Izraelská procházka městem náboženského mixu

Město, o které se vedly po staletí bitvy. Území, kde se střetávají hned tři světová náboženství bok po boku - islám, judaismus i křesťanství. Město ve státě, o které se vede spor ještě v 21. stoletím. Jedno z nejstarších osídlených měst, kde se počátky datují až do 4. tisíciletí před naším letopočtem. Doklady díky ammanské korespondenci jsou však potvrzeny do 2. tisíciletí před naším letopočtem.

Jeruzalém - město náboženského mixu_1
Zkušení cestovatelé, milovníci historie či čtenáři současné politické situace jistě rozeznali, že je řeč o Jeruzalému. Židé prohlašují, že právě Jeruzalém je kolébkou, odkud Bůh započal stvoření světa. Základní kámen má dle legend stát tak na Chrámové hoře, kde kdysi stával židovský chrám, ze kterého zbyla jen dnešní podoba Zdi nářku. Naopak na samotném vrcholku Chrámové hory stojí islámská mešita Skalní dóm.

Mediální masáž nebo oprávněné obavy?

Právě kulturní a náboženský mix, rozdělení Jeruzaléma na východní a západní část pomocí několika metrů vysoké betonové zdi je to, co turisty láká a zároveň děsí k návštěvě izraelské metropole. Ani já jsem na tom nebyla jinak, když jsem dostala možnost na den a půl zavítat do tohoto babylonu rozdílných národů. Udivené až vylekané pohledy kamarádů na odvaze zrovna nepřidávaly.

Jeruzalém - město náboženského mixu_2

Snad tomu napomáhají česká média, že naše povědomí o bezpečnosti Izraele jsou zkreslené. A to nemluvíme o sporu mezi Palestinou a Izraelem. Přestože v roce 1980 tzv. Jeruzalémský zákon oficiálně sjednocuje město za hlavní město Izraele a deklaruje nedělitelnost, životní standard a rozdíly jsou zde patrné na první pohled.

Moje cestovatelská neposednost a touha zjistit, jak je to s tou bezpečností Izraele ve skutečnosti, mě přes zastávku v Eilatu dovedla až na samotnou Chrámovou hor. Zlehka vás provedu přelidněnými uličkami jednotlivých čtvrtí Starého města a zavedu až na vrchol Olivové hory. Zde okusíme pocit Evropana mezi převládající muslimskou komunitou obyvatelstva.

Jeruzalém - město náboženského mixu_3
Od Damašské brány na Olivovou horu

První šok a střet s jiným světem mě čeká hned při vstupu do Starého města. Člověk ještě neopustí prostory Damašské brány a už má pocit, že je na jedné velké tržnici. Bylinky, snickers tyčinky, žena v burce, muž s tradiční židovské jarmulce a licousy. Tam se nabízí turecký med, a zde zakoupíš pozlaceného velblouda. 

Už jsem zažila turecký bazar, ale toto bylo o něčem jiném. Snad ruch a celková atmosféra umocňovala náboženská různorodost. Vždyť tato část města je rozdělena do čtyř čtvrtí - arabskou, židovskou, křesťanskou a arménskou. V jednu chvíli obdivuješ Boží hrob s údajnými ostatky Ježíše, abys vzápětí pozoroval ortodoxní Židy s hlavou opřenou o Zeď nářků. V pravidelných se ozývá svolávání na motlitbu z muslimských minaretů. Opravdu pocítíš zvláštní zatrhnutí při slovech Alah Agbar, jež se odráží od úzkých vyzděných dláždění v ulicích.

Jeruzalém - město náboženského mixu_4

Pominu-li prodejní ruch, je zde klid. Ani kontrola před vstupem ke Zdi nářků není tak přísná jako do supermarketu v Eilatu. Úsměvy trhovců tě provázející bez ohledu na vyznání. Jediné místo, kde pocítíš svoji evropskou krev, je brána před Skalním dómem. Třikrát jsme se snažili dostat se přes samopalovou stráž, ale pokaždé zaznělo: “Zavřeno, zítra.” Alespoň víme, že mají sedmkrát v týdnu otevřeno zítra. Malý muslimský chlapec za námi ani nepozvedl k vojákům zrak a bránou prošel. Proč u Božího hrobu či židovské synagogy nestojí muž se samopalem?

