Zimní putování dálným východem II. část

M. Pudil

Jako většina mých cest, i tato začala výhodným nákupem letenky, tentokrát do jihokorejského Soulu. Věděl jsem, že v Soulu chci strávit pár dní a poté se vypravit do nějaké netradiční destinace. Vybral jsem si dvě ruská města, kam cestovatelé zejména v zimním období příliš často nejezdí - přímořský Vladivostok a Chabarovsk na řece Amur.

Den šestý – pátek, 25. 1. 2019

V noci na dnešek jsem skoro nespal a jsem hrozně unavený. Brzy ráno odjíždím taxi na letiště. Ten hodný recepční, se kterým jsem si předchozí den tak dlouho povídal, mi objednává přes jakousi mobilní aplikaci rekordně levné taxi na letiště a ještě mi připravuje snídani. Definitivně jsem se zamiloval do pohostinnosti místních lidí.

Všechny formality na letišti mám vyřízené během pár minut, a tak si krátím čas obcházením obchůdků se suvenýry, z nichž většina je již otevřená, a další jsou postupně otevírány.  Moje letadlo do Chabarovsku odlétá na čas a já už se těším, až si v letadle konečně na chvíli zdřímnu. To se mi ale pokouší překazit milá paní, která sedí vedle mě a chce si se mnou neustále povídat. Říká, že byla několikrát v Evropě a dokonce i v Praze. Snažím se být zdvořilý, ale po chvíli mě spánek tak nějak přirozeně přemohl. Probouzím se až při přistání, když letadlo brzdí po dosednutí, se sendvičem na klíně. Ještě že takhle neservírují i kávu. Vedle sedící paní se na mě ani trochu nezlobí, že jsem dal přednost spánku, a ještě mi nabízí odvoz do města. Odmítám, protože mám domluvenou schůzku s Couchsurferkou Naďou, u které teď budu 2 noci bydlet.

Naďa na mě čeká v příletové hale a nasedáme spolu do letištní maršutky. Bydlí nedaleko centra ve staré bytovce, místními nazývané „Chruščovka“ podle období ve kterém se tento typ paneláků stavěl. Hned naproti stojí trochu nižší „Stalinky“, a v Chabarovsku se nacházejí samozřejmě i novější „Brežněvky“. Chruščovka je téměř v původním stavu, bez větších známek oprav, jen zámek plechových vchodových dveří se otevírá speciálním čipem. Když vstoupíme do budovy, okamžitě cítím pronikavý specifický zápach, který je cítit ve všech patrech. V bytě má ale Naďa uklizeno a žádný zápach tu cítit není. Obývací pokoj malého bytu má již novou podlahu, všechna okna a dveře na balkon jsou nová, plastová. Koupelna a kuchyně jsou zcela původní, jen omítky stěn jsou oškrábané a připravené k rekonstrukci. „Opravujeme postupně, jak vystačí peníze.“, říká Naďa. Bydlí tu teprve krátce, s Uzbeckým přítelem, se kterým se poznali na univerzitě. Důchodci to prý mají mnohem horší, protože často musí vystačit třeba jen s osmi tisíci rublů, z čehož zhruba 5000 rublů stojí poplatky za byt. Osamocenému důchodci tedy měsíčně zbyde v přepočtu asi jen 1000 Kč.

 Odkládám si věci na svou postel a prosím Naďu o pomoc s přihlášením mého pobytu u ní, abych neměl při odletu případně potíže. Za hodinu a půl máme vše vyřízeno, což prý bylo neuvěřitelně rychlé. Na ruských úřadech musíte kvůli jednomu razítku vyplnit 10 papírů a k nim přiložit dalších 30, což jsou kopie potřebných dokladů. Nepřeháním. Například nestačí okopírovat hlavní stránku pasu a dvoustranu s vízem, ale pas se musí kopírovat komplet celý. To nejhorší mám za sebou a vydáváme se na procházku centrem města. V Chabarovsku je výrazně chladněji, než ve Vladivostoku, teplota se pohybuje okolo -20 stupňů. Je slunečno a nebe je bez mráčku.

