Stanování na poušti Dun zpívajícího písku

Vždy mě lákal severozápad Číny, který patří k nejchudším oblastem Říše středu. Když jsme dorazili do Dunhuangu (vysl. Tun-chuangu), jednoho z hlavních center Hedvábné cesty, nabídl nám tamější majitel hotelu, strýček Ge, zda bychom nechtěli strávit noc na poušti. A to je nabídka, která se jen tak neodmítá!

Duny zpívajícího písku_1
Bylo přesně pět hodin odpoledne, když strýček Ge zaklepal na dveře našeho hotelového pokoje. Jste připraveni? Můžeme vyrazit? Ano, odpověděli jsme. V duchu jsem si ještě rekapitulovala, zda máme opravdu všechno – hlavně vodu a teplé oblečení. Vzpomněla jsem si na to, co jsem ten den mnohokrát opakovala naší zvědavé dcerce – necháme se překvapit.

Vyšli jsme před hotel, kde už čekala slečna Li, další účastnice naší výpravy. Stejně jako naši dva průvodci – padesátiletý strýček Ge a jeho žena – i ona byla zahalena od hlavy až k patě, přestože byl v Dunhuangu parný den. Měla nasazené sluneční brýle a celou hlavu zakrytou šátkem. Trochu jsem znervózněla, zda jsem nepodcenila výběr oblečení. V dlouhých kalhotách a větrovce jsem si vedle nich přišla jakoby nahá.

Duny zpívajícího písku_2
Ale co, necháme se překvapit

Nasedli jsme do terénního auta. Strýček Ge toho během jízdy moc nenamluvil, a tak jsme stále nevěděli, jak bude vše vlastně probíhat. Zrovna když jsem si říkala, že už jedeme nějak dlouho, sjel strýček Ge z hlavní silnice na pustou planinu. Ta byla poseta nespočtem malých pahorků a pagodek a mně brzy došlo, že to jsou hroby. Fascinovaně jsem pozorovala scenérii za oknem uhánějícího auta. Za nedlouho jsme dorazili na okraj planiny, kterou ohraničoval plot z ostnatého drátu. Strýček Ge bez jediného zaváhání zamířil k místu, kde kus plotu chyběl. Auto „bránou“ jen prosvištělo. Když jsme na kraji pouště vystoupili z auta, už tam na nás čekalo pět krásných velbloudů. Byl čas přesedat. Všude kolem nás se rozprostíral oceán písečných dun, uprostřed kterého jsme se chystali strávit nadcházející noc.

Duny zpívajícího písku_3

Naši velbloudi měli smysl pro humor. Stejně tak i naše průvodkyně, žena strýčka Ge, která naši karavanu vedla. Podezírala jsem ji, že nás záměrně vede přes vysoké duny, abychom na naši projížďku jen tak nezapomněli. Její překvapený výraz – jejdanánku, jak tohle sejdeme – na nás opravdu zapůsobil. Když jsme na velbloudech klouzali z dun dolů, nedovolili jsme si křičet, abychom zvířata nepoplašili. Velbloudi, kteří se během cesty necudně lísali k našim nohám, byli naštěstí po celou dobu neuvěřitelně klidní.

Duny zpívajícího písku_4

Asi po hodině chůze ukázala naše průvodkyně na místo mezi vysokými písečnými dunami. Tam dole si postavíme stany! Sesedli jsme z velbloudů a vyrazili přes prosluněný písek směrem k určeném místu, kam právě přijížděl na motokáře její syn se všemi věcmi potřebnými k přenocování na poušti. Společně jsem se pustili do stavby tábora. V jednu chvíli se zvedl silný vítr a začal si pohrávat s našimi stany jako s peříčkem. Bertička, která vší silou držela povlávající stan, se smála od ucha k uchu. My však už méně. V jednu chvíli to totiž vypadalo, že vítr odnese stan i s naší holčičkou. Rychle jsme naplnili tašky pískem, abychom jimi zatížili stany. Už mi bylo jasné, proč je dobré mít v poušti zakryté celé tělo od hlavy až k patě. Nemohla jsem se v tom silném větru pořádně nadechnout a drobná zrna písku mě píchala do obličeje a holých paží jak tisíce ostrých jehel.

