Tak trochu jiný velký evropský roadtrip - 2. část

Pokračování velkého putování po Evropě. Na cestě byla naše člověko-psí parta více než 100 dní a rádi bychom se s vámi podělili o naše zážitky z cesty kolem Evropy. Už jsme projeli přes Německo, Rakousko, Slovinsko, Itálii, jih Francie, Portugalsko a Španělsko. A teď tedy na sever...

Sladká Francie – duny a oceán

Z hor jsme pokračovali přes baskické pobřeží do Francie. Pobřeží je rájem surfařů a ornitologů, nám zde ale nepřálo počasí a celou dobu nám propršelo. Nemohli jsme ale vynechat San Juan de Gaztelugatxe. Jedná se o úžasně fotogenický kostelík postavený na strmém skalním ostrůvku, který je s pevninou spojený kameny dlážděnou cestou, která si mimochodem zahrála v seriálu Game of Thrones.

Baskické pobřeží

Lepší vstup do Francie jsme si ani nemohli přát. Hned dvě noci jsme totiž strávili ve stínu nejvetší písečné duny v Evropě. Tato aktuálně až 110 metrů vysoká a 3 kilometry dlouhá krasavice se jmenuje Dune du Pilat, někdy též zvaná jen Pyla. Duna se neustále vlivem větrů vanoucích od oceánu pohybuje východním směrem a zasypává tak borovicový les, který se rozprostírá na jejím úpatí. Skoro hned po příjezdu jsme si museli všichni, včetně našeho chlupáče, vyšlápnout na vrchol. Ty výhledy... Na jednu stranu se táhne nekonečný borovicový les a na druhou máte výhled přes dunu na oceán, malé písečné ostrůvky a protilehlou kosu Cap Ferret. Nemohli jsme se tohoto úžasného místa nabažit. Druhý den jsem proto vstal ve čtvrt na pět a vyšlápnul jsem si dunu znovu. Sedím na jejím vrcholku a pozoruju slunce, které se  pomalu vyhupuje přes obzor. Jako bonus tu potkávám dva Francouze, kteří mi ke konverzaci nabídnou teplou kávu. Poté seběhnu na opačnou stran duny a krásné ráno zakončím koupelí v oceánu. 

Dune du Pilat

Bretaň a Normandie ve znamení cideru a máslových sušenek

Od duny se vydala naše parta stále podél francouzského pobřeží, které je po celé své délce velice rozmanité. Jeden den kempujeme u ústí řeky Gironde. Další dny jedeme skrze úžasnou Bretaň. Nutností je ochutnat lokální cider. Jiný už vám více chutnat nebude. Místní máslové sušenky také stojí za to. Kromě přírody jsme fandové i do historie a architektury. Prozkoumali jsme proto městečka jako Quimper, Dinan nebo Saint Malo. I obyčejné vesnické domy jsou zde tak nějak hezčí. Jsou buď bíle omítnuté nebo celé z kamene. Sřechu májí pokrytou břidlicovými taškami a modrá okna doplňují okenice stejné barvy. Kdo navštíví Bretaň, určitě nesmí vynechat vesnici Locronan. Nátačelo se zde spoustu filmů, včetně jedné verze tří mušketýrů. Všechny domy ve vesnici jsou původní, z 16. až 18. století. Ráz nenarušuje žádná novostavba a všechny dráty a kabely jsou vedeny pod zemí. Přírodním divům v Bretani kralují útesy a mysy. Nás nejvíce okouzlil mýty opředený Point du Raz.

Locronan

Po Bretani přichází na řadu Normandie se svou válečnou historií. Prošli jsme se po pláži Omaha a uctila památku padlých na americkém hřbitově, kde leží asi 9400 vojáků, včetně bratří Ryanů. Navštívili jsme také baterii težkých děl v Longues sur Mer a přemýšleli nad tím vším, co se zde v onom červnu 1944 událo. Pokračovali jsme dále po francouzském pobřeží a prošli se mimojiné po skalních útesech nad městečkem Étretát. Tyto útesy vřele doporučujeme. Už jsme se ale nemohli dočkat, až zas dorazíme do přírody. Sever nás přitahuje, nicméně po cestě ještě musíme překonat Belgii, Nizozemí a Německo. A když už tady jsme, přece to tu jen neprofrčíme po dálnici. V Belgii jsme museli do města Brugy, které jsme toužili navštívit od té doby, co jsme shlédli film „V Brugách“. Město je plné historie, piva a vodních kanálů, stejně jako navazující Nizozemí.

Longues sur Mer

Cesta na sever

V Holandsku jsme nahlédli do uvolněného Amsterdamu a obdivovali větrné mlýny a další historické budovy ve skanzenu Zaanse Schanse. Kvůli absťáku z chybějící přírody jsme si dali i trek skrze Národní park Dwingerderweld. Kopce ale v Holandsku nejsou k mání. Místo toho jsme se procházeli krajinou plnou rašelinišť a vřesu.

