Neskutečný svět umění v Barceloně

To, že je Barcelona město protkané uměním jako žádné jiné, se odráží na budovách, v ulicích a v mnoha slavných galeriích. Když na chvíli pomineme Antoni Gaudího, je Barcelona z hlediska architektury jednou z největších gotických pokladnic Evropy a právě převážně z těchto skvostů čerpal Gaudí a modernisté konce 19. a počátku 20. století svou inspiraci, stará pravidla a techniky přizpůsobovali novému vnímání a stavbám.

Vlastní cestou se vydala katalánská gotika. Střídměji než jinde se tu zacházelo s výzdobou, a co je nejtypičtější, katalánští stavitelé upřednostňovali šířku před výškou. K úchvatným ukázkám patří Saló del Tinell v Palau Reial, Drassanes (bývalá loděnice, kde je dnes Museu Marítim) a překrásný Església de Santa Maria del Mar. Modernismus jako nový trend se v Barceloně objevil v 80. letech 19. století, pro město období belle époque. Přestože z názvu by se dalo dovodit, že jde o odmítání starého, průkopníci tohoto stylu čerpali inspiraci hluboko v minulosti, vše nasávali a pak pravidla úplně rozcupovali.

Park Guell
Park Guell navrhl katalánský architekt Antoni Gaudí původně jako zahradní město.


Pro mnoho lidí je modernismus synonymem pro Antoni Gaudího (1852–1926). Jeho práce (začal na nedokončeném kostele La Sagrada Família) jsou velice odvážné a známé, ale v žádném případě nebyl jediný. Lluís Domènech i Montaner (1850–1923) a Josep Puig i Cadafalch (1867–1957) za sebou po celém městě zanechali spoustu pozoruhodných staveb.

Sagrada Familia
Chrám Sagrada Familia je hlavní stavbou slavného architekta Antonia Gaudího.

Najdete tu nádherný Palau de la Música Catalana od Domènech i Montanera nebo Puig i Cadafalchovu hravou Casa Amatller s nádechem středověkého Holandska. Spousta rozdílů mezi všemi jejich návrhy jen podtrhuje, jak eklektické a individuální modernistické hnutí bylo.

Současná Barcelona se také nenechá zahanbit a spousta místních i mezinárodních architektů nadále do městského panoramatu přidává nové smělé prvky. Nejpozoruhodnější je barevná věž ve tvaru okurky Torre Agbar od Jeana Nouvela. Nejviditelnější je rozvoj v severovýchodní části pobřeží, kde nyní stojí Parc del Fòrum a v okolí rezidenční čtvrť Diagonal Mar.

Torre Agbar

Torre Agbar. Foto Michaela Jansen. Creative Commons Attribution

Podívejte se do ulic, náměstí a parků v Barceloně, které jsou plné doteků umělců minulých i současných, slavných i neznámých. Od modernistických sochařů jako Josep Llimona po mezinárodní skvělé sochaře, jako jsou Roy Lichtenstein a Fernando Botero. Trvalou památku ve městě zanechali také Picasso a Joan Miró.

Od návratu demokracie na sklonku 70. let 20. století se radnice nebála podporovat umísťování někdy grandiózních a často nepochopitelných současných děl ve veřejných prostorách města. Reakce jsou různé, od obdivu po nepochopení a zmatenost.

Radnice je právem hrdá na své bohaté dědictví pouličního umění a často vytváří rozsáhlé archivy na internetu, najdete je na www.bcn.cat (klikněte na Art Públic). Na stránkách najdete popisky stovek prvků rozmístěných po celém městě, zahrnují také výklad historie města skrze pouliční umění.

Pohled na Barcelonu
Pohled na ulici La Rambla lemonovanou stromy ze sochy Kryštofa Kolumba.


S Barcelonou jsou spojována tři velká jména umění 20. století 
a dvě z nich po sobě zanechala ve městě významný odkaz. Když budete obdivovat raného Picassa a rozsah Miróových děl v jejich vlastních barcelonských muzeích, byla by škoda nechat si ujít podivínství Salvadora Dalího, nestora bizarnosti, ve Figueres, kam se dostanete vlakem.

Ve světle velké trojky byla Barcelona méně významným střediskem aktivity, jemuž dominovala postava Antoniho Tàpiese (1923–2012). Na začátku své kariéry (od poloviny 40. let 20. století dále) byl, zdá se, zaujat autoportréty, ale také experimentoval s koláží za použití různých druhů materiálů, od dřeva po rýži. Básník, umělec a dramatik Joan Brossa (1921–1998) byl jakýmsi kulturním majákem Barcelony. Jeho „vizuální básně“, litografie a další umělecká díla, ve kterých figurovala písmena, společně s nejrůznějšími druhy předmětů umožňovaly proniknout do jeho světa těm, kteří nedokázali číst jeho katalánskou poezii.

