Od bavlny k malému Tádž Mahalu

© B. Stupacherová

Když jsem se postavila před monumentální bílou stavbu Bibi Ka Makbara ve městě Aurangabad v indickém státě Maháráštra, nevěřila jsem vlastním očím. Na své cestě do Indie, jejímž cílem byla návštěva bavlníkových plantáží jsem vůbec nečekala, že neplánovaně uvidím "druhý Tádž Mahal". Tato hrobka je na první pohled téměř k nerozeznání od známého pomníku věčné lásky, který dal vybudovat indický mogul pro svou ženu Mumtáz.

Bavlna připravena na sklizeň

Zaostřeno na bavlník

Před lety jsem navštívila Indii jako „batůžkářka“, ale její nejznámější stavba, symbol romantické lásky Tádž Mahal, na mě ani zdaleka neudělal ten nejsilnější dojem. Turistická tlačenice, vysoké vstupné, množství otravných pseudoprůvodců, špinavá voda ve fontánách, které nestříkaly a v neposlední řadě i přísná bezpečnostní opatření horší než na letišti - to vše sehrálo svou negativní roli. Cestovala jsem tehdy po zemi víc něž dva týdny a viděla jsem množství zajímavějších staveb – například chrámy s erotickými výjevy v Kadžuráhu.

Bavlník dorůstá v Indii do výše zad
Podruhé jsem se do Indie dostala pracovně nedávno jako novinářka na pozvání známého švédského obchodu s nábytkem a bytovými doplňky. Cílem cesty bylo navštívit bavlníkové plantáže a pochopit, co vlastně znamená pojem "bavlna z udržitelného hospodářství". Společnost má totiž výrobky výhradně z udržitelné bavlny, to znamená, že bavlna pochází z farem s menší spotřebou vody a chemikálií, kde se chrání zdraví farmářů, sběraček bavlny a jejich děti chodí namísto dětské práce do školy. Během pěti dnů jsme v Indii absolvovali pět lokálních přeletů a ocitli se ve třech různých indických státech, abychom viděli proces výroby bavlny doslova od semínka až po ložní prádlo či kuchyňskou utěrku.

Lidé na bavlníkových plantážích

Indie, láska na celý život

Jelikož jsem v minulosti navštívila nejznámější indické turistické "highlights", známé jako Zlatý trojúhelník Dillí - Jaipur - Agra, měla jsem tuto zemi zakódovanou jako místo plné otravných mistních obyvatel, usilujících z turistů vytáhnout peníze, a také žebráků natahujících ruku všude, kde jsme se zastavili. Do smutku mě přivádělo množství invalidů a zubožených dětí, slumy vedle železnic, špína a kravské lejna v městech a pochopila jsem tvrzení, že Indii si buď zamilujete, nebo se vám po první návštěvě definitivně zprotiví. Moje druhá návštěva Indie však měla úplně jiný charakter, žádní samozvaní průvodci ani otravní nosiči, nikdo, kdo by chtěl peníze za fotografování. Dostali jsme se na místa, kam běžný turista nepřijde, vlastně by ani neměl důvod, protože tam nic turistického není.Místní lidé byli milí a příjemní, rádi se nechávali fotografovat a ještě raději se fotografovali společně s námi. Za ta léta totiž technologie pronikly i do těch nejchudších indických vrstev a téměř každý tam dnes vlastní smartphone.

Indičtí farmáři rádi vyprávějí

Bavlna je bílé zlato

Indie produkuje téměř čtvrtinu celkové produkce bavlny. Miliony lidí zde žijí v jakýchsi bavlněných komunitách a pěstování a zpracování přírodního vlákna, které každý z nás denně používá, je živí. Naši lidé obecně málo vědí o tom, co všechno představuje nasbírat a zpracovat bavlnu, ze které mají ušité tričko, džíny nebo ručník. Tradiční pěstování bavlny často znamená vysokou cenu, kterou za něj platí farmáři, jejich rodiny i prostředí, kde žijí. Většina bavlny roste a sklízí se na malých farmách, intenzivně se používá voda, pesticidy a chemická hnojiva. Víte, že na jedny džíny je potřebných 600 gramů surové bavlny? A že na jeden kilogram bavlny se spotřebuje v závislosti na lokalitě 10 až 13 tisíc litrů vody?