Profrčeli jsme Německem a už jsme kempovali na dánském ostrově Rømø, který náleží do Národního parku Vadehavet. Místní vichr, který snad nikdy neustává, dokonale prověřil konstrukci našeho stanu. Jen ho postavit byla docela výzva. Vítr se stanem řádně lomcoval, ale stan noc přečkal v klidu a my v klidu zase mohli spát. Vítr je tu zkrátka pánem, spousta borců ale takový vítr využívá k windsurfingu nebo kitebordingu. Pozorovat kitery, kteří lítají několik metrů nad vlnami byl super zážitek. Z ostrova Rømø jsme putovali přes nádherné útesy Stevns Klint do Kodaně. Kodaň je krásné, multikulturní město plné kanálů. Uvolněná atmosféra svobodné komunity Christiania vás okamžitě dostane.

Etretat

Přejeli jsme most Øresund a byli jsme ve Švédsku. Hned první noc jsme využili tzv. Right to roam a kempovali jsme na břehu jezera. Když si můžete postavit svůj stan skoro všude, kde chcete, je to prostě bomba. Další noc jsme spali na pobřeží pod Gὄterborgem a tu další jsme po procházce lesem objevili super spot přímo na břehu fjordu. 

Konečně Norsko – vodopády kam se podíváš

Následovalo samozřejmě Norsko. Po krátkém putování po pobřeží jsme zamířili do vnitrozemí a strávili noc v městečku Tonstad. V místní turistické kanceláři nám doporučili trek, který nás dostal na kopce nad město, odkud se nám otevřel nezapomeutelný výhled na údolí, velké jezero a městečka. V Norsku je nutností vyšlápnout si na stolovou horu Preikestolen, která je snad nejfotografovanějším místem v této zemi. Tomu odpovídal i dav lidí stoupajících po kamenných schodech vzhůru k vyhlídce. Jenže skoro všichni zase pěkně šupajdili dolů a my jsme si nahoře našli místečko v závetří a postavili tady náš stan. Nebylo snadné najít místo, které není promáčené a je alespoň trochu schované před větrem. Odměnou nám ale byl kouzelný západ slunce nad okolními horami a Lysefjrodem, jehož vlnky šplouchaly tam dole pod námi. V suchu jsme přečkali déšť a neuvěřitelný vítr, který přes noc fičel. Ráno jsme seskákali dolů a den jsme zakončili noclehem s luxusním výhledem na fjord. Není nad to, když rozepnete stan a vidíte před sebou jen stromy, fjord a slunce barvící oblohu mezi horami do oranžova.

Norský fjord

V Norsku jsme si také užili přepravu trajektem přes fjordy. Celkem jsme pluli třikrát a byla to sranda. Ani náš chlupáč se nebál. Další destinací byl Bergen, který vřele doporučujeme. Dřevěné barevné hanzovní domy na nábřeží jsou parádní. No a místní rybí trh, kde můžete ochutnat grilované rybí špízy, krevety, kraby, mušle, kaviár a spoustu dalších dobrot, je kapitolou sama pro sebe. Podávají tady i steaky z velryb a k mání jsou také burgry, hotdogy nebo salámy ze sobího masa.

Cesta nás dále zavedla ke známému Geirangerfjordu a poté jsme se svezli po Trolí stezce. Nakonec jsme v Norsku strávili i několi dní trekováním v Nárdním parku Rondane. Soby jsme sice neviděli, ale zato jsme přenocovali v jedné self service chatě. No, v chatě, popravdě jsme přenocovali ve vedlejší kůlně, kde se nacházel sklad dříví a nářadí, protože náš chlupatej parťák do chaty nesměl. Mohli jsme ho nechat v kůlně v kleci a sami spát v posteli, ale nechtěli jsme trhat partu... 

Rondane NP

Propršené Švédsko

Při zpáteční cestě na jih přes Švédsko nám vůbec nepřálo počasí. Pršelo nám pět dní v řadě. I tak jsme si ale mohli užívat západy slunce nad jezery, procházky přírodou a i jeden trek v Národním parku Store Mosse. Jeden den jsme kempovali u obrovského jezera Vättern. Pláž jsme měli sami pro sebe a ten den zrovna nepršelo, takže jsme shodili oblečení a skočili do vody. Ze švédského Trelleborgu jsme pak přepluli do Německa. Stihli jsme tam ještě navštívit Národní park Jasmund a dát si krátký trek po jeho nádherných útesech. Poslední zemí našeho tripu se stalo Polsko, kde jsme se museli zastavit v úžasném městě Krakow. Svým hradem Wawel připomíná Prahu a panuje tu hodně přátelská atmosféra. Na jednom náměstí se zrovna konal pirožkový festival, takže nás ochutnávka neminula.

