Což takhle cestovat Avií?

© V. Wertich

Road-trip jako styl cestování dneska táhne, road-tripy ve starých autech jsou v poslední době také na vzestupu. Na cestách potkáte už snad vše, od renovovaných vymazlených veteránů až po, nedá se říct jinak, šroty. Oblibu osobně vidím (v řadě spíše směrem k těm „šrotům“) v „punkovém“ a docela levném stylu cestování. Nízká pořizovací cena auta, někam dojet, přespat ve stanu/autě, jet dál. Kam patříme my s Avií?

Aviou2107
Devět lidí v jednom autě na cestě do Mongolska

Tohle by nás ještě tolik neodlišovalo od jiných výprav, i když více lidí už asi jezdí jen v autobusech a asi ne do Mongolska. Cíle našich výprav jsou ale hlavně v přírodě a outdoorových sportech. Avie jsou původně náklaďáky, takže naložení třeba dvou nafukovacích člunů a vodáckého vybavení, když chcete sjíždět řeky v Mongolsku nebo svých věcí pro jízdu na koni není problém. O jakékoli drobnosti hodící se pro treky do přírody se ani zmiňovat nemusím. Naše Amálka je tedy něco ve stylu vybavené základny pro outdoorové aktivity, která je mobilní.

Aviou2017
Avie nebo Karosa?

Zmiňoval jsem se, že Avie jsou původem náklaďáky, navíc v naší Amálce bručí novější motor z roku 1996, který už má turbo a máme uzávěrku diferenciálu. Netřeba se lekat, končím s technickými termíny, v kostce to znamená, že takto vybavená Avie toho v terénu zvládne ujet přece jen o něco více, než třeba autobus, jak už někteří cestovatelé srovnávali naše cestování se zájezdy Karosou. Tím pádem se někdy snažíme dojet také na místa, která jsou hůře přístupná pomocí „normální“ obslužnosti (veřejná doprava, stopování a jiné). Takže pokud se nám povede přebrodit a zrovna nezapadneme v bývalém řečišti, dovedeme se třeba přiblížit k trasám v mongolském Altaji, kde se moc nechodí (a divoké řeky se taky moc nesplouvají).

Aviou2017

Pěšo, koňmo i lodí, horami, tajgou i stepí

Takto jsme tedy na naší první velké cestě podnikali treky v oblasti horských jezer Chuch Nuur pod čtyřtisícovými vrcholy Mongolského Altaje, sjížděli řeku Tsenher Goljihozápadním Mongolsku, procházeli tajgou a hledali termály na opuštěnějším východním břehu jezera Khovsgol nebo také sjížděli řeku Uur Gol v severním Mongolsku. Prohlídka Ulánbátaru a návštěvy u místních obyvatel v jurtách byly samozřejmostí. I v Rusku, Burjatsku jsme se Amálkou přiblížili k hřebenům Kitojských Golců, kde jsme si dali cestou necestou pár kratších treků a vodáci sjeli „lázeňskou řeku“ Ikhe-Ukhgun.

Aviou2017

Celá cesta nám zabrala dva měsíce, ke konci jsme se už nevyhnuli ani technickým problémům, zejména defektům, kvůli kterým jsme se málem ani nedostali domů. Ale i další části auta dostaly v terénu Mongolska zabrat, takže po návratu bylo potřeba výměny či opravy více věcí (např. tlumičů nebo brzd). Nutno ale naznat, že se nám tato výprava líbila a řekli jsme si, že rozhodně nebude poslední.

