Co umí jedině Švýcarsko aneb proč lyžovat právě tam? - I. část

Jako všude, i kolem lyžování panuje mnoho mýtů a městských – či v našem případě spíš horských – legend. Nic není černobílé a závěry se často paušalizují a nepatřičně přenášejí. V případě Švýcarska třeba ceny – věděli jste, že jednu z vůbec nejlevnějších dovolených pro rodiny nabízí právě švýcarský Savognin?

Švýcarsko_1

Smyslem tohoto článku ale rozhodně nemá být obhajoba cen ve Švýcarsku. Ta zmínka o výhodné nabídce jen ukazuje, že věc je malinko složitější a že nic nelze donekonečna zobecňovat. Švýcarsko není levné. Může za to poměr měnového kurzu franku a eura, potažmo české koruny, ale i třeba úroveň nabízených služeb – a Švýcaři jsou posedlí pověstnou kvalitou, která logicky nemůže být levná. Podobně jako se třeba automobilové značky dělí na levné a luxusní, v destinačním byznysu patří Švýcarsko mezi to vůbec nejlepší. Za Jaguar nebo Rolls Royce si připlatíte už proto, že v jeho útrobách jsou kvalitnější a technicky náročnější součástky, silnější a složitější motor, dražší materiály i zpracování… Prostě kvalitnější obsah.

Cenová optiku ovlivňuje i fakt, že turisté ve Švýcarsku bydlí obvykle v hotelech, kde jsou vysoké nároky na (nelevnou) pracovní sílu. Pokud si ale najdete takový druh bydlení, který minimalizuje nároky na služby – ve Švýcarsku typicky třeba prázdninové byty nebo domy Interhome, mládežnické ubytovny, apartmány nebo třeba bydlení na farmě – cena se začíná proměňovat.

Švýcarsko_2

Ale cena sama zdaleka ne vždy stojí v rozhodovací hierarchii úplně nahoře. Lyžaři, cestovatelé i rodiny necestují pro to, aby co nejméně utratili, ale aby si nasbírali co nejhezčí zážitky, takové, které by odpovídaly právě jejich představám o zdařilé dovolené. Cena je až důsledek. Pokud by se však dal zážitek ohodnotit a postavit do poměru s utracenými prostředky, kdo ví, jak by to nakonec dopadlo.

Ve Švýcarsku totiž – zcela objektivně – najdete mnoho specifických úkazů a jejich kombinací, které potkáte sotva kde jinde. Jaké? Čtěte dál.

Švýcarsko_3

Nepotkáš tam souseda

Do Švýcarska vozí lyžaře cestovní kanceláře minimálně. Právě proto, že moc není, kam by své klienty ubytovaly – apartmánů je málo, případně jsou jako hotely příliš kvalitní. Možná i proto se Švýcarsko neprodralo na seznam masově navštěvovaných lyžařských destinací. Což má své pozitivní stránky. Třeba tam skoro nenarazíte na češtinu a pravděpodobnost, že tam potkáte souseda, se blíží nule. A účelem kvalitní dovolené je přeci i vypnout, resetovat se, změnit prostředí a lidi kolem sebe, a zapomenout na realitu, ze které prcháme. Na souseda budeme mít kupu času zase doma.

Švýcarsko_4

Neukradnou vám tam lyže

Sociodemografické složení návštěvníků Švýcarska je prostě jiné. Podobně jako je rozdíl mezi klienty Dacie a Mercedesu nebo mezi návštěvníky sídlištní pivnice a michelinské restaurace. Do švýcarských hor jezdí klientela, které koresponduje s úrovní nabídky a tak trochu i s kulturou země. Většinu tvoří Švýcaři, kteří lyžují hojně a hory milují. Zbytek pochází z nejvyspělejších zemí Evropy jako Británie, Německo či Norsko nebo Švédsko. Když jsme byli kdysi v jednom méně známém středisku ve Wallisu, venku před hotelem stál velký kruhový stojan na lyže. Nebyl určen pro návštěvníky restaurace – k hotelu sjezdovka nevedla – byla to lyžárna! Lyže se prostě nechávaly po celou délku pobytu pod širým nebem a nikoho ani nenapadlo, že by se snad mohly přes noc ztratit…

