Pohostinný Írán ukázal svou temnou stránku

„Říkám ti, že je tam menší kriminalita než tady v Česku!“ obhajoval jsem Írán ještě předtím, než jsem byl právě tam okraden. Pro většinu Čechů je Írán, velice mylně, válečnou oblastí Blízkého východu s fanatizovaným národem v „županech“. Pro mě, tehdy osmnáctiletého studenta, to byl cíl mé první větší cesty za hranice Evropy.

Írán_1
Zoufalství po prvních hodinách v Íránu

Sotva popadám dech. Po tváři mi teče nezvykle mnoho potu. Hrdlo mám od křiku vyschlé. Začínám brečet. Již ho nevidím. Zmizel a s ním i většina nadějí na splnění opěvovaného snu. Míra zoufalství se lehce rozezná podle skřeků, které z mých unavených hlasivek vycházejí. Nohy mi ztěžkly a dál už nemůžu. Podlomím se v kolenou. Dopadám na rozžhavený asfalt. Rukou si hrábnu do vlasů.

Takhle nějak bych popsal dění, které následovalo hned poté, co mě okradl ilegální taxikář na severu Íránu. Než jsem si stačil vyndat z kufru černého peugeotu krosnu s valnou většinou věcí, šlápl na plyn, kola se protočila a doprovázený dýmem ujel do neznáma. V téhle chvíli jsem byl jednoznačně v roli poškozeného, tamní strážci islámského práva šaría byli však jiného názoru.

Írán_2

Události, jež se mi vryla do paměti na celý život, předcházela situace pro Blízký východ a vůbec velkou část Asie víc než častá. Smlouvání o ceně. Vzhledem k absenci autobusového spoje jsem byl nucen vzít si na pár kilometrů taxi. Pohonné hmoty stály v Íránu v roce 2014 něco okolo jedné koruny za litr, takže doprava vycházela o mnoho levněji, než jsem byl zvyklý z Česka. Avšak když si spočtete, že za půlhodinovou jízdu v taxi byste si mohli koupit jídlo na tři dny, neváháte o ceně smlouvat. Já si ještě předem zjistil, kolik by si měl řidič za podobnou službu účtovat, a tak jsem to měl značně jednodušší. Stačilo cenu trošku „podsadit“ a kompromisem se dostat na ideální částku. Řidič byl ovšem tvrdší kalibr, než jsem předpokládal, a zásadně nesouhlasil. To mě tak naštvalo, že jsem po něm hodil sto tisíc íránských riálů a energicky vystoupil z vozu, což mělo za následek ujetí s celou mou krosnou.

Írán_3

Zatčení na policejní stanici

Konečně jsem se vzpamatoval a začal uvažovat racionálně. „Policejní stanice! Ano, to zní vážně rozumně,“ řekl jsem nahlas sám sobě. Vyslechnou mě, dají mi oficiální záznam o tom, co se stalo a dopraví na nejbližší autobus. Že mě zatknou hned poté, co mi prohledají mobil a objeví mé fotky, na nichž jsem v maskáčích se samopalem v ruce, jsem opravdu netušil. Fotky pocházejí ze střeleckého kurzu, který jsem absolvoval v rámci svého studia, ale tohle zajímalo maximálně tlumočníka, který byl povolán spolu s nejvýše postavenými policisty z okolí.

Írán_8

Jistě, byla to další z mnoha chyb, které jsem na své cestě za poznáním udělal. Měl jsem to vědět. Putoval jsem do země s naprosto odlišnou kulturou a zvyky, než jsem byl zvyklý z domova. Člověk, který překročí hranice kteréhokoli státu, je povinen respektovat a přijmou tradice a zásady dané země. Fotky ve vojenském oblečení se zbraněmi jsem měl tedy ponechat ve své zemi a zbytečně nepokoušet náhodu. Na druhou stranu by osoby zákona v jakékoli zemi světa měly respektovat soukromí návštěvníka. Zásah do jeho osobního vlastnictví, které je obsaženo v paměti mobilního telefonu, by si měli odpustit, pokud tím nijak neohrožuje či nepobuřuje okolí.

Írán_4

Důležité však je, že se mi nakonec po sedmi hodinách dostává omluvy a jízdenky do Teheránu. Nyní mám dva týdny na to, abych se alespoň okrajově seznámil s čirou a nefalšovanou islámskou kulturou, avšak pouze s foťákem přes rameno, šedesáti dolary a pasem v kapse.

Zpětný pohled na uplynulé události

Je podvečer a příběh mého prvního dne v oblasti dávné perské říše se mi vryje do paměti jako ne příliš povedená obhajoba tolik ukřivděného Íránu. Projíždíme krajinou ve výšce okolo dvou a půl kilometru a já již po několikáté vyrovnávám tlak v uších. Hlavou se mi honí slova Kuby, mladíka, jenž měl původně putovat se mnou: „Hele, já na to nemám nervy. Můj čas je příliš cenný, abych stál na slovenské dálnici a čichal zplodiny. Ty pokračuj, já jedu domů.“ A tak jsem v rané dospělosti sám dostopoval do Íránu.

