Jeden den v Jeruzalémě

© Shutterstock

Jeruzalém, hebrejsky Jerušalajm a arabsky al-Kuds, je jedním z nejzajímavějších měst světa, které rozhodně stojí za vidění. Naše první seznámení proběhlo za tmy ‒ přijela jsem okolo sedmé večer, vešla majestátní branou, z níž byly cítit zbytky historie, a prošla prázdným tržištěm k hostelu ve starém městě. Ještě před spaním jsem jako stará perfekcionistka nastudovala všechny dostupné informace o historii a pamětihodnostech v celém městě. Špatně jsem se smiřovala s myšlenkou, že město s rozlohou 125 km2 těžko projdu křížem krážem za jeden den.

Jeruzalém

S předběžným plánem v hlavě, fotoaparátem v ruce, vybavena základními informacemi a plna očekávání jsem vyrazila ráno kolem osmé po snídani. Tělem i duší turistka, která musí za každou cenu vidět vše ‒ ať to stojí, co to stojí. Tady jsem ale zvolila poněkud jinou taktiku ‒ mým hlavním mottem bylo užít si atmosféru.

Jeruzalém
Via Dolorosa aneb cesta, kudy kdysi procházel Ježíš Kristus

Ačkoli nejsem praktikující křesťan, věděla jsem, že dokud neprojdu všechna zastavení posvátné Via Dolorosa, prostě neodjedu. Jak jsem řekla, tak jsem učinila ‒ má pouť posvátným městem začala prvním zastavením. Občas jsem některá zastavení minula a musela jsem se radit s místními. Při pohledu na hloučky zpívajících křesťanů nesoucích na bedrech dřevěný kříž mi došlo, že kdybych byla věřící, měla by pro mě tato pouť jistě jiný rozměr. Nakonec jsem skutečně dorazila k cíli, tedy k chrámu Božího hrobu. Zde jsem si poctivě vystála dvě fronty ‒ tu první, abych se dotkla kamene, na němž byl údajně Ježíš pochován, a druhou, která se klikatila před malou místností, kde byl kamenný hrob Ježíše Krista.

Chrám božího hrobu

Proslulá Zeď nářků

Jako další zastavení mě čekala věhlasná Zeď nářků. Při průchodu scannerem jsem jenom čekala, kdy mě ostraha donutí svléknout se donaha. Opravdu je rozdělena na mužskou a ženskou část a opravdu jsou těsně před ní umístěny plastové židličky. Před hradbami jsem vyčkávala na vhodný moment, abych také vložila svůj malý papírek do spárů zdi. Člověk by nevěřil, kolik jich tam již přede mnou bylo vloženo! Aby ne, vždyť nějakou dobu už tu hradby přece stojí.

Zeď nářků
Zasloužený odpočinek na tržišti ve Starém Městě

Před pokračováním do Nového Města jsem se na chvíli posadila na tureckou kávu v jedné kavárně na tržišti Starého Města. Nebyla to kavárna, na jaké jsme zvyklí v Evropě, ale spíše výklenek ve zdi. Zato s nádhernou atmosférou! Při pití kávy a pozorování zdejšího života jsem zabředla do hovoru s umělkyní původem z Holandska. Díky ní jsem se dozvěděla, že nesmím vynechat pohled na Jeruzalém ze střech tržiště.

Vydala jsem se tam vzápětí a obdivovala majestátní Chrámovou horu z jiného úhlu. Byla na seznamu mých pamětihodností hned za Křížovou cestou. Měla jsem štěstí, neboť i přes značné nepokoje byl prostor na omezený čas přístupný turistům. Při kontrole jsem musela předložit dokonce i cestovní pas. Do budovy jsem se ale bohužel nedostala. Nevadí, i tak to byl neopakovatelný zážitek. Diskutovala jsem s místními policisty, kteří drželi samopaly v ruce, poslouchala jsem protestní zpěvy místních muslimů a kochala se výhledem na město zase z jiné perspektivy. Po necelé hodině mě ale ostraha upozornila, že je čas odejít. I tak jsem byla vděčná, že se mi tato příležitost naskytla.

Trh s kořením

Nové Město a Mea Shearim

Po opuštění Starého Města můžete mít pocit, že se nacházíte v jakékoli evropské metropoli. Protože jsem milovník jídla, vydala jsem se na proslulý trh, kde mi přecházel zrak nad chalvami všeho druhu, čerstvými datlemi nebo velkými granátovými jablky, o kterých můžeme v Čechách jen snít. Po celodenní procházce mi značně vyhládlo, proto jsem nepohrdla občerstvením v košer restauraci.

