Údolí růží - objevte marocký svátek květin

© Lonely Planet

Rozbřesk barví pohoří Atlas dočervena a sběračky růží z Hdidy se chystají do práce. V pantoflích a dželabách kráčejí po prašné cestě dolů k polím a zanedlouho mizí v listoví.

Marocký svátek_1Vydejte se do odlehlého údolí hluboko v pohoří Atlas na květinový festival, jenž nemá obdoby
© Lottie Davies / Lonely Planet

Nad stezkou se pohupují ovocné stromy obsypané fíky, datlemi a pomeranči. Z oranžové půdy vyráží ječmen a vojtěška, které zavodňují zavlažovací kanály vedle stezky. Převislé větve jsou obtěžkané granátovými jablky. Ale ženy nemíří sbírat ovoce; jdou sklízet cosi mnohem voňavějšího.

„Cítíte je?“ ptá se Ait Khouya Aisha, když dojdeme na louku obklopenou ořešáky, a míří k změti keřů. Nadzdvihne větévku: od kmene ke konečku je obalená květy, jejichž růžová barva ostře kontrastuje s temnou zelení listů.

„Toto jsou růže od řeky Asif M’Goun,“ říká a laská květy v dlani. „Jsou proslulé na celém světě, ale abyste pochopil proč, musíte přivonět.“ Navleče si tlusté rukavice, odštípne květ a přivoní k němu. Vůně je opojná a sladká, s náznakem medu a melasy.

Marocký svátek_2Ait Khouya Aicha a Azrour Zahra pracují na růžových polích u vesnice Hdida
© Lottie Davies / Lonely Planet

 „Vůně je nejvýraznější ráno, ale musíme pracovat rychle,“ říká a vhazuje květ do tachtate, což je vak u pasu. „Když slunce spálí okvětní plátky, je po vůni.“

Během půlhodiny Aicha a její kolegyně otrhají květy z keřů a mají čtyři pytle plné po okraj. Míří zpět do vesnice a podávají si sáček s datlemi a ořechy k snídani. Za dvacet minut vcházejí do garáže, která slouží jako sídlo vesnického družstva zpracovávajícího růže. Majitel garáže Ahmid Mansouri kontroluje květy, váží je na otlučené váze a pak je přisype na hromadu na betonové podlaze.

„Tohle jsou dobré růže,“ říká a potahuje z ohnuté balené cigarety. „Minulý týden jsme však sklízeli dvakrát víc. Příští týden bude po všem. A to znamená jednu věc: je čas zahájit Festival růží.“ 

Marocký svátek_3Košíky po okraj naplněné sušenými růžovými poupaty
© Lottie Davies / Lonely Planet

Nikdo přesně neví, jak se růže do tohoto odlehlého kouta Maroka vysoko v pohoří Atlas a šest hodin jízdy na severovýchod od Marrákéše dostaly. Podle legendy je sem před staletími přivezl berberský kupec z Damašku; odrůda, která zde roste, je Rosa damascena, damašská růže neboli damascénka, která pochází ze starověké Persie a její intenzivní vůně je odjakživa předmětem obdivu.

Ať se sem však dostaly jakkoli, údolí M’Goun – neboli Údolí růží, jak se mu říká v Maroku – květiny proslavily. Každoročně během hlavní sezony od dubna do poloviny května se v údolí vypěstuje mezi 3000 a 4000 tun divokých růží. Jsou všude: raší z živých plotů, kvetou u kamenných zdí, tvoří hranice mezi jednotlivými poli. Denně za svítání ženy vyrážejí na ruční sběr květů, které prodávají družstvům po celém údolí. Některé vykupují místní lihovary a vyrábějí z nich růžovou vodu, mýdlo a pot-pourri, ale většinu kupují velká francouzská parfumářství, pro něž mají růže M’Goun punc nejvyšší kvality.

Je to velký – a nákladný – byznys: na jediný litr růžového oleje se spotřebuje kolem čtyř tun čerstvých okvětních plátků neboli 1,6 milionu květů, a protože takový litr stojí kolem 12 000 euro, jsou zisky jasné. Kvůli žhavé konkurenci dalších oblastí, kde se růže pěstují, zvláště v Turecku a Bulharsku, potřebuje údolí M’Goun zaujmout nosíky zámořských kupců – a právě tady nastupuje Festival des Roses. 