Duny zpívajícího písku_5

Poušť si rychle získala můj respekt

Možná by si mohl člověk myslet, že trávit delší čas na takovém „gigantickém pískovišti“ může být trochu nudné. Opak je pravdou. Písečné duny doslova vábí ke zdolání jejich vrcholků. Kráčet po hřbetě přesypu, pozorovat tajuplnou scenérii a naslouchat zvukům pouště – to je něco, na co se nezapomíná.

Duny zpívajícího písku_6

Poušť si rychle získala můj obdiv

Nečekali jsme, že naše dcerka zažije své první bobování na poušti. Když jsme Bertičce řekli, ať si zajde ke strýčkovi Ge pro boby, byla radostí bez sebe. Vytrvale se škrábala na vrcholky vysokých dun, přestože se její bosé nožky bořily hluboko do jemného písku. V tu chvíli neznala únavu ani strach z dun vysokých několik desítek metrů. Jízdu za jízdou si to svištěla dolů jako s větrem o závod.

Do tábořiště jsme se vrátili až po západu slunce. Naši průvodci právě grilovali maso k večeři. Přisedli jsme k ohni a společně se kochali noční scenérií. Na obloze se objevil měsíc jak rybí oko – velký, kulatý a zářivě bílý. Syn strýčka Ge nám začal vyprávět příběhy z pouště, které jsme napjatě poslouchali. Samozřejmě nechyběla legenda o tom, proč se poušť, kde právě táboříme, nazývá „Duny zpívajícího písku“.
Kdysi dávno přišel do pouště generál s armádou vojáků, aby se zde utkali s nepřítelem. Během líté bitvy se přihnal poryv větu a všechny bojovníky zavál pískem. A tak vznikly obrovské písečné duny. Bitva však pokračovala i pod písečnou pokrývkou dál. Zvuk, který se pouští nese, je prý řev bojujících vojáků zavátých hluboko v písečných dunách…

Duny zpívajícího písku_7

Kolem druhé hodiny ranní se duny opravdu rozezpívaly. Zvedl se prudký vítr, který cloumal stanem tak, až jsem si říkala, že nás odvane někam hluboko do pouště. Poletující písek zpíval svůj příběh a vojáci právě bojovali svou bitvu. S východem slunce vše rázem ustalo. Ráno nám strýček Ge pověděl, že takový koncert mají v poušti skoro každou noc – zhruba kolem druhé či třetí hodiny ranní se zvedne silný vítr a až do rozednění se prohání pouští.

Brzy ráno jsme se ještě s Petrem prošli po vrcholku písečné duny. Znovu jsem fascinovaně pozorovala okolní scenérii – vítr přes noc pečlivě zahladil všechny stopy, které jsme předchozího dne zanechali v písku. Jako kdyby ani žádné včera neexistovalo. Nový den, nový začátek. Tabula rasa.

Duny zpívajícího písku_8

Když se Berta vzbudila, zašla se nejdřív podívat na velbloudy. Poté, co jim popřála dobré ráno, běžela okamžitě pro boby. Zatímco jsme si vychutnávali romantickou snídani v poušti, Berta neúnavně brázdila písečné duny. Po snídani jsme zabalili věci a připravili se na návrat do hotelu. Když nám syn strýčka Ge řekl, že můžeme vyrazit, rozpačitě jsme se rozhlíželi kolem sebe. Kde jsou velbloudi? Vždyť tu ještě před chvíli polehávali. Náš průvodce ukázal směrem, odkud jsme včera přišli. Tam na vás čekají, zavezu vás k nim na motokáře! Než jsme se nadáli, řítili jsme se na motokáře přes písečné duny. To byla jízda! Naštěstí se motokára nemůže splašit, takže jsme si během jízdy po příkrém úbočí duny i trochu zavýskali.

Duny zpívajícího písku_9

Když jsme se vrátili do hotelu, zjistili jsme, že poušť zůstala nejen v našich srdcích, ale i v oblečení, batozích či fotoaparátu. My jsme se cítili jako písečné sochy, protože jsme měli písek takřka všude. Po osprchování jsme se do pouště vydali znovu – tentokrát do oficiálního areálu Dun zpívajícího písku, který byl od našeho hotelu vzdálen, jen co by kamen dohodil. Uvnitř areálu se nachází pitoreskní jezírko Měsíčního srpečku, které obklopují vysoké písečné duny. Musím se ale přiznat, že jsem byla z místa mírně rozpačitá – povykující davy turistů, obchody se suvenýry, zákaz vstupu na okolní duny… Vzpomínala jsem na poušť, na které jsme stanovali a která mě tolik učarovala. To je ta pravá poušť Dun zpívajícího písku!