Jeruzalém - město náboženského mixu_5

Vstup Evropanům zapovězen

Touha vidět alespoň pozlacenou kopuli Skalního dómu nás hnala v poledním hřejivém slunci (i v lednu zde teploty stoupají k 16°C) do protějšího svahu Olivové hory. Nic nedbajíc místních taxikářů, máme přece nohy, jsme se dostali až k Lutheránské nemocnici.

Snažíc se neprovokovat klopím po většinu cesty zrak k zemi. I zahalení mám výraznější, než jsem zvyklá na svých cestách. Přesto naše skupinka dvou kluků a mne pociťujeme minimálně pocit vyděděnosti, že sem nepatříme. Zbloudilí Evropané. Z oken místní školy slyšíme na naši adresu lehce sprostější nadávky, ale ke střetu ani jinému kontaktu zde nedochází. Fotíme kopuli modré mešity ze všech úhlů a vracíme se k východní části opevnění kolem Starého města.

Jeruzalém - město náboženského mixu_6

Ode zdi míříme po směrovkách k Davidovu městu, poslední místo, co nás v Jeruzalému láká. Zda jsme se k němu přiblížili nevím, ale můžeme na východním obzoru pozorovat obrys zdi oddělující Izrael od palestinského území. Místní slumy a děti jezdících na oslících, jediném jejich majetku, odsud nevidíme. Pouze si domýšlíme z našeho projetí autobusem od Rudého moře přes pouště kolem Mrtvého do samotného Jeruzaléma.

Jeruzalém - město náboženského mixu_7

Odletové pocity z muslimského světa

Čas uplynul jako vysychající voda Mrtvého moře a my se vracíme zpět do Evropy. Jaké jsou mé pocity?

Nutno podotknout, že to byla má první návštěva muslimské země. V nebezpečí jsem se rozhodně necítila, i přestože můj mobil zaznamenal uvítací smsku z Palestiny. Ano, je zvláštní vidět na tramvajové zastávce zahalenou maminku s dítětem v kočárku, muže v jarmulce a vedle dvacetiletého vojína se samopalem v ruce.

Samopaly a ostnaté dráty jsou zde něco běžného jako pouliční popelnice u nás. Drát vás odděluje od Egypta, stejný pak i o Jordánska. Muži a ženy se samopaly sedí pět hodin v autobuse hned uličku za vámi. Nikdo si vás ale nevšímá, nepožaduje vaše doklady.

Jeruzalém - město náboženského mixu_8

Přiznám se, že na vojenském letišti v Ovdě mi mizí úsměv při už čtvrtém kratinkém výslechu. Díky tašce s odpadky snad neodletím. Razítek a nálepek na pasu mám nepočítaně, ale asi se není Izraelcům s jejich hrozbou teroristických útoků čemu divit.

Izrael má turistům určitě hodně k nabídnutí - poušť, hory, dvě moře, historické a náboženské památky. Ano, je to muslimský svět, ale vyjdeš-li vstříc jejich pravidlům, problém mít nebudeš. Přesvědčit se můžeš návštěvou země na vlastní oči. Příští rok navštívíme Petru v Jordánsku a opět přes Izrael.

Jeruzalém - město náboženského mixu_9

Autorka článku a fotografií - Hanka Šormová - se po pracovní návštěvě Malty shlédla v životě digitálních nomádů. Opouští svět IT a vydává se na svou nomádskou stezku. Její příběhy, postřehy, přehled přednášek a promítání můžeš sledovat na www.nanomadskestezce.cz

Zaujala Vás popisovaná destinace, chtěli byste se dozvědět víc a získat podrobnější informace týkající se Izraele? V e-shopu najdete tištěného průvodce Lonely Planet Izrael a palestinská území. 