Švýcarsko_10

Nejkrásnější panoramata

Je to tak, Švýcarsko vyhrálo v loterii o nejkrásnější horská panoramata. Možná to nebyla ani tak loterie, Švýcarsko si možnost pozorovat nejkrásnější přírodní výtvory z tepla domova vydřelo tvrdou prací starších generací – vždyť ještě před sto lety byla dnes slavná horská města nejchudšími vesnicemi, kam známky moderní civilizace dlouho nedosáhly a kam se dobrovolně vydávali jen ojedinělí poťouchlí turisté. Hory, údolí a zase hory. To, co bylo dříve ku škodě a k vzteku, naplnil čas novým obsahem, který dnes přináší místním lidem hodnoty.

Proč právě Švýcarsko? Vždyť hlavní alpský masiv se táhne od Francie mezi Švýcarskem a Itálií a Alpy hojně pokrývají i další státy. Švýcaři ale měli kdysi tu smůlu, že jim připadla severní strana hor. A jak známo, na severní stranu tolik nesvítí slunce, a je tam proto zima, tvoří se tam ledovce, které způsobují další erozi a po staletí modelují krajinu do tvarů, které dnes vnímáme jako jedinečné, a proto úchvatné. Všimněte si, že zejména na sever padajícím stěnám věnujeme svou pozornost a na nich se také odvíjejí ta nejsledovanější horská panoramata: Eiger, Matterhorn, Piz Bernina… Nejimpozantnější jsou všechny právě ze severu. Výjimkou je snad jen Aletschský ledovec, který si drze stéká na jih. Asi proto, že je prostě největší.

Švýcarsko_6

Nejvyšší hory = nejdelší sjezdovky

V Alpách se eviduje 82 čtyřtisícovek. 49 z nich leží právě na území Švýcarska. Je trochu paradox, že právě ta nejvyšší, Mont Blanc (4 807 m), tam není – ačkoli je to vzdušnou čarou jen asi 7 km. Hned dalších deset nejvyšších hor už je ale právě švýcarských, přičemž osm z nich je ve vnitrozemí a dvě na hranici s Itálií – včetně nejvyšší švýcarské Dufourspitze (4 634 m). Lanovkou se vůbec nejvýše v Alpách dostanete na švýcarský Klein Matterhorn, kabina končí ve 3 383 metrech nad mořem. Kóty tři tisíce metrů dosahuje či „olizuje“ spousta dalších, a to i vzdálených, po celém Švýcarsku rozesetých lyžařských středisek: Svatý Mořic v Graubündenu, Andermatt ve středním Švýcarsku, Engelberg nedaleko Lucernu, Les Diablerets nad Ženevským jezerem, Schilthorn v Bernských Alpách… To jen demonstruje, jak moc a jaké jsou hory rozlezlé po švýcarské zemi.

A jen ty nejvyšší hory umí na svém těle nést nejdelší sjezdovky a sjezdovky s nejdelším převýšením. Ve švýcarských lyžařských resortech tak najdete vůbec nejdelší sjezdové tratě v Alpách. Pokud vás napadá slavný sjezd Lauberhorn, jste ještě dost daleko, ten měří pouhých 4,5 km a klesá o 1 185 metrů. Ještě delší sjezdy najdete třeba v Zermattu (14,5 km/2 263 m), Davosu (13,3 km/2 034 m), Flimsu (12,5 km/1 982 m), Belalpu (12 km/1 800 m), Engelbergu (10,5 km/1 978 m), Saas-Fee (8,5 km/1 791 m), Lenzerheide (6 km/1 365 m), Svatém Mořici (7,5 km/1 018 m) či Les Diablerets (6 km/1 131 m).  

