Jak ve světě přecházet ulice – a jak to nedělat

Přecházení ulice patří stejně jako ochutnávání pouličního jídla neznámého původu nebo popíjení domácí kořalky podávané v plastovém kanystru od nemrznoucí směsi mezi potenciálně nejnebezpečnější zážitky v některé nově navštívené zemi – zatímco v jiné to může být úžasně bezproblémové.

Jaká pravidla dodržovat? Před cestou si přečtěte něco o zákonech dané země, na místě pak sledujte, jak to dělají místní. A vždy se držte zdravého úsudku. To myslíme naprosto vážně – buďte vždy duchapřítomní. 

New York

Obyvatelé New Yorku si očividně nedokáží poradit s pojetím smrtelnosti. Zabrousí do vozovky klidně bez toho, aby se třeba i trochu rozhlédli a na přechody neberou zřetel vůbec. Řidiči se po tolika zbytečně zničených čéškách tomuto zvyku přizpůsobili a moc dobře vědí, že chodec si auta všimne až tehdy, když bude pod ním. Návštěvníkům New Yorku bych však aspoň nějakou obezřetnost doporučoval.

Než silnici přejdete, rozhlédněte se – ale nedívejte se, jestli mi dobře rozumíte. Nejprve se ujistěte, zda nevstupujete přímo před rychle projíždějící náklaďák, a potom sejděte z obrubníku tak, jako byste dál šli po chodníku. Pokud se budete dívat příliš dlouho a navážete s řidičem oční kontakt, přišli jste o automatickou přednost – řidič už ví, že o něm víte, a pokud máte trochu soudnosti, projíždějícímu vozidlu byste do cesty rozhodně vstupovat neměli.

Řím

Římané zastavují svá auta jen ze dvou důvodů: jedním jsou jeptišky a druhým telefon od jejich matky. Při pokusu o přejití silnice bez semaforu je v Římě tajemstvím úspěchu správné tempo – sestupte z obrubníku a jděte pomalu, ale plynule a proud dopravy jako kouzlem poplyne kolem vás.

Několik prvních pokusů vás zřejmě vyděsí, ale pak si na to zvyknete. Pokud si stále nejste jistí, přecházejte jako stín za někým místním a všechno bude v pořádku. Většina lidí naneštěstí instinktivně reaguje tak, že vstoupí do vozovky, zastaví se, udělá dva kroky, váhá, jestli je nesrazí skútr a v mezerách mezi auty se snaží proběhnout – to je však naprosto jistá cesta, jak se nechat srazit. Takový neplynulý pohyb řidiče mate a znemožní jim jízdu správně načasovat, což má za následek přejeté nohy chodců nebo v nejlepším případě chór hněvivých klaksonů.

Vietnam

Přecházení křižovatky bez semaforu je ve Vietnamu podobné jako přecházení v Římě, ale o mnoho děsivější. Podle mých propočtů na každého muže, ženu a dítě ve Vietnamu připadá 2,7 skútru a všechny tyto skútry jsou téměř neustále v pohybu.

Doprava je jako nikdy nekončící povodeň, a pokud chcete vidět něco jiného než jenom blok s vaším hostelem, budete pro to muset něco udělat. I tady je třeba jít pomalu a plynule a skútry kolem vás ve všech směrech prosviští. Pokud náhle zastavíte, nebo naopak zrychlíte, poznáte, jak bolestivý je úder zrcátka při rychlosti 40 km/h.

Velká Británie

Pokud všechno půjde hladce, je tady přecházení bezpečné a spořádané a jeho součástí je kombinace slušných řidičů a ukázněných chodců. Avšak výrazné nápisy „Look right“ (rozhlédněte se vpravo) namalované na ulicích nejsou ani zdaleka dostačující na to, aby změnily celoživotní návyky návštěvníků, kteří se po přijíždějících autech dívají vlevo.

Přidejte k tomu jednosměrné ulice a cyklisty, kteří se u vás mohou objevit doslova odkudkoli, a je s podivem, že standardní pojištění Velkou Británii vůbec zahrnuje. Turistům doporučuji, aby se na všech přechodech navykli rozhlížet na obě strany bez ohledu na to, co vám nápisy na silnici radí.

Bangkok

Při přecházení ulice v Bangkoku se na chvíli musíte stát dopravním policistou. Jak vstoupíte do vozovky, zdvihněte ruku, nebo ji naopak dejte dolů, jako když hladíte psa, čímž řidičům pokynete, aby zastavili a nechali vás přejít. Nikdy jsem neviděl, co se stane, pokud by někdo tento pokyn neprovedl, ale ani bych to vědět nechtěl.

Indie

Tohle je opravdu podivná situace. Silnice jsou po celé Indii chaotické, doprava se proplétá úplně všude, vozidla jsou předjížděna po obou stranách a klaksony troubí téměř nepřetržitě. Pro chodce je kvůli tomu jakýkoli pokus o načasování překonání silnice téměř nemožný.

A přesto dávají řidiči (obvykle) na chodce pozor, a jakmile jim vstoupí do cesty, zastaví. Další možností je počkat, až bude přecházet kráva a přejít společně s ní v okamžiku, kdy všechna auta opatrně zastaví.

Německo, Vídeň, Seattle a další

V mnoha destinacích existuje bizarní fenomén – lidé přecházejí ulice pouze na vyznačených přechodech a nikdy ne na červenou. Tento instinkt je zřejmě způsoben jednou ze dvou věcí – společenským naprogramováním od narození či policií, která je velmi nadšená z rozdávání pokutových bloků za přecházení mimo přechod. V každém případě byste se měli držet příkladu místních.

Los Angeles

Podle zákona mají chodci v Los Angeles stejně jako všude jinde ve Spojených státech přednost, ale neoficiálně tu vládne kultura priority vozidel a řidiči to vědí. Jediný důvod, proč byste v LA měli jít pěšky? Abyste s kanystrem v ruce došli k čerpací stanici poté, co vám v autě došel benzín ve frontě na …, ano správně, na benzín u čerpací stanice. K potupě chodců tady ještě přispívá to, že se jedná o další z destinací, kde policie s velkou oblibou pokutuje lidi za přecházení mimo přechod.

Rusko

Možná jste viděli kompilace videí z ruských palubních kamer, jež ukazují scény neuvěřitelně bezohledného řízení a snadno zamezitelných nehod. Jelikož k těmto naprosto neuvěřitelným hromadným nehodám může v Rusku dojít naprosto kdykoli, doporučuji dostat se na druhou stranu ulice v helikoptéře. Myslím tím z jedné budovy přímo do další, protože bezpeční zdaleka nebudete ani na chodníku.

Libanon

Nezažil jsem to na vlastní kůži, ale slyšel jsem, že lidé v Libanonu přecházejí jako ve staré počítačové hře – vždy přejdou jenom jeden pruh a pak čekají uprostřed mezi rychle projíždějícími vozidly, dokud se v dalším pruhu neobjeví mezera. Toto bezprostřední nebezpečí je údajně „docela zábavné, jakmile jej zvládnete“.

Káhira

Při přecházení silnice v Káhiře je dobré se pomodlit a zvážit novou verzi poslední vůle, neboť přechody a semafory jsou v tomto městě vzácné a naprosto přehlížené.

Napsal: Leif Pettersen

Předchozí článek

Nejzazší hranice: návštěva Disneylandu v Paříži

Další článek

10 možností, jak levně poznat Dubaj