Írán_6

Další dobrodružství

Stopování do Íránu bylo mé první velké dobrodružství a odstartovalo to stále rostoucí vášeň pro cestování. Je to příběh starý již dva roky a od té doby jsem strávil tři měsíce jako učitel na nepálském venkově a následně čtvrt roku cestoval po západní a jižní Indii. Tento příběh mám v plánu zvěčnit filmem a knihou, na čemž stále pracuji.

Írán_7
Autor článku a fotografií Lukáš Matějček je jedním z nejmladších českých cestovatelů, kteří se snaží své dobrodružství předávat dál širokému okruhu lidí.

Zaujala Vás popisovaná destinace, chtěli byste se dozvědět víc a získat podrobnější informace týkající se Íránu? V e-shopu najdete tištěného průvodce Lonely Planet Irán. 

Irán LP
Byli jste na výletě, dobrodružné cestě či třeba stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na 
webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.

Napsal: Lukáš Matějček

Předchozí článek

Odpočinek na idylickém ostrově Texel

Další článek

Austrálie - země divokých tvorů II. část

Související články

Články

Jak cestovat nalehko – rady od mistra v balení

Malé a lehké zavazadlo je nezbytností pro každého světoběžníka, který chce minimalizovat chaos spojený s cestováním. S malým batohem můžete stihnout japonský vlak, který odjíždí opravdu přesně. Můžete se vtěsnat do jediného autobusu (či na jeho střechu) jedoucího do další vesnice v Indii. Nebo, jak jsme se dozvěděli, umožní vám kompaktní zavazadla v situaci, kdy se snažíte vyplatit svého průvodce z vězení, nacpat šest objemných cestovatelů do maličké rybářské loďky, jež vás doveze k bungalovu na opuštěném ostrově právě včas, abyste mohli sledovat západ slunce. Součástí balení jsou samozřejmě hluboce osobní rozhodnutí. Každý má svoje vlastní představy o pohodlí a stylu. Avšak pokud se budete držet několika jednoduchých, praxí osvědčených zásad cestování nalehko, můžete ušetřit na velikosti a váze. Ne vždy to sice zachrání vaši cestu, ale rozhodně tím...

Články

Poprvé v Jeruzalémě

Jeruzalémské Staré město, posvátné pro židy, křesťany a muslimy, patří k nejpřednějším poutním místům na světě. A také k nejkouzelnějším – a nejdiskutovanějším – na Středním východě. Jestliže vůbec někde sedí nadužívané označení „živoucí historie“, pak je to zde. Ale Staré město není jedinou atrakcí ve městě. V moderní části Jeruzaléma jsou muzea, památníky a tržiště, jež můžete navštívit, a také vzkvétající kavárenská, barová a restaurační scéna, kterou lze objevovat. Společně představuje stará a nová část města pro cestovatele neodolatelnou a výjimečnou...

Články

Írán - krásy Persie

Země, která je pro mnoho lidí velkou neznámou, leží kdesi mezi Irákem a Afganistanem a není považována za příliš bezpečnou. Ovšem Írán, kterému dominují rozlehlá pohoří a neobydlené pouště, překvapí neuvěřitelně milými a pohostinnými lidmi, kteří vždy rádi pomohou, krásnou přírodou a památkami z doby mocné Perské říše i ze středověké a moderní Persie. Předsudky „Írán?!“ „Nezbláznil ses?“ „To jako vážně?“ Takových a dalších podobných reakcí jsem před odletem slyšel víc než dost. Lidé mají Írán zařazený do kategorie nebezpečných zemí, nicméně po pár dnech pobytu pohostinnost místních jistě každého přesvědčí o opaku. Lidé si turistů váží a dávají...

Články

Munnar aneb „krajina čaje“

Poslední paprsky slunce, které se derou přes šedá mračna. Mlžná lavina řítící se po svazích čajových plantáží dál a dál. Nepropustná bílá stěna během vteřiny pohltí hustý les, takže se ocitám v bílé tmě. Za pár desítek minut je po všem a krajinu opět zaplavuje oranžová sluneční záře a já mohu nerušeně sledovat hektary čajových plantáží, mozaiky čajových keříků na kopcích indického pohoří Annámalái. Komunismus s indicky-lidskou tváří Jihozápad Indie patří převážně státu Kerala. Jde o jeden z nejprogresivnějších států Indie a také je to její jediný stát s komunistickým zřízením. Mnoho lidí jej nazývá komunismem s indicky-lidskou tváří. Možná se právě díky tomu keralské vládě podařilo zmírnit...