Aviou-Afrikou aneb proje(d)li jsme se až na obratník Raka

Následovaly tedy další výpravy, již možná ne vždy tak „extrémního“ rázu jako ta první mongolská, ale i tak nebylo nouze o zážitky všeho druhu. V lednu 2015 jsme cestovali po Maroku a Západní Sahaře, na lyžích sjížděli zasněžený Džebel Toubkal a autem se plazili přes horská sedla Vysokého Atlasu, okusili také prach a písek Západní Sahary a ani zde jsme lyže nedoložili, lyžovat se dá i na dunách. Cestou po pobřeží Západní Sahary ve mně zanechaly silný dojem pobřežní útesy, o které se tříští vlny Atlantského oceánu. Výlet se nám pak trochu zvrhnul v kulinářský zájezd, neboť marocká kuchyně opravdu stojí za to a nakonec to vypadalo, že další cestu plánujeme podle kapitol „Eating“ v průvodci LP po Maroku a hledáme, co kde zase Maročani hodili do tažínu.

Aviou2017

(Ne)úplně klasická Skandinávie

Ještě ten samý rok v létě jsme na měsíc vyrazili do Skandinávie a Pobaltí, avšak nebyli bychom to my, kdyby to zase nebylo aspoň trošku jinak. Ve znamení výstupů na nejvyšší kopce všech zemí jsme vystoupili (někdy skoro vyjeli) na všechny nejvyšší „krtince“ Pobaltí, přičemž jsme v jejich okolí našli spoustu pěkných míst, o kterých se tolik neví. Například mohu vřele doporučit estonské Luhasoo, lesy s velkým rašeliništěm a jezerem, na kterém je ostrov s asi nejpohádkovější „bivakovací“ chatou, jakou jsem kdy viděl. Ve Skandinávii jsme také nejeli na „jazyk, kazatelnu či Nordkapp“, ale raději zkusili vedlejší poloostrov Nordkinn a dali si třídenní trek na „ten pravý“ nejsevernější bod Evropy – mys Kinnarodden. Taky ostrov Kvaløya a jeho fjordy, horami i s malým ledovcem severně od města Tromsø se mi jeví jako dobrá alternativa, pokud se vám nechce například na Lofoty. Možná není tak spektakulární, ale rozhodně stojí za to.

Aviou2017
Rychlovka Balkánem alias „božské hory“

Tento článek píšu ještě pln dojmů ze zatím poslední cesty, která nás zavedla na Balkán. Projeli jsme Makedonii, Řecko i Albánii. V Makedonii zvládli trek pohořím Korab i nejvyšší vrchol Golem, abychom poté dali odpočinout namoženým svalům ve vnitrozemském jezeře Ochrid. V Řecku vylezli na „božský“ Olymp, nejvyšší vrchol, Mytikas, výstup na něj už má v sobě hodně prvků horolezení. Lehce zašitá oblast kaňonu Vikos v severním Řecku patří mezi přírodní i kulturní perlu. Strmé stěny kaňonu se střídají s plošinami posetými nádhernou stepní flórou a místní vesničky, tam především oceníte velice specifický architektonický styl, který je stále dodržován. No a Albánie, tak ta je jasná. Asi nenapíšu tolik nového, vždyť Češi jsou podle místních snad nejčastější návštěvníci, především tedy v horách. Tady si řádně užila i Amálka (a řidič) při sjezdu a výjezdu po horské silnici do a z údolí Theth, jehož příroda i lidé mi zůstanou v paměti.

Aviou2017

S Amálku za velkou louži

A co dál? Možná nám trošku přeskočilo, ale už je to rozjeto v plném proudu – na začátku roku 2017 chceme odjet do Jižní Ameriky! „Suchým kolem“ bychom toho tady v Evropě či Asii mohli najet ještě spoustu, ale Jižní Amerika mi prostě nedá spát a tak jsme se rozhodli, že se vynasnažíme dostat Amálku za velkou louži. A zde to vzít spíše po západní „andské“ straně pěkně od jihu na sever – tedy výprava Aviou-Amerikou. A opět to určitě nebude jen krájení kilometrů po Pan-American Highway, v hlavách máme spoustu míst a plánů, které chceme navštívit, ale, jak říká náš druhý řidič Jack, stejně bude všechno jinak. Tak uvidíme.