Lysefjord pod Prekestolenem

Náš trip je u konce

Nikdy jsme podobnou výpravu nepodnikli a byla to pro nás velká zkouška. Zjistili jsme ale, že spolu dokážeme fungovat tak dlouhou dobu. Byli jsme schopni společně překonávat všechny nástrahy naší cesty. Počasí nás prověřilo hodně. V květnu v Alpách byla docela zima. Ve Španělsku a Portugalsku nás mořilo neskutečné horko. Na ostrově Rømø a na Preikestolenu nás málem odnesl vítr. Přečkali jsme pod stanem bezpočet bouřek i několik deštivých sérií. Od té doby, co jsme odjeli z domova jsme nespali v posteli, nevěděli, co je vana nebo televize. WIFI honili, kde se dá, ale za to jsme měli krásně čistou hlavu a narovnaná záda.

Řízení auta se stalo denní rutinou. Za těch více než sto dní jsme ujeli skoro 18 tisíc kilometrů. Fousek, jak jsme překřitili naše auto, se nám stal dočasným domovem. Občas jsme byli mokří, promrzlí nebo naopak upocení, hladoví a často i vyčerpaní. Na povrch vypluly snad všechny druhy emocí od absolutní euforie a spokojenosti, až po naštvání a strach.

Švédská pohoda

Po cestě jsme potkali i dost zajímavých lidí. Ať už se jednalo o učitele z Rakouska, kteří přijeli do Norska trekovat a surfovat, francouzského studenta stopujícího přes Skandinávii nebo původem český pár důchodců, kteří po roce 1968 emigrovali do Švýcarska. Proto, pokud uvažujete o výletu jakéhokoliv druhu, neváhejte a vyražte…

Autoři článku a fotografií Anet a Filip o sobě: "Milujeme cestování, dobrodružství a především svobodu. A cestujeme s naším čtyřnohým kámošem Baddym."

Zaujaly Vás popisované destinace, chtěli byste se dozvědět vic a získat podrobnější informace? V e-shopu najdete tištěné průvodce Lonely Planet. 

Byli jste na výletě, dobrodružné cestě či třeba stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.

Booking.com
Napsal: Aneta Olšarová & OneLife JustOne

Předchozí článek

Reklama na stopování - Ukrajina za 4 dny

Další článek

48 hodin v Tiraně

Související články

Články

Tak trochu jiný velký evropský roadtrip - 1. část

Chtěli jsme zažít velké a taky dlouhé dobrodružství, a proto jsme naplánovali evropský roadtrip. Na cestě byla naše "parta" více než 100 dní a rádi bychom se s vámi podělili o naše zážitky z cesty kolem Evropy... Náš tříčlenný tým tvoří Anet, Filip a náš čtyrnohý kamarád  Baddy. Cestovatelská vášeň se v nás probudila již dávno. Anet pracovala jako au-pair v Anglii, nějakou dobu žila v Itálii a zkoušela i surfovat na pobřeží Atlantiku. Filip pracoval několik měsíců na Aljašce. Několikrát navštívil Spojené...

Články

Slovinsko: Itinerář pro skvělý roadtrip

Slovinsko v posledních letech objevuje čím dál víc cestovatelů. Proč byste měli taky a proč je tahle malá zemička v podstatě synonymem pro perfektní evropský roadtrip? Pojeďte to zjistit. Jednou z jeho největších výhod je, že je od České republiky kousek, takže se o cestě nemusíte ani moc rozhodovat, prostě nastartujete auto a za pár hodin jste tam. Druhý důvod je, že je to opravdu krásná země, která vám nabídne hory, jezera, hrady, jeskyně, ale i moře a krásná města. Navíc vás tu...

Články

Astana – hlavní město Kazachstánu

Dovedete si představit velké město uprostřed široširé pouště? Absurdní supermoderní město, jaké v Evropě nenajdeme? Navštivme kazašské hlavní město Astanu. Vyrostlo za zhruba dvacet let a udivuje své návštěvníky architektonickým rozmachem. Město rychlokvaška. Zkusme se oprostit od úvah, zda země bohatá na ropu neměla své bohatství užít jinak a investovat spíš do rozvoje průmyslu, infrastruktury a sociálního systému. Nemysleme na to, že město vzniklo – s trochou nadsázky - pro potěšení jednoho člověka. Pokud to dokážeme, pak určitě stojí za to Astanu vidět. Strávila jsem zde s kamarádkou při návštěvě Kazachstánu osmačtyřicet hodin a bylo na co koukat. Moderní architektura, typické prvky architektury sovětské a asijská ornamentalistika – to vše tvoří Astanu Trocha historie, bez které člověk netuší proč Před dvěma sty lety se po zdejší stepi proháněli pastevci koní. Klimatické podmínky na jaře a na podzim obdobné jako u nás. V létě však zde může...

Články

Alentejo - hodování v portugalském kraji tradic

Alentejo patří k nejbáječnějším dosud neobjeveným kulinářským destinacím na světě. Kraj malebných vinic, olivových hájů a úrodné půdy je v mnoha ohledech gastronomickou duší Portugalska. V oblasti se vyrobí polovina z celostátní produkce vína a vaří se tu řada nejproslulejších jídel. A krom toho tu najdete nejautentičtější restaurace v zemi – podniky, jež vyzdvihují staletí staré recepty a bytostné propojení s místní půdou. Vepřové a škeble se scházejí v pokrmu carne de porco à...