Švýcarsko_7

Zalyžujete si obvykle na přírodním sněhu

Jak je snad výmluvně vysvětleno v předchozím odstavci, hory jsou ve Švýcarsku vysoké. A právě v těch nejvyšších se koncentrují ta nejslavnější lyžařská střediska. Je proto obvyklé, že při lyžování vůbec nenarazíme na technický sníh. Sněžná děla jsou samozřejmě v povinné výbavě areálů, ale zaopatřují obvykle jen dojezdové úseky do posledních, nejnižších údolí, aby vydržely dlouho do jara, kdy je nahoře pořád parádní přírodní lyžování.

Volné sjezdovky

Jak už bylo naznačeno, švýcarská lyžařská střediska nejsou ani tak ubytovací rekreační centra, jak to známe z jiných alpských zemí, ale spíše vesnice střídmě doplněné o hotely a další turistickou infrastrukturu. Ubytovací kapacita tedy není nijak přehnaně vysoká a v rozlehlých areálech se lyžaři rozpustí jako bublinky šampaňského ve vzduchu. Obzvlášť ve všední dny v obdobích mimo prázdniny (do února a ve druhé polovině března) je člověk na sjezdovkách leckde takřka sám. Někdy až nepochopitelně. Pozor snad jen na střediska, která na víkendy stahují obyvatele blízkých měst – typicky třeba Lenzerheide nebo Engelberg. Příliv víkendových lyžařů ve slunečných dnech bývá tak velký, že se kolikrát osvětlí, proč jsou pro všednodenní návštěvníky tak štědře dimenzovaná.

Švýcarsko_8

Dotknete se historie

Tok času a hodnot nebyl ve švýcarském prostoru v moderní době nikdy násilně přerušen. Války samozřejmě společnost nepřímo zasáhly a přibrzdily idylu, které se zrodila v původně lázeňských centrech, kam se na počátku století začalo hromadně jezdit za zimními sporty. Přesto kulturní nit nepřeťaly a dovolená určité třídy švýcarských občanů probíhá stále stejně jako před sto lety: ve stejných hotelech, vlastněných dnes potomky někdejších majitelů, jež hostily dědy a pradědy svých současných klientů. V některých hotelech se dodnes povinně nosí k hotelové večeři tmavý oblek s kravatou či večerní šaty – ne že by to bylo něco pro české hosty, ale zase je to ukázka specifického světa, ve kterém Švýcaři žijí či kam odbíhají. Mimo jiné s tím souvisí, že i většina toho, co kde na přelomu 19. a 20. století a dříve vyrostlo, tam stále stojí. Moderních velkokapacitních apartmánových domů najdete ve Švýcarsku jako šafránu. Naopak i v centru světoznámého Zermattu narazíte třeba na několik set let staré sýpky na typických vysokých nohách nebo prastaré dřevěné domečky.

Přímo kolébkou zimního turismu je Svatý Mořic, kam před 150 lety přijeli první zimní hosté. Samozřejmě snad všechny stavby pro turisty napříč zemí prošly od té doby modernizací, ale původního ducha vystopujete ve švýcarských centrech mnohem snáze než kdekoli jinde.

S tím nakonec souvisí i čistě sportovní tradice – i ta se propisuje dějinami až do přítomnosti. Zrovna Svatý Mořic hostil už dvě zimní olympiády a čtyři mistrovství světa, přičemž už to nejbližší MS v roce 2017 bude opět tam. Fenoménem, který jinde než ve Švýcarsku nenajdete, je seriál veřejných sjezdů (Inferno, Belalp Hexe, Parsenn Derby či Alalain Rennen) se stovkami až tisíci závodníky a násobnými počty diváků, který se vždy překlopí ve velký svátek lyžování. 

Švýcarsko_9
Pokračování již brzy...

Zaujala Vás popisovaná destinace, chtěli byste se dozvědět víc a získat podrobnější informace týkající se Švýcarska? V e-shopu najdete tištěného průvodce Lonely Planet Švýcarsko a další podrobnější informace týkající se lyžování ve Švýcarsku najdete na snow.cz

LP Švýcarsko

Byli jste na výletě, dobrodružné cestě či třeba stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.