Ortodoxní Židé
Den jsem završila v proslulé čtvrti Mea Shearim. Celá čtvrť vypadá vcelku nenápadně. Že jste na správném místě, poznáte podle cedule hlásající nevinnou větu: „Prosím, neprocházejte, pokud nemáte vhodné oblečení.“ Musím říct, že jsem byla malinko na pochybách, zda po mně ortodoxní Židé nebudou házet kameny, neboť jsem byla kvůli chladnému deštivému počasí oblečená v „outdooru“. Na to, že jsem pro ně vzduch, jsem si již docela zvykla. Ještě že tak, oddechla jsem si. Když projdete pomyslnou branou oddělující Mea Shearim od okolní části města, jako kdybyste se ocitli úplně v jiném čase. Muži se neliší jeden od druhého a ženy odlišuje snad jen délka vlasů. Hlavně neudělat nic nevhodného, opakovala jsem si, nebo bych mohla odejít přinejmenším s monoklem.

Do hostelu jsem dorazila těsně před setměním. Byla jsem spokojená se svým výkonem, unavená a nadšená. Ačkoli jsem neviděla všechno, mohu z tohoto města odjet s nezapomenutelnými zážitky a úsměvem na tváři.

Jeruzalém
Autorka Markéta Matoušková o sobě: "Jsem fyzioterapeutka, která miluje cestování - poznávání nových lidí, kteří se mnou žijí společně na planetě. Mám ráda nová místa a miluji jídlo a s tím společné hodování v cizích krajích. Věřím v dobro a o své zážitky a poznatky, které by mohly posloužit mnoha dalším lidem, se ráda dělím na svém blogu.

 Zaujala Vás popisovaná destinace, chtěli byste se dozvědět víc a získat podrobnější informace týkající se Algarve? V e-shopu najdete tištěného průvodce Lonely Planet Izrael a palestinská území. 

LP Izrael
Byli jste na výletě, dobrodružné cestě či třeba stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na 
webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.

 
Napsal: Markéta Matoušková

Předchozí článek

5 důvodů, proč navštívit Srbsko...

Další článek

Nejlepší místa, kam se podívat v září 2016

Související články

Články

Neskutečný svět umění v Barceloně

To, že je Barcelona město protkané uměním jako žádné jiné, se odráží na budovách, v ulicích a v mnoha slavných galeriích. Když na chvíli pomineme Antoni Gaudího, je Barcelona z hlediska architektury jednou z největších gotických pokladnic Evropy a právě převážně z těchto skvostů čerpal Gaudí a modernisté konce 19. a počátku 20. století svou inspiraci, stará pravidla a techniky přizpůsobovali novému vnímání a stavbám. Vlastní cestou se vydala katalánská gotika. Střídměji než jinde se tu zacházelo s výzdobou, a co je nejtypičtější, katalánští stavitelé upřednostňovali šířku před výškou. K úchvatným ukázkám patří Saló del Tinell v Palau Reial, Drassanes (bývalá loděnice, kde je dnes Museu Marítim) a překrásný...

Články

Írán - krásy Persie

Země, která je pro mnoho lidí velkou neznámou, leží kdesi mezi Irákem a Afganistanem a není považována za příliš bezpečnou. Ovšem Írán, kterému dominují rozlehlá pohoří a neobydlené pouště, překvapí neuvěřitelně milými a pohostinnými lidmi, kteří vždy rádi pomohou, krásnou přírodou a památkami z doby mocné Perské říše i ze středověké a moderní Persie. Předsudky „Írán?!“ „Nezbláznil ses?“ „To jako vážně?“ Takových a dalších podobných reakcí jsem před odletem slyšel víc než dost. Lidé mají Írán zařazený do kategorie nebezpečných zemí, nicméně po pár dnech pobytu pohostinnost místních jistě každého přesvědčí o opaku. Lidé si turistů váží a dávají...

Články

Poprvé v Jeruzalémě

Jeruzalémské Staré město, posvátné pro židy, křesťany a muslimy, patří k nejpřednějším poutním místům na světě. A také k nejkouzelnějším – a nejdiskutovanějším – na Středním východě. Jestliže vůbec někde sedí nadužívané označení „živoucí historie“, pak je to zde. Ale Staré město není jedinou atrakcí ve městě. V moderní části Jeruzaléma jsou muzea, památníky a tržiště, jež můžete navštívit, a také vzkvétající kavárenská, barová a restaurační scéna, kterou lze objevovat. Společně představuje stará a nová část města pro cestovatele neodolatelnou a výjimečnou...

Články

Letos na cestách nejen anglicky aneb Lonely Planet slovníky

„Umím skvěle italsky, vloni jsme byli v Římě, poslouchej: Ciao, mortadella, centro, Barcelona, mozzarella!“ „Hm, fakt super. Máš talent.“Tak takhle ne. Cizí jazyky jsou nedílnou součástí cestování, i když se někdy tváříme, že s angličtinou dobudeme svět. Nedobudeme. A to ještě anglicky většinou neumíme tak, jak bychom si přáli. Ruce nohy nás zachrání na ulici v Provence, v Keni, na Bali i na Slovensku...