Pouliční delikatesy z celého světa si teď můžete zkusit připravit doma

Když jsem se doslechl, že má v češtině vyjít kniha Nejlepší světová street food, pookřál jsem. Je totiž mojí vášní ochutnávat na cestách nová jídla, je to vášeň srovnatelná se samotným cestováním. Skrze jídlo se dá perfektně poznat místní kultura, lidé nebo zvyky, a to i ve chvíli, kdy se vám místní specialita vzpříčí v puse, a vy víte, že ji prostě nemůžete sníst. I takové situace většinou vzbuzují úsměvy na obou stranách a boří hráze. Tedy minimálně, když si jídlo koupíte na ulici!

Nejlepší světová street foodPoznávat tradiční chutě v odlehlých koutech světa je jako cestování samo. Nikde jinde bych se nenapil slaného čaje s jačím máslem. Ale když vystoupíte po 17 hodinách jízdy z rozhrkaného jeepu uprostřed Zanskarského údolí na severu Indie, přijde vám horký slaný čaj jako nejchutnější nápoj na světě, navíc jej zajídáte sladkým chlebem. Nikde jinde bych asi neochutnal smažené morče, ale v Casa del Cuy v peruánské Moyobambě? To prostě odmítnout nemůžete. A tak, když mi ve schránce přistála tahle nádherná kniha, jsem se do ní opravdu s chutí začetl. Jak jinak do knihy o jídle, že?

Kniha Nejlepší světová street food sice nemá pevnou vazbu, ale provedení je na první pohled precizní. Kniha není určena na cesty do batohu, tam si můžete dát místní jídlo přímo na ulici. Jde o to, že když dostanete chuť na nějakou dobrotu z druhého konce světa, vytáhnete tuhle knihu z knihovny a nalistujete si jakýkoliv ze stovky receptů.

  • Ano, mluvím o celé stovce receptů a příběhů tradičních pouličních pokrmů z téměř padesáti zemí světa. Uvnitř najdete 80 slaných jídel a 20 sladkých. U slaných jídel je navíc poznámka o různých znacích, které jednotlivé kapitoly mohou doprovázet. Jsou tu tři stupně obtížnosti přípravy jídel a také poznámky o potřebách k vaření. Některé značky vás upozorní na ostré nebo vegetariánské jídlo, jiné na „nářadí“, které k jídlu budete potřebovat. Jestli příbor, hůlky nebo vám postačí vlastní ruce.

K dispozici je také nezbytný slovníček pojmů, kde se dozvíte, že třeba katsuobushi je sušený, fermentovaný a uzený tuňák, často v podobě vloček. Nebo že nejběžnější vietnamské klobásky jsou cha lua. Že masa harina je mouka vyráběná ze zrn loupané kukuřice nebo že shito je ghanská omáčka připravená ze sušených ryb, oleje, chilli, česneku a rajčat a různých druhů koření. Upřímně už tohle je dost poučné čtení. A to je jen slovníček pojmů.

Co mne nejvíce překvapilo, jsou perfektně zpracované recepty. Čekal jsem knihu o pouličních jídlech s informacemi, kde se dají sehnat, co je pro ně typické, na co si při koupi dát pozor. Ale stovka návodů, jak si jídla známá z ulic světových metropolí i odlehlých vesniček připravit doma, dělá z knihy ojedinělou kuchařku.

Nejlepší světová street foodA tak jsem se začetl a začal knihu studovat. Předmluva od Toma Parkera Bowlese o tom, jak se zamiloval do pouličního jídla, je skvělým úvodem a vysvětlením, proč a za jakých okolností kniha vznikala. Jeho příběh o jeho životní lásce začíná v Bangkoku na Patpongu před dvaceti lety. Popisuje svoji vášeň pro jídlo na ulici a já se v mnoha místech jeho vyprávění poznávám. I když musím říci, že jsem ochutnal spíš méně jídel z jeho výběru.

Nejlepší světová street food

A pak přišla konečně samotná kniha! Jednotlivé kapitoly jsou vždy k jednomu jídlu perfektně vystavěny. Po názvu pokrmu a destinaci, kde na něj můžete ve světě narazit, začne mučení! Ano. Autor se rozhodl, že na konci téhle stránky se zvednete z křesla v obývacím pokoji a půjdete vařit. Ten první popis je jen nástřel toho, co by teoreticky vaše chuťové buňky mohlo čekat. Jak pokrm vlastně vypadá a z čeho je vytvořen.

A pak to začne!

Nejdřív si přečtete barvitý popis toho, jak se v dané zemi na ulici pokrm připravuje. Tady právě přicházejí věty jako: „Kuchař položí tenký plátek těsta na suchou rozpálenou plotýnku“ nebo „Rychle se usmaží a podávají se horké, ještě prskající“. Nechybí detaily o speciálních praktikách přípravy či případných oblastních rozdílech. Následuje přímý útok na chuťové buňky. Dozvíte se, že Gordita se plní mimo jiné rozsekaným kuřecím masem nebo že do polévky Bún Cha se vyplatí schovat si na závěr hrstku bylinek. Nebo že na Gyros budete potřebovat obě ruce, abyste udrželi plněný chléb s masem, zabalený ve voskovaném papíře. Prostě z těchto vět už odkapává rozpálený olej, jogurtová omáčka tzatziki, začíná vás pálit pusa z chilli papriček a sbíhají se vám sliny na polévku Pho.
Pouliční delikatesy Ella Sri Lanka
Zcela pohlceni chutěmi a vůněmi, které se linou ze stránek knihy, se proderete přes informace o původu jídla a také přes tipy, kde konkrétně se dá zmíněný pokrm pořídit, včetně ceny, kterou za něj na ulici zaplatíte. Úplně ve spodní části stránky pak čekají doplňující informace o různých variacích jídel, tipy, jak si jídlo co nejvíce vychutnat, nebo třeba upozornění, s čím pokrm nezaměňovat.