Duny zpívajícího písku_10
Autorka - Lenka Vránová žije se svým mužem a dcerkou v jihočínském městě Guangzhou (česky Kanton). Ve volném čase se věnuje studiu čínštiny a prodeji čínského čaje do ČR. Více o autorce a životě rodiny v Číně na webu Laoma.

Zaujala Vás popisovaná destinace, chtěli byste se dozvědět vic a získat podrobnější informace týkající se Číny? V e-shopu najdete tištěného průvodce Lonely Planet China.  

China LP
Byli jste na výletě, dobrodružné cestě nebo i třeba na stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.

Napsal: Lenka Vránová

Předchozí článek

TOP výběr 10 destinací v Asii pro příštích 12 měsíců

Další článek

Prozkoumejte neznámý černohorský sever

Související články

Články

Nezapomenutelný Peking

Komunistický režim je v Pekingu stále znatelný, ale to neznamená, že tu nezažijete skvělé věci, nepoznáte skvělé lidi a ještě skvělejší místa. Naštěstí je Peking stále městem, kde cítíte tu pravou a nefalšovanou Čínu. Možná je to tím, že turisty tady nepotkáte na každém rohu. Na pár dní celebritou Jelikož Peking není přecpaný turisty, můžete si na vlastní kůži vyzkoušet, jaké je to být celebritou. Často budete součástí vtipných a neobvyklých situací. Lidé se s vámi budou chtít fotit a je úplně normální, že vás popadnou, odtáhnou před svůj fotoaparát a na památku si...

Články

Mystické Žluté hory

Žluté hory neboli Huangshan se nacházejí na východě Číny v provincii Anchuej jižně od řeky Jang-c’-ťiang. Byly zařazeny do světového dědictví UNESCO a jsou jednou z nejnavštěvovanějších míst v Číně. Nejvyšší vrcholky sahají do výšky až 1 806 m. n. m. a skalní masivy jsou složeny ze světlé žuly. Žluté hory byly jedním z nejkrásnějších míst, které jsem při své cestě po Číně navštívila. Moje cesta započala v Šanghaji. Po asi 10 hodinách jízdy autobusem ve zběsilém čínském provozu, kdy se pořád troubí a kličkuje, přijíždím do městečka Tangkou, které leží přímo pod Žlutými horami a je tak...

Články

Jak chutná ratan? Treking v Laosu ‒ 1. část

Nádherná písečná pláž, stín palmy, průzračně čisté moře, kokos s brčkem v ruce. Typická představa jihovýchodní Asie. Mohou za to nejnavštěvovanější thajské ostrovy nebo indonéské Bali. Ale jaká je typická představa o Laosu? Když jsem plánoval naši cestu po Vietnamu, Kambodže, Laosu a severním Thajsku, byl právě Laos tím největším otazníkem. V této zemi jsme měli nejméně plánů, itinerář velmi přibližný. A to bylo to nejlepší, co jsme mohli udělat! Protože právě tam jsme zažili skvělá dobrodružství, která se ani...

Články

Putování po severním Vietnamu

Severní Vietnam může být jednou z nejzajímavějších destinací Jihovýchodní Asie, kterou kdy navštívíte. Ať to jsou už levné letenky do země, vynikající čerstvé a levné jídlo, zajímavý venkov, překrásná příroda, divoké projížďky na skútru, případně milí obyvatelé, Vietnamci, ke kterým máme tak blízko, a přitom nám jsou stále trochu vzdálení. Důvodů, proč se vydat na putování po severním Vietnamu je zkrátka hodně. Trocha chaosu v hlavním městě Příjezd do hlavního města Hanoj může být ze začátku mírně šokující. Doprava je totiž poněkud hustší, neboť snad každý Vietnamec vlastní skútr či menší motorku, a občas se stává, že kromě silnice jezdí i po chodníku. Ale je to chaos, který si každý cestovatel brzy...