 let od chvíle, kdy odhodilo sovětské okovy, a po více než dvou desetiletích, během nichž se snažilo dohnat své evropské sousedy, má namířeno do čela pelotonu. A opravdu si...

Články

Rodopy - horské túry, krasové útvary i pestrá etnická směs - I. část

Rila, Pirin, Rodopy. Možná si také ještě pamatujete z hodin zeměpisu výčet hlavních bulharských pohoří. Stejně seřadit by se nejspíše dala co do popularity a návštěvnosti, ale zatímco Rila a Pirin nabízejí především úžasné vysokohorské scenérie a dlouhé hřebenové túry, Rodopy vám naopak ukážou zázraky, které v krasové krajině vykouzlila Matka Příroda, a občas přispěl svou tvořivou činností i člověk. A nemusí vás to stát ani příliš energie. Pokud navíc zavítáte do východní části hor, zlehka vás ovane orientální atmosféra, díky etnickým Turkům, kteří tuto oblast obývají. Nejlepší dobou pro návštěvu hor jihovýchodní Evropy je pozdní léto, tak proč už nezačít plánovat svou letošní horskou dovolenou? Výhled na Plovdiv z archeologického parku Proč zrovna do Bulharska? Dá se říct, že Bulharsko se již trvale zabydlelo v nabídkách cestovních kanceláří i v hledáčku těch, co touží po exotické dovolené, která nezruinuje jejich rodinný rozpočet. Není divu, tato země má totiž pro nás Čechy hned...