Historické centrum Chabarovsku je plné krásně opravených historických budov. To nejlepší mě ale teprve čeká. Otevírá se přede mnou výhled na zamrzlou řeku Amur. Její velikost ještě podtrhuje výrazný ohyb při průtoku městem. Na řeku je z centra města nádherný výhled, protože se nachází poměrně vysoko nad její úrovní. Na nábřeží se potom dá sejít po širokých dlážděných schodech. Procházku po zamrzlé řece odkládám na další den, protože se už nemohu dočkat vyhlášených ledových soch, které jsou každoročně ozdobou města po celou zimu.

Sochy jsou umístěny na několika místech, většinou v širším centru města. K vidění jsou ale třeba i motivy hokejistů vedle hokejové arény. Jsou ve skutečnosti ještě mnohem krásnější než na fotografiích, jsou detailně propracované, a když na ně svítí slunce, nádherně se třpytí. Spolu s několika barevnými pohádkovými sochami, například Dědy Mráze či Sněhurky, a různými ledovými skluzavkami, je to úžasná atrakce nejen pro místní děti. 
Chabarovsk nabízí více takových atrakcí. Jednou z největších je velké ledové kluziště na nábřeží Amuru. Bruslí se mezi ledovými sochami, které jsou navíc večer nádherně nasvícené. Chabarovsk si mě nejvíce získal právě tím, jak místním obyvatelům zpříjemňuje velmi dlouhé zimní období. Zima je tu opravdu výrazně odlišná od té středoevropské. Trvá mnohem déle a teploty nezřídka klesají pod -20 stupňů. To s sebou přináší i různá omezení. Místní prý preferují čínské značky mobilů nejen kvůli ceně, ale i proto, že vydrží pracovat i v silných mrazech. Například telefony značky Apple mají mezi místními špatnou pověst, protože se po chvíli používání v silném mrazu samy od sebe vypnou.

Blíží se večer, a již před mým příjezdem mi Naďa říkala o české restauraci, kde mají i řemeslný pivovar. Nikdy tam prý ještě nebyla, protože je tam jídlo i pivo příliš drahé. Rozhodl jsem se, že ji tam pozvu, abych jí oplatil její pohostinnost. Restaurace s pivovarem se jmenuje Pani Fazani a je součástí několika luxusních tematických restaurací, které vlastní jeden majitel. Jídlo je tu velmi dobré, ale s českou kuchyní toho příliš společného nemá. Interiér typickou českou hospodu také nepřipomíná, ale alespoň zde hrají zvláštní mix českých písniček. Slyšet tu můžete třeba Ivana Mládka nebo české country kapely. Co mě ale opravdu překvapilo, bylo místní pivo, a to nejen cenou, která byla vyšší než v centru Prahy, ale zejména perfektní chutí. Když jsem číšníkovi pivo pochválil, prozradil mi, že ho vařil český sládek Jirka, se kterým mě následně seznámil. Pracuje tu se svým synem, a po několika týdnech ho vystřídají další kolegové. Další den plný zážitků je za mnou a odjíždíme noční maršutkou k Naďe domů, kde na nás čeká její přítel Aziz. Je moc fajn a vypráví mi o Uzbekistánu, odkud pochází. Pijeme čaj a ochutnávám tradiční uzbecký chléb, který se v Chabarovsku dá koupit na mnoha místech. I tady jej pečou tradičním způsobem v kulaté peci.

Den sedmý – sobota, 26. 1. 2019

Ráno Naďa připravuje snídani a Aziz mi nabízí půjčení bruslí, abych měl možnost se večer projet na krásně osvětleném kluzišti na nábřeží. Jsou sice o dvě čísla větší, než potřebuji, ale rozhodl jsem se to vyřešit více vrstvami ponožek. Nejprve ale máme v plánu dlouhou procházku městem. Naďa si nejprve vyřizuje nějakou administrativu na univerzitě, kterou nedávno dokončila, a odtud pokračujeme pěkným parkem až na okraj města, k dálničnímu mostu, který je vyobrazený na pětitisícové bankovce. Na místě, odkud výhled skutečně připomíná obrázek z bankovky, stojí zchátralý nedostavěný dům. Často se tu prý vyskytují bezdomovci, a tak to není úplně nejbezpečnější místo pro pořízení fotografie s pětitisícovou bankovkou. Nikdo tu ale zrovna není, a tak si takovou fotku přeci jenom pořizuji. Na druhé straně bankovky je vyobrazena socha hraběte Muravjova Amurského, zakladatele Chabarovsku, která se nachází v centru města. Vracíme se maršutkou domů, kde vyzvedáváme brusle. Cestou nakupujeme maso a zeleninu, protože mám večer slíbenou ochutnávku uzbecké a ruské kuchyně. Kupujeme i několik ruských a čínských piv.