Když dočtete poslední řádky, většinou už stojíte u sporáku nebo máte otevřenou spižírnu, abyste zjistili, které z ingrediencí na přípravu jídla máte doma a co je třeba dokoupit. Ti šťastnější se hned pouštějí do vaření, ti méně šťastní hledají obchod, který má ještě v osm hodin večer otevřeno, aby sehnali kurkumu, červenou čočku, rýžové nudle, případně sušené krevety. A právě tady začíná domácí dobrodružství s nejlepšími světovými street food. Tak hodně štěstí a dobrou chuť. 

Tomáš Hájek je fotograf, novinář a cestovatel. Více se o návštěvě Vietnamu se dozvíte na blogu My Lost Hat.

  • Cestujete rádi a stejně jako my ochutnáváte speciality připravované a servírované přímo na ulici? Co nejpodivnějšího, nejchutnějšího a nejhoršího jste na svých cestách jedli? Podělte se s dalšími cestovateli zde na webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika. Pokud ještě nemáte dárek pro někoho, kdo rád vaří, používá nevšední ingreditence, máme pro vás tip.
Napsal: Tomáš Hájek

Předchozí článek

Kde "Ledová země" zahřeje

Další článek

Vikinské Dánsko: po stopách dávných průzkumníků

Související články

Články

Příběh Lonely Planet

Staré otlučené auto, v kapse pár dolarů a touha po dobrodružství. To je vše, co zakladatelé Lonely Planet Tony a Maureen Wheelerovi potřebovali pro svůj životní výlet. Lonely Planet je knižním fenoménem, který od základů změnil způsob cestování na konci 20. století. Kdo za ním stojí? Přečtěte si příběh zakladatelů tohoto světově proslulého vydavatelství. Poznali se na lavičce v londýnském Regent’s Parku a o rok později se vzali. Na své svatební cestě se rozhodli vyzkoušet to, co za možné pokládal jen málokdo: po souši přejet Evropu a Asii směrem do Austrálie. Stálo je to několik měsíců a všechny peníze, které měli, ale zvládli to. Když vše...

Články

Srí Lanka: nirvána pro milovníky pláží

Srí Lanka naprosto zaplaví všechny vaše smysly. Vzduch je prosycen vůní jasmínu, jídlo je notně kořeněné a krajina naprosto překrásná; zářivě zelená rýžová pole, lesy pohupujících se palem a hory zvrásněné čajovými plantážemi jsou okouzlující. Ale pro mnoho lidí se Srí Lanka dá shrnout do jednoho prostého slova: pláž. Ať už jste jakýkoli plážový typ, tady najdete dokonalé pláže lemované palmami. Můžete si rezervovat hýčkání v některém z elegantních butikových hotelů u pláže, potápět se u zářivých korálových útesů, učit se surfovat v mírných písečných úžinách nebo se jen tak procházet, dokud nenajdete vlastní...

Články

Vietnam má hory, pláže i bohatou historii

Když se podíváte na mapu jihovýchodní Asie, jistě si všimnete jednoho státu, který se jako had klikatí od severu k jihu podél pobřeží Jihočínského moře. Je to Vietnam, země, která má od severu k jihu délku přes dva tisíce kilometrů. Země, která je neskutečně pohostinná, pestrá a přátelská k cestovatelům z celého světa. Vietnam je země, kterou je navíc velmi jednoduché navštívit. Dostat se do Vietnamu není žádný problém. V průběhu roku se objevují letenky v různých akcích už od 10 tisíc korun a často přímo z Prahy. Letecké společnosti pak nejčastěji míří do Hanoje nebo do Ho Či Minova Města. Já sám jsem se vydal směr Hanoj a více než měsíc po Vietnamu cestoval. Věřte mi...

Články

10 tipů, jak si užít hostel naplno

Ubytování v hostelech může být díky spoustě nových známých z celého světa zábavné, zároveň ale vyžaduje spoustu kompromisů – musíte se poprat třeba s kakofonií chrápání, občasnými intimnostmi či nepříjemným zápachem. Máme pro vás pár ověřených tipů, jak na to, abyste se s hostely na svých cestách popasovali co nejlépe. 1. Sprchy Představte si, že stojíte v chodbičce a už dobrých dvacet minut čekáte na šanci osprchovat se v jedné ze dvou sprch v celém hostelu. Za vás se nahrne dalších pár lidí a ještě prodlouží frontu, chlapíkovi před vámi dojde trpělivost a bouchá na dveře jedné ze sprch. Po celé věčnosti se...