Marocký svátek_4Farmář Hamid Azabi s mulou kráčejí časně z rána kolem řeky M'Goun © Lottie Davies / Lonely Planet

Je den před festivalem a celé údolí Asif M’Goun se chystá na oslavy. Zhruba v polovině údolí leží vesnice Hdida, shluk terakotových domků, jimž tvoří pozadí karmínové vrchy a stužka řeky. Hučí to tu jako v úlu: děvčata s překříženýma nohama sedí na schodech a vyrábějí z růžových květů náramky, náhrdelníky či girlandy ve tvaru srdce, ženy lepí etikety na láhve s růžovou vodou a cpou sušené okvětní plátky do plátěných sáčků. V ulicích nakládají farmáři bedničky s květy na otlučené náklaďáky, pak se s chrchlajícími výfuky v oblacích černého kouře vydávají k městu a cestou mávají dětem, které zvědavě vyhlížejí z domovních vchodů.

Každý ve vsi má úkol a Naima Mansouri není výjimkou. S hlavou zahalenou v růžové dželabě a dlaněmi vyzdobenými hennou vyrábí pot-pourri na oslavu. Okvětními plátky pěchuje plátěné sáčky, každý zaváže stužkou a přilepí na něj etiketu vesnického družstva. Vzadu v místnosti jsou u zdi vyskládané koše plné okvětních plátků a ve stínech se leskne měď. 

Marocký svátek_5Niama Mansouri, mladá členka hdidského družstva, pěstujícího růže
© Lottie Davies / Lonely Planet

„Tento rok byl dobrý,“ říká Naima. „Růže hodně kvetly a na prodej máme dostatek. A letos začneme destilovat vlastní růžovou vodu,“ dodává a ukazuje na destilační přístroj. „Chcete vidět, kde se růže suší?“

Vystoupá na střechu, kde je na betonu rozprostřený koberec okvětních plátků schnoucích na slunci. V dálce se údolím klikatí M’Goun, pás stříbřité modři v moři červených skal. Na horizontu se tyčí hory, které v odpoledním světle žhnou jako uhlíky.

„Usušit květy trvá dva týdny. Tyhle budou připravené na zítřejší festival,“ vysvětluje Naima. „Teď je čas na čaj.“

Marocký svátek_6Runda růžového čaje po namáhavém sběru © Lottie Davies / Lonely Planet

Zamíří dovnitř a brzy vychází s tácem, na němž stojí konvice, sklenice a miska s růžovými okvětními plátky. Zvedá víčko, sype plátky do konvice a dlouhou lžičkou míchá. „V tomto ročním období pijeme růžový čaj,“ říká a při nalévání zvedá konvici vysoko, aby se ve sklenicích nápoj zpěnil. „Je dobrý na zažívání a na krevní oběh. A krom toho je chutný.“

Usrkává čaj a sleduje, jak na silnici pod námi táhne mula káru naloženou růžovými květy. Před výstavbou silnice využívali vesničané síť starých stezek vedoucích horami, ale ještě dnes mnozí spoléhají jako na hlavní dopravní prostředek na své soumary – staré stezky však využívají především pěší turisté a trekkeři, které vábí divoká krása Vysokého Atlasu: svět rozpadajících se pevností, strží a vepřovicových vesnic, na jejichž střechách hnízdí čápi a v oblacích se vznášejí sokoli a jestřábi.

Marocký svátek_7I pouliční umění ve vsi Kelaa M'Gouna je s tematikou růží
© Lottie Davies / Lonely Planet

„Vítejte! Jsme šťastní, že jste přijeli na Festival růží!“ volá obchodník Brahim Tichki a radostně tleská. Jeho maličký obchůdek ve vsi Kelaâ M’Gouna 18 km jižně od Hdidy má regály plné produktů z růží, všechny ve řvavě růžových obalech. Jsou tu mýdla a parfémy, šampony a toaletní vody. Nechybějí různé masti a samozřejmě ani množství lahviček s růžovou vodou a růžovým olejem.