Po cestě ke kluzišti se zastavujeme u pomníku zakladatele Chabarovsku. Je odtud nejhezčí výhled na zamrzlou řeku. Pořizuji zde nádherné fotky a se západem slunce scházíme dolů k řece. Procházka po zamrzlé řece patří k nejhezčím zážitkům této cesty. Přesouváme se k ledové ploše, kde si užívám jízdu na krásně upraveném a rovném ledu. Zážitek z bruslení ještě umocňují nádherně nasvícené ledové sochy a laserové projekce. 
Vracíme se domů, kde Aziz již připravuje plov. Když je hotový, Naďa připravuje ještě pelmeně. Kdyby to šlo, určitě by mi oba uvařili dalších 10 chodů, abych měl možnost ochutnat toho co nejvíc. Přípravu boršče jsme se nakonec rozhodli odložit na zítřejší oběd. Věnujeme se raději pivní degustaci a Naďa k tomu hraje na kytaru. Přesně tyhle chvíle mám na cestování nejraději.

Den osmý – neděle, 27. 1. 2019

Jako suvenýr si chci pořídit pár jednorázových „panáků“ vodky. V ruském provedení se jedná o malou skleničku 0,1 litru opatřenou plechovým uzávěrem a kolkem. Marně jsem se je snažil koupit už předchozí den v supermarketu. Nakonec jsem úspěšný až ve stánku s novinami na autobusové zastávce při čekání na maršutku. 
Dnes mám v plánu navštívit průmyslovou část města, ve které se nachází hokejová hala Jerofej. Je zde nádherný výhled na řeku Amur, protékající centrem města. Kromě výhledu a hokejové arény však jsou v této části města jen nekonečná sídliště a velké nákupní centrum. Procházíme se s Naďou podél řeky a vracíme se domů uvařit boršč k obědu. Aziz jej bude mít k večeři, až se vrátí z práce. Překvapilo mě, že pracuje celý týden, včetně sobot a nedělí, ale prý to není nic výjimečného. 

Cestou se ještě zastavujeme v nákupním centru v obchodě se sportovním vybavením, kde Naďa pokukuje po novém snowboardu. Jízda na snowboardu je totiž jejím největším koníčkem. Jsem trochu překvapený, když mi Naďa na moji otázku, kde je v této části Ruska nejkrásnější místo pro lyžování, jednoznačně a bez rozmýšlení doporučuje ostrov Sachalin.

Po vynikajícím obědě ještě jednou procházíme centrum města a uvědomuji si, že jsem za celých osm dní nevypil žádnou kávu. Ruský černý čaj mi chutná a káva mi zatím příliš nechyběla, až do chvíle, než jsem ucítil její vůni z jedné z mála kaváren. Vychutnávám si kávu a poslední chvíle strávené v Chabarovsku. Naďa mě potom doprovází na zastávku, odkud jezdí přímá maršutka na letiště. Loučím se s Naďou, a těsně předtím, než nastupuji do maršutky, nás dobíhá Aziz. Rozloučili jsme se spolu už ráno, ale chtěl mi ještě popřát šťastnou cestu. Srdečnost místních lidí mě nikdy nepřestane překvapovat. 
Večerní let do Vladivostoku trávím prohlížením fotografií a snažím se vstřebat všechny ty úžasné zážitky. Ubytovávám se ve stejném hotelu, kde mé ruské putování před pěti dny začalo. 

Den devátý – pondělí, 28. 1. 2019

Všechny dokumenty mám v pořádku a moje celní odbavení při odletu z Ruska je stejně rychlé, jako při příletu. Mám dostatek času a procházím se letištní odletovou halou. Zaujalo mne, že lety do Soulu a do Pchjongjangu odlétají pět minut po sobě. Vladivostok je jedna z mále mezinárodních destinací severokorejských aerolinií Air Koryo. Téměř všichni cestující do Pchjongjangu jsou obtěžkáni několika taškami plnými cigaret a alkoholu. Dívám se, jak letadlo TU-204 Air Koryo startuje a nastupuji do letadla aerolinky S7 do Soulu.

