Keňa je většinou prezentovaná jako ráj pakoňů. Není divu, jejich velká migrace je turistickým lákadlem číslo jedna. V zemi se však nachází se také spousta jezer, kolem nichž jsou zřízeny rezervace a parky a kde si přijdou na své nejen ornitologové. Určitě stojí za to se k nim vypravit.

Jezero Naivasha

Kolem jezera Naivasha se rozprostírá národní park Lake Naivasha. Ve svahilštině znamená jeho jméno „divoká (bouřlivá) voda“. Takové však zřejmě bývalo hodně dávno. My jsme zde absolvovali plavbu po klidné hladině.

Jezero samotné má rozlohu 139 km², i když údaje se značně rozcházejí. Voda z jezera se v době sucha odpařuje a jeho výměra se notně zmenšuje. Kromě toho se z něj hojně odčerpává voda na zalévání skleníků, které se v jeho okolí nacházejí. Pěstují se zde květiny, převážně růže, které se exportují do celého světa, zejména do Evropy, tedy i do České republiky. Negativním dopadem rozvinutého hospodářství je splachování pesticidů a herbicidů, které se při pěstování květin používají, spodními vodami zpátky do jezera. Jezerní hladina zarůstá hyacintem vodním. To je opravdu velmi invazivní rostlina, které je téměř nemožné se zbavit. Šíří se velmi rychle se po celé hladině a dusí veškerý život, který se pod ní nachází.

Jezero leží v nadmořské výšce 1 884 m, takže v okolí je příjemné klima. Není problém najmout si na místě člun a se zkušeným průvodcem proplouvat mezi papyry lemujícími jeho břehy. Kromě mnoha druhů vodních ptáků tu lze pozorovat na březích vodušky velké, všudypřítomné impaly a samozřejmě hrochy.

Hroši od jezera Naivasha

Jezero je domovem hned několika hrochů, kteří si přes den chladí svoji citlivou kůži ve vodě. Oproti zažitým představám je totiž jejich kůže jemná, na slunci se vysuší a vytvářejí se na ní trhliny. Také proto vycházejí na pastvu až se soumrakem. Nejšťavnatější trávu najdou na zavlažovaných plochách v kempech, kterých je v okolí jezera opravdu mnoho.

Hned při registraci k ubytování jsme byli na recepci upozorněni, že po setmění, což je zde tak kolem sedmé hodiny, nesmíme sami vycházet, protože bychom na nějakého hrocha mohli narazit. Povinností každého turisty je sjednat si se strážcem kempu doprovod na večeři a zpět do chatky. Hroch je poměrně neurotické zvíře, a pokud má pocit, že mu svou pozicí budete bránit v přístupu do vody, může klidně i zaútočit. Moc jsme této informaci nevěřili a domnívali jsme se, že je to jen taková povídačka pro turisty. Ráno jsme rozhrnuli závěsy na oknech do zahrady a k našemu velkému překvapení se před naší chatkou pásl hroch velký jako stodola. Všichni turisté vybíhali v pyžamech ven, aby si ho vyfotili. Ochranka kempu nestíhala neposlušné fotografy zahánět zpátky do bezpečí.

Hroch byl první zvíře, které jsme během plavby po jezeře pozorovali. Sotva se náš člun odrazil od břehu, najednou se sotva pět metrů od levoboku vynořily z vody obrovské nozdry a za nimi s hlasitým frkáním celá hroší hlava. Spíše než hroch nás však později vyděsil rozhýkaný osel, kterého jsme potkali při průzkumné procházce kempem. Nějak se mu podařilo uniknout z ohrady, kde se jeho kamarádi poklidně popásali a s hlasitým projevem k běžel za námi. Utéct před ním nebylo kam. Později se ukázalo, že chtěl jenom podrbat po hlavě.

Jezero Nakuru

Na rozdíl od jezera Naivasha, které je sladkovodní, jsou vody jezera Nakuru slané a plné řas sloužících jako potrava pro plameňáky malé a růžové. Ptáci se sem slétají v obrovských hejnech a na hladině pak vytvářejí úžasné růžové formace. V národním parku Lake Nakuru při troše štěstí uvidíte například lvy, žirafy, buvoly, antilopy a vzácné nosorožce. My jsme štěstí měli a potkali se s tříčlennou nosorožčí rodinkou. Zatímco matka se v klidu popásala, mládě doráželo na tátu, který by si zřejmě raději odpočinul. Trpělivě však snášel neustálé dorážení potomka, který do něho trkal svým růžkem.

Baboon cliff

Nad jezerem se vypíná útes, který nese příznačně jméno Baboon cliff. Není divu, na jeho vrcholu bydlí početná tlupa paviánů. Z vyhlídkové plošiny máte jezero jako na dlani. Teprve z výšky se můžete pokochat růžovými ornamenty vytvořenými z tisíců ptačích těl. Sledovali jsme odtud i hyenu, která se procházela po břehu a snažila se ulovit nějakého ptáka. Marně.

Kousek od vyhlídkové plošiny nad jezerem trčí ze země vodovodní trubka s kohoutkem, ze kterého odkapávala voda. Příležitost pro opičího krále, aby se trochu osvěžil. Opice z turistů strach nemají. Naopak se spíše turisté bojí paviánů. Z paviána, který vycení své dlouhé špičáky, jde opravdu strach.

Kromě paviánů se zde vyskytují i další druhy primátů, zejména makakové, kočkodani, ale také překrásné guarézy pláštíkové, krásné černobílé opice, které mají na ocasu dlouhé bílé chlupy. Jsou však poněkud plaché, takže je obtížné je pozorovat, natož pak fotit. Na rozdíl od paviánů, kteří se drze pohybují mezi turisty po zemi, vysedávají guarézy vysoko na větvích stromů.


Vyplatilo se nám přijet k jezeru brzy ráno, když slunce teprve vycházelo nad obzorem. Na lesní mýtině se nám podařilo přistihnout stádo buvolů na pastvě. Krajina byla ještě ospalá, první sluneční paprsky protínaly ranní mlhu a opíraly se o černá těla přežvýkavců. Kolem jezera se rozprostírá klidný a tichý prales. V horkém počasí je projížďka po klikatých lesních cestách zážitkem i v případě, že se zrovna s žádným z jeho obyvatel nepotkáte.

Pokračování již brzy...

Autorka článku i fotografií Alena Knoblochová - cestovatelka a amatérská fotografka. "Moje fotografie jsou určeny zejména pro ty, kteří  z nejrůznějších důvodů necestují a do Afriky se nemohou sami podívat."
 

Zaujala Vás popisovaná destinace, chtěli byste se dozvědět vic a získat podrobnější informace týkající se Keňi? V e-shopu najdete tištěného průvodce Lonely Planet Kenya.

Byli jste na výletě, dobrodružné cestě či třeba stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.