Tak trochu jiný velký evropský roadtrip - 1. část

©

Náš tříčlenný tým tvoří Anet, Filip a náš čtyrnohý kamarád  Baddy. Cestovatelská vášeň se v nás probudila již dávno. Anet pracovala jako au-pair v Anglii, nějakou dobu žila v Itálii a zkoušela i surfovat na pobřeží Atlantiku. Filip pracoval několik měsíců na Aljašce. Několikrát navštívil Spojené státy, zúčastnil se rally ze Španělska do Senegalu a s kamarády provadroval Rumunsko a Gruzii. V rámci zaměstnání měl možnost se podívat i do Thajska a Malajsie. Společně jsme viděli slovenské národní parky, projeli Balkán a loni v létě jsme strávili téměř tři týdny na Islandu.

Jezero Bled
Hory, hory a zase hory

Konečně jsme okusili nomádský způsob života na vlastní kůži a tlapy. Původně jsme chtěli symbolicky vyrazit na Prvního máje, ale kvůli technickým záležitostem nakonec ostartovali až druhého. První dny se nesly ve znamení Alp. Nakoukli jsem do národního parku Berchtesgaden, konkrétně jsme se prošli kolem jezera Kὄnigsee. Cesta na Orlí hnízdo byla kvůli množství sněhu jěště zavřená, tak jsme pokračovali do horské vesničky Hallstatt. Z malebné vesničky u jezera jsme se vydali na průzkum, a to po trase Maler Weg, která nás provedla místními zákoutími.

Následoval Triglavský národní park. Zde jsme trochu litovali, že jedeme road trip a nemáme více času na průzkum tohoto nádherného místa. Ale i tak jsme měli možnost vidět na vlastní oči kaňon řeky Soča, jejíž tyrkysová voda vymodelovala tento skvost. Poté jsme se vydali přes osadu Lepena ke kaskádovitému vodopádu. Další den jsme strávili u jezera Bled, které charakterizuje kostelík postaveným na malém ostrůvku uprostřed vody a také hrad, který se tyčí na skále nad jezerem. Slovinsko jsme navštívili poprvé, ale rozhodně né naposledy. Nutností bylo zajet i do hlavního města Lublaňe, jehož pohodová atmosféra nám učarovala.

Triglav NP

Pokračovali jsme ale opět do hor, a to do oblasti Val di Funes, ze které pochází např. Reinhold Messner. Pohled přes kostelík na údolí, nad kterým se tyčí masiv hory Odel je parádní. My nelenili a dali si oblíbenou Adolf Munkel Weg, která prochází právě pod horou Odel. Přes italská údolí plná vinic a sadů jsme dojeli k jezeru Lago di Garda, kde jsme se utábořili v kempu přímo na břehu. Okolo palmy a olivovníky, jezero dělalo pěkné vlny a my si připadali jako u moře. Feraty s naším chlupáčem bohužel nedáme, ale alespoň jsme si vyšlápli moc hezkou stezku, která je zčásti vytesaná do skály, a jejíž další část vede tunelem skrze horu. Po treku jsme se i smočili, ale moře to opravdu není a na začátku května to bylo pěkné osvěžení. Po dnech plných hor a kopců jsme si dali trochu kultury a navštívili krásná města Bergamo a Milán. 

Grand Paradiso NP
Další zastávkou se nám stal Národní Park Gran Paradiso, kam jsme se nechtěně vloupali i se psem (při návratu jsme zjistili, že psi mají do parku vstup zakázán). Z vesnice Noasca jsme vyrazili na trek k útulně Rifuggio di Noaschetta, kde jsme postavili náš stan. Po cestě jsme viděli celkem dost zvířat. Kromě dravců na obloze a všudy přítomných ještěrek jsme zahlédli několik svišťů, srnce a dvakrát i kamzíka.

Z Itálie jsme přejeli do Francie. Chtěli jsme si dát nějaký trek i v Národním parku Ecrins, ale znovu jsme štěstí pokoušet nechtěli, protože psi do parku opět nesmí a navíc nás program posledních dní docela znavil. Zvolili jsme proto méně náročnou variantu procházky v podhůří a výhledy byly i tak epesní.

Ponte du Gard

Po stopách antického Říma

Následovala opět trocha kultury, putovali jsme skoro jako po stopách antického Říma. Projeli jsme skrze Provence, kde jsme prozkoumali okolí snad nejznámnějšího akvaduktu Pont du Gard. Nevynechali jsme ani Arles se svojí arénou a amfiteátrem. Třešničkou na dortu byli krásné vesničky zbudované na skalách. Nás nadchl okrový Roussillon a do zlatova zbarvený Gordes. Nemohli jsme vynechat ani bývalé sídlo papežů Avignon, jenž je známý také svým mostem, který končí uprostřed řeky. Nakrátko jsme se dostali konečně i k moři. V oblasti Camargue jsme navštívili Saintes Maries de la Mer. Šli jsme trek skrze mořady, přičemž z jedné strany šplouchalo moře a z druhé nám společnost dělala hejna ptáků. Ve slané mělké vodě jsme měli také možnost pozorovat plameňáky, kteří nám jako bonus při večeři přeletěli nad našimi hlavami.