LP Izrael
Byli jste na výletě, dobrodružné cestě či třeba stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na 
webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.

Napsal: Hana Šormová & Na nomádské stezce

Předchozí článek

TOP 10 evropských destinací, které byste měli navštívit v roce 2017

Další článek

TOP video US destinací pro rok 2017

Související články

Články

Poprvé v Jeruzalémě

Jeruzalémské Staré město, posvátné pro židy, křesťany a muslimy, patří k nejpřednějším poutním místům na světě. A také k nejkouzelnějším – a nejdiskutovanějším – na Středním východě. Jestliže vůbec někde sedí nadužívané označení „živoucí historie“, pak je to zde. Ale Staré město není jedinou atrakcí ve městě. V moderní části Jeruzaléma jsou muzea, památníky a tržiště, jež můžete navštívit, a také vzkvétající kavárenská, barová a restaurační scéna, kterou lze objevovat. Společně představuje stará a nová část města pro cestovatele neodolatelnou a výjimečnou...

Články

Jeden den v Jeruzalémě

Jeruzalém, hebrejsky Jerušalajm a arabsky al-Kuds, je jedním z nejzajímavějších měst světa, které rozhodně stojí za vidění. Naše první seznámení proběhlo za tmy ‒ přijela jsem okolo sedmé večer, vešla majestátní branou, z níž byly cítit zbytky historie, a prošla prázdným tržištěm k hostelu ve starém městě. Ještě před spaním jsem jako stará perfekcionistka nastudovala všechny dostupné informace o historii a pamětihodnostech v celém městě. Špatně jsem se smiřovala s myšlenkou, že město s rozlohou 125 km2 těžko projdu křížem krážem za jeden den. S předběžným plánem v hlavě, fotoaparátem v ruce, vybavena základními informacemi a plna očekávání jsem vyrazila ráno kolem osmé po snídani. Tělem i duší turistka, která musí za každou cenu vidět vše ‒ ať to stojí, co to stojí. Tady jsem ale zvolila poněkud jinou taktiku ‒ mým hlavním mottem bylo...

Články

Lisabon – tramvaje, kopce a surf

Co si průměrný Čech vybaví při vyslovení názvu Lisabon? Půjčku od EU? Slunce? Fado? Ať je to cokoli, já už si navždycky budu vybavovat krásné výhledy, nekonečné množství kopců a mé zmrzlé kotníky při „surfování“ (surfování to nebylo, ale tak to nazýval instruktor, když jsem mu za lekci platila 25 eur). Teplo. Tak strašně očekávané a skvělé teplo. Příslib toho, že se tohohle luxusu brzy dočká i Česká republika, ne jen Portugalsko. To je to, na co jsem se těšila, a vypadalo to i nadějně – slunce svítilo, slabá klimatizace na letišti slibovala úpal. Všechno dobré, pak ale kde se vzal, tu se vzal...

Články

Afgánistán - trochu z jiného pohledu

Afghánistán je drsnou zemí, ale v okolí Kábulu s příjemným klimatem, pro které sem jezdili bohatí Indové na léto. To ale skončilo v roce 1973 svržením šáha a následným nastolení komunistického režimu. Pak následovala „internacionální pomoc“ sovětských vojsk, odboj mudžáhidů, občanská válka, vláda Tálibánu a operace „Trvalá svoboda“ amerických vojsk. Jenže společný nepřítel sjednotil radikální islamisty. Země se propadla nízkou bezpečností, vysokou chudobou a korupcí mezi nejhůře hodnocené země na světě. Opiové opojení Historici tvrdí, že lidé kouří hašiš 7 až 10 tisíc let. Když z něho v roce 1874 Alder Wright „uvařil“ diacetylmorfin, nikdo netušil, že právě vypustil džina z láhve. Na světě byla látka, která stimulovala k „heroitským“ výkonům a společnost Bayer ji registrovala jako heroin. Dlouho...