Joan Hernández Pijuan (1931–2005), jeden z nejvýznamnějších barcelonských abstraktních malířů 20. století, vytvářel díla zaměřená na přirozené tvary a obrazce, často s použitím neutrálních barev na různých podkladech. Jaume Plensa (*1955) je snad nejlepším španělským sochařem současnosti. Jeho dílo sahá od skic přes sochy a videa až po další instalace vystavované po celém světě. Susana Solano (*1946) patří k nejlepším malířkám a sochařkám v Barceloně, také pracuje s video instalacemi, kolážemi a šperky. Jordi Colomer (*1962) ve své tvorbě hojně využívá audiovizuální materiál, vytváří velmi imaginativní prostory a trojrozměrné obrazy. 

Vydejte se objevovat Barcelonu, nezapomeňte si přibalit Španělštinu do kapsy od Lonely Planet a třeba nám můžete poslat pohled.


Zaujala Vás popisovaná destinace, chtěli byste se dozvědět vic a získat podrobnější informace týkající se Barcelony? V e-shopu najdete tištěného průvodce Lonely Planet Barcelona. 

 Byli jste na výletě, dobrodružné cestě nebo třeba na stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.

 

Předchozí článek

Všechno, co jste chtěli vědět o plachtění, a báli jste se zeptat

Další článek

Letos na cestách nejen anglicky aneb Lonely Planet slovníky

Související články

Články

Nejlepší pláže

Evropa je obdařena spoustou krásných pláží, které jsou jak vystřižené z románů, ale co je důležitější, nabízejí se v bezpočtu variant. Od písečných pláží a jiskřivých vod, které by se vyrovnaly Karibiku, po bouřemi tvarované hranice moře – jen málo míst nabízí milovníkům pláží tak úchvatný výběr. Ať už hledáte místo k surfování (nebo kde se to naučit), pláž, která vyhoví celé rodině, náladovou plážičku pro toulky o samotě nebo dokonalé místo, kde stačí jen rozprostřít ručník, najdete ho v našem výběru nejlepších evropských pláží roku 2015. 1. Jaz, Černá Hora Proč hledat jiné místo pro...

Články

Nejhorší cestovatelské rady na světě

Poučte se z chyb druhých prostudováním našeho výběru deseti klasických i novodobých příkladů opravdu špatných cestovatelských rad. „Neutrácejte peníze za balenou vodu! Piju vodu z kohoutku a je mi dobře,“ chlubil se jeden z hotelových hostů v Káthmandú. Viděli jsme ho znova až po třech dnech a vypadal, že je tak o 3 kila lehčí. „Před příjezdem na místo si nikdy nerezervuju pokoj. Je lepší nejdříve zajít do všech hostelů, pak...

Články

Jak ve světě přecházet ulice – a jak to nedělat

Přecházení ulice patří stejně jako ochutnávání pouličního jídla neznámého původu nebo popíjení domácí kořalky podávané v plastovém kanystru od nemrznoucí směsi mezi potenciálně nejnebezpečnější zážitky v některé nově navštívené zemi – zatímco v jiné to může být úžasně bezproblémové. Jaká pravidla dodržovat? Před cestou si přečtěte něco o zákonech dané země, na místě pak sledujte, jak to dělají místní. A vždy se držte zdravého úsudku. To myslíme naprosto vážně – buďte vždy duchapřítomní.  New York Obyvatelé New Yorku si očividně nedokáží poradit s pojetím smrtelnosti...

Články

10 tipů, jak si užít hostel naplno

Ubytování v hostelech může být díky spoustě nových známých z celého světa zábavné, zároveň ale vyžaduje spoustu kompromisů – musíte se poprat třeba s kakofonií chrápání, občasnými intimnostmi či nepříjemným zápachem. Máme pro vás pár ověřených tipů, jak na to, abyste se s hostely na svých cestách popasovali co nejlépe. 1. Sprchy Představte si, že stojíte v chodbičce a už dobrých dvacet minut čekáte na šanci osprchovat se v jedné ze dvou sprch v celém hostelu. Za vás se nahrne dalších pár lidí a ještě prodlouží frontu, chlapíkovi před vámi dojde trpělivost a bouchá na dveře jedné ze sprch. Po celé věčnosti se...