Napsal: Petr Socha, Radek Holub & snow.cz

Předchozí článek

Se svařákem v ruce v rozsvíceném městě: vánoční trhy

Další článek

Nejlepší místa, kam se podívat v prosinci 2016

Související články

Články

Báječná dobrodružství v zemi syrové krásy

Západní Island má všechno, co dělá tuto zemi jedinečnou – ledovce zahalené do mraků, rozeklaná lávová pole, burácející vodopády… a to vše jen dvě hodiny jízdy z Reykjavíku. A přesto zůstává tento region stále do značné míry mimo turistické radary. V roce 2016 se to možná trochu změní, protože nedávno byla pro veřejnost otevřena uměle vybudovaná ledová jeskyně Into the Glacier v ledovci Langjökull. Dá se očekávat, že v této aréně živlů brzy vyroste nová turistická infrastruktura. Přestože se Západní Island prostírá jen dvě hodiny jízdy od hlavního města Islandu (úhledného malého Reykjavíku), turisté jej většinou míjejí bez povšimnutí. Tento rozlehlý a rozmanitý region má to nejlepší z neobyčejné islandské přírody: ledovce zahalené do mraků, rozeklaná lávová pole protkaná...

Články

Nejlepší evropské destinace pro letošní rok

Připravili jsme pro Vás malou inspiraci - seznam destinací v Evropě, které určitě stojí za to navštívit. Peloponés, Řecko Cestovatelé v Řecku se většinou nahrnou na některý z myriády ostrovů nebo se vydají obdivovat vyhlášenou Akropoli, ale často zapomínají na nejrozmanitější a nejživější oblast této země: Peloponés. Zůstává dostupnou destinací s velkolepými starověkými památkami, jako je Olympie...

Články

Malebné Toskánsko: Co vidět během čtyř dnů?

Toskánsko je synonymem krásy, harmonie a pohody. Je to kulturní srdce Itálie, malebný kraj s upravenými vinicemi, stříbřitými olivovými háji a alejemi štíhlých cypřišů. Poklady Toskánsko takřka přetéká a užívat si místní pohodu se skleničkou dobrého vína v ruce je snem snad každého požitkáře. Čím déle, tím lépe. Ale i s omezenými časovými možnostmi si lze Toskánsko užít. Co se tu dá vidět během čtyř dnů? Poradíme vám. Při objevování krás Toskánska nezapomínejte, že tento region je třeba si řádně vychutnat. Kochejte se nejen krásou zdejších památek, ale také místními krajinnými scenériemi. Ochutnávejte vyhlášená toskánská vína a jiné gastronomické dobroty. Florencie z ptačí perspektivy Renesanční dáma Florencie Florencie je kolébkou renesance a zasloužila by si samostatnou delší návštěvu. I jeden den ale stojí za to, abyste si hlavní město regionu prohlédli a dopřáli si umělecký zážitek. Do historického centra se vydejte přes most Ponte Vecchio...

Články

Zásady Lonely Planet ohledně peněz na cestách

Nejhorší cestovatelská noční můra. Chcete použít bankomat v nějaké odlehlé části světa, a on vám sežere kartu. Co dělat? Máte rezervovanou jízdenku do vlaku, který odjíždí v osm ráno, a banka otevírá v devět. Včera byla stávka a zítra je státní svátek. V kapse máte jen pár bankovek a ještě musíte zaplatit účet v hotelu. Sakra. Vždy můžete zkusit, jestli se nad cizincem někdo neslituje (jednou v Nepálu se nám podařilo dovolat se bankovnímu manažerovi domů a přesvědčit ho, aby vstal z postele a zachránil naši kartu), ale je dobré mít plán B, zvláště když jde o vaše těžce vydělané peníze na cestování. Základem je věnovat čas přípravě na nejhorší scénáře, než odjedete z domova – což je mnohem méně stresující než pak řešit problémy v cizí zemi. Poradíme vám, jak mít své peníze na cestách stále k dispozici a v bezpečí. Mějte hotovost Zlaté pravidlo o penězích na cestování zní: nikdy nemějte všechna vajíčka (peníze) v jednom košíku (tašce nebo peněžence). Pokud vás okradou nebo se vám ztratí věci, přijdete o všechno. Přestože plánujete využívat v zahraničí především platební kartu, mějte u sebe odpovídající...