Toto není ovčí rouno, ale bavlna

Bavlněné komunity aneb dobrá rada se hodí

V indickém státě Maháráštra jsme navštívili několik vesnic dvě hodiny jízdy autem od města Aurangabad, kde jsme se měli možnost mluvit s farmáři, kteří se zapojili do projektu Iniciativa za lepší bavlnu, což je mezinárodní nezávislá organizace stanovující standardy pro pěstování tzv. udržitelné bavlny. Mezi její zakládajících členů patří kromě zmíněné švédské firmy i Světový fond na ochranu přírody. V vesničkách jako Ganešpur nebo Wakhari jsme se prostřednictvím tlumočníků rozmlouvali s farmáři přímo na polích o tom, co se změnilo v jejich životě, když se zapojily do pěstování udržitelné bavlny. Facilitátoři je přímo na polích názorně učí lepším technikám farmaření. Například - pokud rostliny bavlníku nasadí hustší k sobě, dosáhnou vyšší výnos. Pro lepší uchování hydratace je dobré mezi ně nasadit fazole mungo nebo arašídy. Vyšší výnosy logicky znamenají lepší příjmy. Děti chodí do škol.

Děti z bavlníkových komunit
Najděte deset rozdílů

S návštěvou památek a turistických atrakcí se v programu vůbec nepočítalo. Když se nám však v Aurangabad v jeden den podařilo vrátit z bavlníkové farmy do hotelu o něco dříve, možnost vzít si řidiče a navštívit mauzoleum ze 17. století nazývané i "malý Tádž Mahál" by si nechal ujít jen hlupák. Fotografie na Wikipedii byla dostatečnou motivací. Šokovalo mě, že celý pohled na Bibi Ka Makbara včetně fontány (ačkoli voda z ní byla vypuštěna) byl při pohledu od vstupní brány téměř identický s Tádž Mahalem. Samozřejmě, že při porovnávání fotografií se minarety i hlavní stavba od sebe mírně liší. Je to však jako při hře zaměřené na pozornost: Najděte deset rozdílů. Obě tyto stavby mají společný resp. podobný nejen vzhled.

Pohled na malý Tadž Mahal
Obě byly postaveny v 17. století. Tádž Mahal začali stavět o 20 let dříve a je věnován památce Mumtáz, nejoblíbenější manželky císaře Šáhdžahána. Má to být symbol romantické lásky, ačkoli dekandentní panovník později podle všeho zemřel následkem náruživého sexu a nadměrného užívání drog. Hrobku Bibi Ka Makbara v Aurangabad postavil vnuk Mumtáz, takže to zůstalo v rodině. Vstupné je 20 indických rupií pro domácí a 200 rupií pro zahraniční návštěvníky. Na rozdíl od Tádž Mahalu žádné bezpečnostní opatření, kontroly kabelek či zákazy filmování. Navíc jsme tam byli jediní turisté. Všichni místní návštěvníci se s námi chtěli fotografovat. Zažila jsem ne pět, ale minimálně třicet minut slávy. Jedna Indka, taková stará vrána s koutky úst směrem dolů, neustále chodila za mnou a postupně jsem musela pózovat asi s osmi jejími příbuznými. Už chápu, proč to hollywoodské hvězdy mají tak těžké...

Indická pohostinnost
Bavlna a Bibi Ka Makbara, co měli na této cestě společné? Dotek exotické Indie. Bělost a bílou barvu. Cosi, co běžný turista nevidí a nezažije. Takto mě bavlněné vlákno nečekaně zavedlo k "malému Tádž Mahalu".

Bibia Ka Makbara
FOTO: Katya Matrioshka a Bianka Stuppacherová
Autorka článku Bianka Stuppacherová pracuje od roku 1995 jako redaktorka příloh slovenského deníku Pravda. Ze svých cestovatelských zážitků i pracovních cest v zahraničí napsala již množství reportáží. V Indii na cestě za bavlnou byla na pozvání společností IKEA. Její srdeční záležitostí je zejména jihovýchodní Asie.

