Lombok je jeden z mnoha tisíců indonéských ostrovů, leží východně od známějšího Bali. Tím, že ostrov Bali vyniká bohatou kulturou a je jako hinduistický otevřenější než muslimský zbytek, desítky let byl hlavním turistickým cílem této oblasti. Lombok tak není cestovním ruchem tolik zdecimovaný a turisté tak mohou být jedni z prvních bělochů, se kterými místní mluví.
Cestovatelé mohou být zaskočeni třeba tím, že je Lombočané během čekání na červenou na semaforu pozvou do svého domu na kávu nebo čaj. Nepříliš pohody zde ale čeká na digitální nomádi, kteří „rozmazleni“ klimatizovanými kavárnami na Lombok vyrazí právě třeba z Bali jako já. Může se jim poměrně jednoduše stát, že pracovat budou u stolu na prašné cestě a sedět vedle lednice, aby dosáhli na elektriku. Všichni návštěvníci do jednoho si ale odvezou vzpomínky na tradiční život muslimské Indonésie, v dnešním turismem zdecimovaném světě tolik ceněnou komoditou.
Na Lomboku Mekáč nenajdete
Lombok mi doporučili Češi bydlící na thajském Kho Phanganu a všechno, co o něm řekli, platilo. Nejvíce se mi do paměti otiskl život na místních plážích, kde se každé ráno vedou na pastvu desítky kusů buvolů, večer pak tou samou cestou domů. Ostrov je hodně vyprahlý jako ostatní ostrovy a ani lidé, ani zvířata zde nežijí v přebytku. Každé sousto tu stojí hodně „práce“. To platí ale jen pro místní. Mekáče a podobné zde turisti sice nenajdou, ale klimatizované „sámošky“ nadnárodních řetězců s vychlazenými nápoji a všelijakým jídlem ano. I sem už ale prosákla znalost toho, co turisté chtějí a k návštěvě tak lákají skvěle vybavená jógová centra a surfařské kurzy a výlety. Nic ale v masovém měřítku.
Ptejte se po tajných „Gili“ ostrovech
Jedním z největších zážitků byl pro mě výlet na tajné ostrovy Gilies. Je k tomu třeba udělat intro. Tři ostrovy Gili, konkrétně Gili Trawangan, Gili Air a Gili Meno jsou provařeným cestovatelským souostrovím mezi Bali a Lombokem. Ostrovy jsou plné hospůdek, levného ubytování a zábavy všeho druhu s důrazem na odkaz prvních návštěvníků, kteří zde obdivovali svobodu a možnost volně užívat halucinogenní látky. Tak a můžeme zpět k Lomboku. Zde neexistují tolik turistické kanceláře a nebylo výjimkou, že nás na chodníku oslovil řidič taxíku. Nejdříve jsem k tomu byla nedůvěřivá, nabízel nám celodenní výlet na nějaké tajné gilis. S mými novými přáteli z Ike´s hostel jsme se shodli na tom, že to zkusíme.
A dobře jsme udělali. Taxi nás z Kuty vezl asi tak hodinu, vyložil kdesi u kamaráda, který nám dal do ruky ploutve a malou lodí nás postupně vozil po několika malých ostrůvcích. Na některém byl hotel, na některém restaurace a na nejmenším snad jen houpačka. Zdání ráje dokonal nejbohatší podmořský život, jaký jsem jako poměrně zkušená potápěčka a milovnice moře viděla. Kousek od pláže nainstalovali pod vodu kovové mříže, které urychlují růst korálů. Hustá hejna ryb, přes které není vidět, tak byla pár metrů od pláže. Nevídané, krásné, panenské! A obávám se, že až to objeví turisti, nebude to trvat dlouho a tento duch vymizí stejně, jako se to stalo „těm druhým“ gilies (tj. indonésky ostrovům).
Překvapivý cíl: návštěva u místních
Asi jako všude po Asii je nejlepší pohybovat se na vlastním, respektive vypůjčeném skútru. Nic pro fanoušky procházení, Lombok také není vybaven zpevněnými částmi pro pěší o chodnících nemluvě. Motorka je ale zábavná a vlastně toho stihnete vidět víc než po vlastních. Člověk si jen musí zvyknout na trochu jinak dynamický provoz. Se svými novými kamarádkami z hostelu jsem se vydala na výlet do podhůří druhé největší hory Indonésie, Rinjani, za věhlasnými vodopády.
Až do chvíle na semaforu normální výlet. Sehrálo se toho více, protože já bych na oslovení někým cizím, navíc rovnou na pozvání domů sama nikdy nereagovala. Moje zcestovalá souputnice z Jihoafrické republiky byla více připravená a věděla, že místní opravdu velmi stojí o to, aby nám mohli pohostit a trochu si popovídat anglicky. Přijali jsme tak pozvání paní učitelky v hidžábu domů. No domů, evropským pohledem to vypadalo spíše jako obydlení garáž. Ale ta velkorysost! Rodina s 5 členy sama nemá dost jídla pro sebe, nám jej ale nabídli.
Veselé povídání u čaje, zkoušením hidžábu nakonec vyvrcholilo společným výletem na zamýšlené vodopády. Je jich pod horou hodně, my jsme se vydali na ty, kam jezdí místní. Zrovna byla neděle, den, kdy se tam všichni vydávají nejen, aby se trochu osvěžili, ale jedná se také o společenskou událost. Mladí teens, v běžném oblečení posedávají v nádržích a pod vodopády, a komunikují. Tři bílé holky neunikli pozornosti a naše místní hostitelka byla toliko pyšná, že zrovna ona si nás tam vede. Fotili si nás všichni, někteří nás pro společnou fotku oslovili, jiní si nás fotili tajně. Výlet to byl na celý den, večer jsme našim průvodcům koupili večeři, poděkovali a vydali se na dvouhodinovou cestu na motorce zpět do Kuty. Co mě mrzí a co jsem nestihla je výstup na horu Rinjani. Je to výlet na 2 - 4 dny a rozhodně stojí za to.
Autorka článku a fotografií — Lucie Bukovanská žije v České republice a nějaký čas putovala po světě jako digitální nomádka. Jak sama říká, spíše sbírala různé životní styly, než aby obíhala památky. Své postřehy z této své velké cesty kolem světa sdílela na facebookové stránce Lu on the moon. Teď přispívá již jen občasně, protože cestuje dle možností v rámci několika týdnů dovolené v roce. I to prý ale stačí na to, aby se člověk dokázal na chvílí vsáknout do jiné kultury a nasát ji se vším všudy.
Zaujala Vás popisovaná destinace, chtěli byste se dozvědět víc a získat podrobnější informace týkající se Bali? V e-shopu najdete tištěného průvodce Lonely Planet Bali a Lombok, případně Bali do kapsy.
Byli jste na výletě, dobrodružné cestě či třeba stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.
Booking.com