Kočovníci s check-in zavazadlem

Vydat se na cestu, která nikdy nekončí. Nemít žádné časové limity a volit si destinaci prostě jen podle toho, jak se vám chce nebo jak to zrovna vychází. Zní to jako nedosažitelná meta, ale jde to. I v sedmdesáti letech. Přečtěte si o kočovnících v důchodu, co už druhým rokem střídají týden po týdnu jednu evropskou destinaci za druhou. Představujeme vám Debbie a Michaela.

Debbie a Michael jsou manželé už přes 40 let, ona vedla svou firmu specializující se na grafiku a on organizoval sportovní události. Vychovali čtyři děti a každý víkend jezdili plachtit. Pak nadešel čas jít do důchodu a oni se podívali pravdě do očí – na houpací křeslo a monitoring letáků supermarketů se opravdu necítili. Rozhodli se radši pro dobrodružství. A tak prodali svůj kabriolet a milovanou plachetnici, našli si nájemce do svého bytu v Seattlu, každý si zabalil pár kusů oblečení, které má v součtu 23 kg, zařídili víza a odjeli do Evropy. Ne na víkend, ne na měsíc, ale na dva roky, tedy prozatím, samozřejmě. Stali se z nich tzv. "Senior Nomads in Europe", jak se s oblibou nazývají.

Michael a Debbie navštívili i Prahu

Během té doby, co USA opustili, už byli na tolika místech, že by vám k jejich spočítání nestačily všechny prsty, co vlastníte. Od Lisabonu přes Florencii, Vídeň, Bratislavu, Řecko a dále a dále až do Finska, Litvy a Lotyšska. V tomto roce se trochu od evropských metropolí odklonili a zkusili například Jeruzalém nebo Kypr. Tihle dva Američani znají Evropu lépe než vy. A ještě o tom píšou skvělý blog, články z destinací s fotkami, přidají trochu historie země, okoření aktuální politickou situací, sem tam přihodí nějaký cestovní tip a čtenářů mají přes 120 000.
I díky tomuto blogu už inspirovali spoustu čtenářů. Dokonce i svého syna – ve svých čtyřiceti letech stráví příští rok s celou svou rodinou cestováním, své dvě děti ve školním věku budou učit na cestách, přirozeně.

A jak to celé Michael a Debbie dělají? S úsměvem, a se širokým. Jsou to dva milí, sympatičtí lidé, pro které není nic problém a kteří se řídí jednoduchým pravidlem: nikdy si nestěžovat. Finance čerpají z pronájmu svého bytu a snaží se žít co nejúsporněji – bydlí přes AirBnB, večeře většinou vaří Debbie, obědy si dávají venku. Cestují pomocí autobusů, vlaků či levných letenek. Jeden večer koncert, druhý scrabble, třetí třeba Noc kostelů, jako předminulý pátek v Praze. Svoji velkou cestu nevidí jako cestu kolem Evropy. Snaží se údajně žít svůj obyčejný život, akorát to každý týden dělají v novém městě, v odlišném bytě s jiným výhledem. Ale pokaždé se snaží mluvit s místními, to je i jedna z největších výhod AirBnB – dokáže jim tento kontakt snadno zprostředkovat. Za ty dva roky už bydleli ve více než 60 bytech, Praha byla na tomto seznamu 61.

Centrum svých cest mají v Paříži, kde také bydlí jedna z jejich dcer. Ta jim nejen uschová po zimě jejich péřové bundy, ale i tak trochu s celým nápadem přišla. Možná na ni tehdy všichni koukali nevěřícně, ale Michael s Debbie proměnili tenhle nápad ve skutečnost. A užívají si to na sto procent. Jsou to dva senioři hodní obdivu.  

Podívejte se i na videorozhovor: http://www.huffingtonpost.com/2015/03/13/retirement-on-a-budget_n_6859196.html

Byli jste na výletě, dobrodružné cestě či třeba stáži a rádi byste o tom řekli světu? Napište nám, třeba příští článek bude ten váš.

Napsal: Bára Svojtková

Předchozí článek

Bary v Barceloně: našli jsme ty nejlepší

Další článek

Co letos nesmíte při cestách po Evropě propásnout? .

Související články

Články

Nejhorší cestovatelské rady na světě

Poučte se z chyb druhých prostudováním našeho výběru deseti klasických i novodobých příkladů opravdu špatných cestovatelských rad. „Neutrácejte peníze za balenou vodu! Piju vodu z kohoutku a je mi dobře,“ chlubil se jeden z hotelových hostů v Káthmandú. Viděli jsme ho znova až po třech dnech a vypadal, že je tak o 3 kila lehčí. „Před příjezdem na místo si nikdy nerezervuju pokoj. Je lepší nejdříve zajít do všech hostelů, pak...

Články

Jak ve světě přecházet ulice – a jak to nedělat

Přecházení ulice patří stejně jako ochutnávání pouličního jídla neznámého původu nebo popíjení domácí kořalky podávané v plastovém kanystru od nemrznoucí směsi mezi potenciálně nejnebezpečnější zážitky v některé nově navštívené zemi – zatímco v jiné to může být úžasně bezproblémové. Jaká pravidla dodržovat? Před cestou si přečtěte něco o zákonech dané země, na místě pak sledujte, jak to dělají místní. A vždy se držte zdravého úsudku. To myslíme naprosto vážně – buďte vždy duchapřítomní.  New York Obyvatelé New Yorku si očividně nedokáží poradit s pojetím smrtelnosti...

Články

Jak cestovat nalehko – rady od mistra v balení

Malé a lehké zavazadlo je nezbytností pro každého světoběžníka, který chce minimalizovat chaos spojený s cestováním. S malým batohem můžete stihnout japonský vlak, který odjíždí opravdu přesně. Můžete se vtěsnat do jediného autobusu (či na jeho střechu) jedoucího do další vesnice v Indii. Nebo, jak jsme se dozvěděli, umožní vám kompaktní zavazadla v situaci, kdy se snažíte vyplatit svého průvodce z vězení, nacpat šest objemných cestovatelů do maličké rybářské loďky, jež vás doveze k bungalovu na opuštěném ostrově právě včas, abyste mohli sledovat západ slunce. Součástí balení jsou samozřejmě hluboce osobní rozhodnutí. Každý má svoje vlastní představy o pohodlí a stylu. Avšak pokud se budete držet několika jednoduchých, praxí osvědčených zásad cestování nalehko, můžete ušetřit na velikosti a váze. Ne vždy to sice zachrání vaši cestu, ale rozhodně tím...

Články

Příběh Lonely Planet

Staré otlučené auto, v kapse pár dolarů a touha po dobrodružství. To je vše, co zakladatelé Lonely Planet Tony a Maureen Wheelerovi potřebovali pro svůj životní výlet. Lonely Planet je knižním fenoménem, který od základů změnil způsob cestování na konci 20. století. Kdo za ním stojí? Přečtěte si příběh zakladatelů tohoto světově proslulého vydavatelství. Poznali se na lavičce v londýnském Regent’s Parku a o rok později se vzali. Na své svatební cestě se rozhodli vyzkoušet to, co za možné pokládal jen málokdo: po souši přejet Evropu a Asii směrem do Austrálie. Stálo je to několik měsíců a všechny peníze, které měli, ale zvládli to. Když vše...