Odjíždím vlakem opět do Yooginong Guesthouse , kde strávím poslední noc této cesty. Rychle se ubytovávám, a vyrážím pěšky na večerní procházku po moderní čtvrti Hogdae, kde se kolem Hongik University soustředí studentský noční život. Je zde nespočet originálních barů a restaurací, a také spousta pouličních umělců.  Dlouho do noci se tu procházím a užívám si tu originální atmosféru. Vracím se do ubytování, balím si své věci, a loučím se s dálným východem. Ráno mě už čeká jen cesta na letiště a jedenáctihodinový let do Prahy. Tak zase někdy příště!

Autor článku a fotografií — Miroslav Pudil je nadšený cestovatel, který vyhledává zejména destinace, kam nejezdí příliš mnoho turistů. Nejraději cestuje po blízkém východě. Fotografie ze svých cest pravidelně zveřejňuje na Instagramu.

Byli jste na výletě, dobrodružné cestě nebo třeba na stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.

Napsal: Miroslav Pudil

Předchozí článek

Severské radovánky na nové islandské trase Arctic Coast Way

Další článek

Představujeme Střední Asii

Související články

Články

Top 10 cenově nejvýhodnějších destinací podle Best in Travel 2019

10 míst, která nabízejí cenově dostupné dobrodružství 1. Jižní část Údolí Nilu, Egypt Jižní část Nilského údolí je doslova vlajkovou lodí Egypta při návratu do žebříčků popularity mezi cestovateli a jeho s máločím srovnatelná historická hodnota představuje vynikající cestovní plán pro rok 2019. Pro začátek stojí za zmínku, že významné starověké památky,…

Články

Fototrip za sopečnými krásami Arménie

Esencí Arménie jsou sopky v čele s národním symbolem – horou Ararat, ležící ovšem za současnými hranicemi země a malebné kláštery a kostelíčky, rozházené po krajině. Podívejme se do Geghamských hor. Na břehu Sevanu S rozlohou 940 km2 a hladinou v nadmořské výšce 1900 m n. m. je Sevanské jezero vpravdě horským arménským mořem. Nedaleko stejnojmenného města na břehu jezera se na skalnatém poloostrovu tyčí Sevanský klášter, kterému dominují dva kostelíky z 9. století, od nichž je nádherný výhled na…

Články

Jak si užít a přežít Transsibiřskou magistrálu

Za oknem se míhají tisíce kilometrů lesů, čas od času se vynoří některé z měst. Tak vypadá cesta na konec světa, nebo alespoň na konec Ruska, vlakem Transsibiřské magistrály. Ale ve Vladivostoku nic nekončí. Vyrazit můžete až do čínského Pekingu. Cestování na této legendární železniční trati je dokonalým zážitkem a není divu, že láká stále více nadšenců. A nejen dobrodruhů, v luxusních vozech totiž zažijí přepych i ti nejzhýčkanější cestovatelé. Důležité je ale plánovat. Navzdory všem těm romantickým obrázkům, které si spojujeme s Transsibiřskou magistrálou, není to úplně jednoduchý výlet, při němž stačí jen naskočit do vlaku a jet. Potřebujete si promyslet trasu, zajistit si potřebná víza a koupit si jízdenky. Cesta z Moskvy do Vladivostoku…

Články

Zimní putování dálným východem I. část

Jako většina mých cest, i tato začala výhodným nákupem letenky, tentokrát do jihokorejského Soulu. Věděl jsem, že v Soulu chci strávit pár dní a poté se vypravit do nějaké netradiční destinace. Vybral jsem si dvě ruská města, kam cestovatelé zejména v zimním období příliš často nejezdí - přímořský Vladivostok a Chabarovsk na řece Amur. Den první – neděle, 20. 1. 2019 Po bezproblémovém letu přistávám přesně na čas na letišti v Soulu. Mám již dopředu zjištěnou nejvhodnější trasu do Yooginong Guesthouse ve čtvrti Mangwon, takže již za chvíli sedím ve vlaku směrem do centra. Ještě předtím mě ale zaujala možnost zakoupení elektronické…