„Vyzkoušejte, vyzkoušejte! Je to dobré na vlasy! Je to dobré na pleť! Dobré na srdce!“ vyvolává Brahim a ohání se lahvičkou s rozprašovačem, jímž stříká růžovou vodu na tváře nic netušících zákazníků. „A také bude sladce vonět! Manželka bude mít radost!“

V okolních ulicích je festival v plném proudu. Jeho účastníci obléhají chodníky. Pouliční prodavači smaží kebaby na dřevěném uhlí. Jiní nabízejí koberečky a obřadní meče. Všichni halasně vyřvávají a policisté se statečně snaží řídit dopravu. Z plných plic foukají do píšťalek, které jsou v rámusu motorů a bubnů sotva slyšet.

Marocký svátek_8Hudebníci hrající při zahajovacím festivalovém ceremoniálu
© Lottie Davies / Lonely Planet

Ve festivalovém areálu vše probíhá trošku organizovaněji. Pod bílými plátěnými stříškami vystavují družstva z údolí svou růžovou úrodu. Pěstitelé a kupující se dohadují o podmínkách a smlouvy stvrzují podáním ruky a políbením. Růže jsou všude: svázané do girland, rozsypané po stolech, promítané na monitorech a nošené jako přívěsky, náramky či v knoflíkových dírkách. Vůně květin je omamná, sladká, pronikavá a s náznakem vůně přezrálého ovoce: jako by váš domácí osvěžovač vzduchu běžel na plné obrátky. Jakkoli jsou růže jistě hlavní atrakcí, na prodej jsou i další produkty: hromady jablek a datlí, mandlí a vlašských ořechů, skořice a šafránu z celé oblasti pohoří Atlas.

Hannau Amrouch je starší berberská žena z M’semriru, odlehlé horské vesnice proslulé svými jablky. Je oblečena do tradičního kroje svého kmene – květované dželaby, pruhovaného pláště a čepce s flitry – a bradu jí zdobí berberské tetování. Stala se místní celebritou coby zastánkyně práv venkovských žen. Podle ní růže nejsou jenom přínosem pro ekonomiku v údolí, ale také důkazem měnící se role ženy v marocké společnosti.

Marocký svátek_9Hannou Amrouch, významná osobnost v oblasti boje za práva marockých venkovských žen,
v tradičním berberském oděvu © Lottie Davies / Lonely Planet

„Ženy na marockém venkově mají těžký život,“ vysvětluje, když si potřásá rukou s příznivci a pózuje pro selfies. „Vzdělání není téměř dostupné a ženy tráví většinu života péčí o rodinu a prací na poli. Zde se však ženy starají o produkci růží, pěstují je, sbírají a často i suší a destilují. Získávají tak sebevědomí a dovednosti, což je významné pro budoucnost nás všech.“

Mizí v tlačenici, pronásledovaná reportéry a palbou blesků z fotoaparátů. Když odejde, nad davy se rozeřve amplion, který je ve všem ruchu sotva slyšet.

„Všichni milovníci růží, pozor!“ hlásá. „Pozor! Je čas vyhlásit letošní Růžovou královnu!“

Fotbalový stadion na druhém konci obce Kelaâ M’Gouna je zcela zaplněný. Všechny sedačky jsou obsazené, na venkovní prostranství přenáší živě dění velká obrazovka. V jedné části stadionu postavili červený stan, v němž sedí hodnostáři a VIP, připravení udílet a sčítat hlasy. Při čekání na show baví obecenstvo tanečníci a hudebníci, nabízející pouštní písně a kmenové tance, a DJ pouštějící africkou house music.

Odpoledne střídá soumrak a na stadionu se rozsvěcují reflektory. Nastává chvíle show. Patnáct dívek vybraných z různých oblastí, kde se růže pěstují, se vystřídá při promenádě na rudém koberci. Všechny se usmívají, třepotají řasami a jejich ručně šité šaty odrážejí typické místní kroje: některé dívky mají dlouhá roucha a barevné tuniky, jiné krášlí krajkové čepce zdobené flitry, stuhami a mosaznými kotoučky. Na konci přehlídkového mola pronese každá z dívek krátkou řeč a absolvuje rozhovor s konferenciérem, poté zmizí v zákulisí. 