Zaujala Vás popisovaná destinace, chtěli byste se dozvědět víc a získat podrobnější informace týkající se Indie? V e-shopu najdete tištěného průvodce Lonely Planet India. 

India LP

Byli jste na výletě, dobrodružné cestě či třeba stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.

Napsal: Bianka Stuppacherová

Předchozí článek

TOP video výběr 10 nejzajímavějších regionů pro rok 2017

Další článek

Zažijte Japonsko s dotekem přírody

Související články

Články

Džajpur - růžové hlavní město v Rádžasthánu

Chystáte se do Indie a ještě nejste rozhodnuti, jaké město navštívíte. Hledáte propojení moderního místa s architektonicky nádhernou historií, ze které se Vám nebude chtít odjet? Pak si rozhodně přidejte do svého cestovatelského plánu Pink City – město s duší! Jsem rád, že jsem si jej mohl přidat do své sbírky, protože se tam rozhodně vrátím a věřím, že vás bude tento článek inspirovat k jeho návštěvě také. Džajpur - město kontrastů Historické město Džajpur doslova dýchá historií. Jeho přívlastek Pink City, tedy Růžové město, vzniklo postupně v minulých časech za vlády hinduistického panovníka, kdy maháradža, který nechal natřít tehdejší hradby města do červena. Přenádherný dojem z dochovaného...

Články

Srílanská Sigirija láká pohledy na nahé krásky

Možnost spatřit vnadné krasavice, dokonce „nahoře bez“, to je něco, co byste na buddhistickém ostrově pravděpodobně nečekali. I když jde jen o vzácné fresky z 5. století. Při pohledu na tyto krásky pocítíte, jak vás zalévá pot – je to vzrušující zážitek; musíte totiž vyšlapat nemálo schodů, než vystoupáte na tzv. Lví skálu neboli Sigiriju! Sigirijské krásky, fresky z 5. století, jsou jedním z nejznámnějších symbolů Srí Lanky Osobně jsem navštívila Srí Lanku čtyřikrát a Sigiriju jsem jednoduše nikdy nemohla vynechat. Jen jedenkrát mi hrozný liják ve výstupu zabránil, ale třikrát jsem dosáhla kýženého vrcholu a pokaždé to stálo za...

Články

Indie s novou fazónou

Bombaj, úchvatné město, které rozhodně stojí za návštěvu! Nechte se oslnit městem, jenž je proslulým centrem módy a filmu. Navíc si Bombaj své turisty hýčká – kromě nového letištního terminálu vás po městě povozí nová klimatizovaná jednokolejka, z níž budete moci spatřit úchvatné stavby, které sahají až k nebi. Tato metropole si vás svou majestátností a jedinečností zcela jistě získá. Bombaj – „Maximální město“. Právě tímto trefným přídomkem nazval spisovatel Suketu Mehta Bombaj ve své knize. Bombaj, známé centrum módy, filmu a bankovnictví, je na vzestupu a v roce 2016 hodlá projít zkouškou dospělosti. Ptáte se proč? V tomto roce totiž Indie předstihne Čínu, neboť s její...

Články

Srí Lanka: nirvána pro milovníky pláží

Srí Lanka naprosto zaplaví všechny vaše smysly. Vzduch je prosycen vůní jasmínu, jídlo je notně kořeněné a krajina naprosto překrásná; zářivě zelená rýžová pole, lesy pohupujících se palem a hory zvrásněné čajovými plantážemi jsou okouzlující. Ale pro mnoho lidí se Srí Lanka dá shrnout do jednoho prostého slova: pláž. Ať už jste jakýkoli plážový typ, tady najdete dokonalé pláže lemované palmami. Můžete si rezervovat hýčkání v některém z elegantních butikových hotelů u pláže, potápět se u zářivých korálových útesů, učit se surfovat v mírných písečných úžinách nebo se jen tak procházet, dokud nenajdete vlastní...