Aviou2017

Autorem článku je Vojta Wertich; něco o mně, tedy nevím, jestli se můžu označovat za cestovatele, snad ano. Jinak jsem geolog a na výpravách Aviou náčelník přes organizaci, sekretářka a „HR manažer" v jedné osobě. Jestli chcete vědět více o tom, co už jsme projeli a co bychom chtěli projet, mrkněte se na naší facebookovou stránku Aviou (https://www.facebook.com/aviou.cz/) nebo blog Aviou2017.

Zaujaly Vás popisované destinace, chtěli byste se dozvědět víc a získat podrobnější informace? V e-shopu najdete tištěné průvodce Lonely Planet. 

Byli jste na výletě, dobrodružné cestě či třeba stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.

Napsal: Vojta Wertich & Aviou

Předchozí článek

Malebné Toskánsko: Co vidět během čtyř dnů?

Další článek

Národní parky na jihozápadě USA

Související články

Články

Žhavější než chilli paprička

„Město hudby“ umí předvést zajímavý trik: naplní vaše očekávání, a zároveň je zklame. Ano, duše tohoto města je stále venkovská, ale Nashville zároveň zažívá příliv bohatších vrstev, které se sem stěhují za nízkými náklady na život a pracovními příležitostmi v rychle se rozvíjejícím technologickém, zdravotním a automobilovém průmyslu. Zpěváci na dolní Broadwayi sice stále pějí o zlomených srdcích a smůle, ale všichni ostatní si v tomhle jižanském městě užívají parádně rozjetý večírek. Jestli jste si mysleli, že je Nashville plný kytar, bujných hřív a zlomených srdcí, máte pravdu. Country je stále duší tohoto města a díky hvězdám, jako je Taylor Swift, která se dokázala prosadit i za hranicemi Tennessee, je tohle kdysi trochu nudné místo najednou obrovsky populární.Ale když...

Články

Incké památky v okolí Cuzca

Peru bylo kdysi domovem největší indiánské komunity na americkém kontinentu. Tito indiáni osidlovali horské oblasti Jižní Ameriky po několik dekád a založili Inckou říši. Jejich hlavním centrem se stalo město Cuzco na jihu And, kde lze dodnes obdivovat starodávné incké památky. Peruánský chlapec s jehňátkem ©Martina Libřická & Pavel Zrzavý Peru je v poslední době velmi navštěvovanou zemí dostupnou pro turisty. Kromě historických památek a velkolepých staveb nabízí návštěvníkům i velmi zajímavý kulturní šok. Polovinu obyvatel Peru tvoří indiáni, nejčastěji se jedná...

Články

Pět zážitků, které zpestří dovolenou v Tunisku

Fascinující písčité pláže, příjemné teplé počasí a dostupnost z Evropy činí z Tuniska atraktivní dovolenkovou destinaci. Přímořská letoviska jsou rozeseta podél Středozemního moře, s členitým podbřežím dlouhým přes tisíc kilometrů. Příjemné a teplé počasí je tu navíc celý rok, s koupací sezonou od května do října. Plážová pohoda rozhodně není to jediné, co může nejsevernější africká země nabídnout. Byl by to skoro hřích prosedět celou dovolenou jen na pláži. Nechte se zlákat jednou z následujících aktivit, které učiní váš pobyt v Tunisku nezapomenutelným: Procházka starobylou medínou V Tunisku najdete...

Články

Osm běžných technických pohrom na cestách

Něco takového jsme zažili všichni. Jste 500 mil od civilizace na treku v horách, když zahlédnete vzácného tvora nebo se vám otevře úžasný výhled. Vytáhnete digitální foťák, abyste udělali životní snímek, zmáčknete tlačítko „on“ a… nic. Vybitá baterie a nejbližší obchod je tři dny cesty odsud s karavanou jaků. Je to čím dál větší problém současného cestování. Taháte s sebou všechny ty kabely, baterky, doplňky a zařízení, jedno vždycky přestane fungovat v tom nejnevhodnějším okamžiku. Ale každý problém má své řešení a následující seznam je tu od toho, aby vám pomohl. Některé nápady budou asi samozřejmé...