Marocký svátek_10Růžová královna s druhou (vpravo) a třetí (vlevo) v pořadí přijímá hold od tisícovek diváků
v ulicích obce Kaalat M'Gouna během slavnostního procesí v poslední den Růžového festivalu

Za víření bubnů a výbuchů ohňostrojů je vyhlášena vítězka: je jí Fatima E Zahra El Amiri, třiadvacetiletá žena z vesnice na konci údolí. Stadionem bouří aplaus, vítězka, plačící štěstím, je zasypána deštěm růžových okvětních lístků. Na tribunách cvakají závěrky fotoaparátů a Fatima objímá své soupeřky, mává davům a vydává se na první z mnoha vítězných koleček.

Následující den bude v čele procesí centrem obce Kelaâ M’Gouna, ale teď je čas na rozhovory, fotografování a setkávání s osobnostmi. Oslavy se protáhnou dlouho do noci a pro ni mnoho času na spánek nezbude. Ale ona je letošní Královnou růží a v údolí, které je zasvěcené pěstování těchto květin, větší pocty není.

Zaujala Vás popisovaná destinace, chtěli byste se dozvědět víc a získat podrobnější informace týkající se Maroka? V e-shopu najdete tištěného průvodce Lonely Planet Morocco.

  Morocco LP
Byli jste na výletě, dobrodružné cestě nebo třeba na stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na 
webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.

Booking.com
Napsal: Lonely Planet

Předchozí článek

Indická Chennai

Další článek

Fototrip do toskánských měst a městeček

Související články

Články

Maroko očima nomádů - digitálních i berberů

Hory dosahující výšky přes 4000 m. n. m. Koupání na pobřeží Atlantiku. Návštěva filmových studií, kde se točila například Mumie, Hra o trůny nebo Gladiátor. Nocování v písečných dunách Sahary. Mírně nepohodlná projížďka na velbloudech. To není scénář z cestovatelského dokumentu, ale reálný výlet na africký kontinent do Maroka. Ale nebezpečí ani nemocí se tady bát nemusíte. Ačkoliv je Maroko africkou zemí, tak díky stabilnímu režimu (konstituční monarchie s králem Mohamedem VI.) vám tu nic moc nehrozí. Maximálně ve městech...

Články

Jezerní safari v Keni I. část - Naivasha a Nakuru

Keňa je většinou prezentovaná jako ráj pakoňů. Není divu, jejich velká migrace je turistickým lákadlem číslo jedna. V zemi se však nachází se také spousta jezer, kolem nichž jsou zřízeny rezervace a parky a kde si přijdou na své nejen ornitologové. Určitě stojí za to se k nim vypravit. Jezero Naivasha Kolem jezera Naivasha se rozprostírá národní park Lake Naivasha. Ve svahilštině znamená jeho jméno „divoká (bouřlivá) voda“. Takové však zřejmě bývalo hodně dávno. My jsme zde absolvovali plavbu po klidné hladině. Jezero samotné má rozlohu 139 km2, i když údaje se značně...

Články

Svět je vaše kancelář

Jste zavaleni prací a nemáte čas na dovolenou? Nemusí to tak být. Díky možnosti pracovat jako nezávislý profesionál (tzv. freelancer) online, mobilním technologiím a coworkingovým centrům si stále více lidí vydělává na živobytí během cestování. Tito „digitální nomádi“ jezdí po světě a cestou pracují. Nezávislé profese Pojem „bleisure“ (kombinace služebních cest s cestováním ve volném čase) není nový, ale rozmach online „sdílené ekonomiky“ otevřel tento svět práce „z domova“ nové generaci – a nejen těm, kteří létají business třídou.                                                              ...

Články

Súdán vás vítá vřele a přátelsky

Po egyptských památkách byl další na trase Súdán, země před kterou nás všichni varovali. Jak se však už na hranicích ukázalo, obavy z této země, pramení hlavně z nedostatku povědomí. Súdán nás vítá vřele a přátelsky. Stačilo popojet jen těch pár metrů mezi egyptskými a súdánskými hranicemi a chování lidí se mění jako mávnutím kouzelného proutku. Súdánci se na nás více smějí (dokonce i ti uniformovaní), nikdo nežebrá, neotravuje a jejich pohostinnost nás doslova...