Gordes

Od moře jsme si to namířili k městečku Carcassonne, které opravdu vypadá stejně jako z krabice té deskové hry. Prošli jsme si jeho historické uličky a hradby. Se zastávkou v poutním městě Lurdy jsme vstoupili do Pyrenejí, které nás opravdu nadchly. Už jen stanování v jejich podhůří, kdy na obloze nad loukou kroužilo asi šest dravců bylo nezapomenutelným zážitkem. Následující den jsme jeli do městečka Gavarnie, kde asi po 20 kilometrech končí cesta. Dál se musí pěšky a člověk po hodině dojde k horském masivu, z nějž na jaře v několika kaskádách padá voda. Vrcholy hor se zde tyčí do výšky přes 3200 metrů. Toto úžasné místo se nazývá Cirque du Gavarnie a můžeme ho jen doporučit. Do samotného národního parku opět nesmějí psi, ani na vodítku. Oficiálním důvodem je, že by rušili zvěř. Přitom ve Skandinávii se psy v národních parcích problém není.  

Carcassonne

Nejúžasnější horská silnice v Evropě

V Pyrenejích jsme projeli asi nejúžasnější cestou, kterou jsme autem kdy absolvovali. Uzounká cesta bez svodidel, šplhající do kopce, vedoucí přes tmavé neosvětlené tunely, pod námi hluboké srázy a výhledy na údolí a hory okolo. Vedla tudy i historická trasa Tour de France. Nám dělali společnost nádherní veteráni, kteří jeli nějaký sranda závod. V horském sedle Col du Abisque jsme zastavili a vyšlápli si jeden z vyvýšených bodů okolo. Výhledy jak jinak než fenomenální. Pyrenejemi jsme přejeli do Španělska, kde jsme navštívili města Zaragozu a Toledo.

Portugalské pobřeží

Z Toleda jsme si to namířili přímo k Atlantiku. Krátce po přejezdu portugalské hranice jsme ale zastavili, abychom očíhli parádní městečko Évora. Zde na nás oprvé dýchla portugalská historie a celkově poklidná atmosféra. Z tohoto města nabitého historií jsme pokračovali k oceánu a trochu neplánovaně zakempili ve vesnici Sesimbra. V původně plánovaném kempu v Setubalu jsme nepochodili, protože byl ještě v rekostrukci, ale Sesimbra se ukázala jako mnohem lepší volba. Samotná vesnice leží kapku stranou od pláže, ale cesta k ní byla parádní. Za vesnicí pěšina prochází borovicovým lesem, který dotváří obrovské agáve a nízké křoviny, které překavipě hýří barvami. Zanedlouho vyjdete z lesa a před vámi se otevře pohled na širý oceán a pobřežní útesy. 

Sesimbra
Ze Sesimbry jsme projeli celé Portugalsko od jihu na sever. Neminuli jsme samozřejmě Lisabon, kde je nutnost ochutnat jejich výborné grilované sardinky a makrely. Město je moc hezké, ale dost rozlehlé, takže nás jeho prohlídka patřičně zmohla. Navštívili jsme i další krásná města a městečka, a to Porto se svými vinnými sklepy, univerzitní Coimbru a luxusní historická UNESCO městečka Óbidos a Tomar. Doporučujeme obvzláště Óbidos, jehož nádherná a nenarušená architektura vás dostane. V Portu jsme ale měli problém s naším chlupáčem. V MHD se psi smějí přepravovat jen v kleci, což u našeho 36 kilogramů vážícího mazlíka nepřipadá moc v úvahu. Obdobně to s MHD vypadá v celém Portugalsku.

Obidos

Po Portugalsku přichází na řadu jak jinak než Španělsko. Poté, co jsme prošmejdili poutní město Santiago de Compostela, jsme pocítili stesk po horách, a proto jsme zamířili do Národního parku Los Picos de Europa. Pokud zde někdy budete, určitě nesmíte vynechat vyhlášený trek Los Cares. Trek meří zhruba 12 km a vede uchvatným kaňonem stejnojmenné řeky. Kaňon je místy až 2000 metrů hluboký a ne nadarmo je také označován jako Garganta Divina, neboli Božské hrdlo. V Los Picos jsme se ještě vydali k nádherným horským jezerům Enol a Ercina. Zde už bylo lidí o poznání více, ostatně jako všude, kam lze dojet autem. Výšlap okolo jezer je ale perfektní. Na loukách se pasou krávy, kolem jezera poletují stovky vášek a špičky okolních hor jsou stále pokryté sněhem. 

Los Picos
Pokračování v dalším díle článku...

Autoři článku a fotografií Anet a Filip o sobě: "Milujeme cestování, dobrodružství a především svobodu. A cestujeme s naším čtyřnohým kámošem Baddym."

Zaujaly Vás popisované destinace, chtěli byste se dozvědět vic a získat podrobnější informace? V e-shopu najdete tištěné průvodce Lonely Planet. 

Byli jste na výletě, dobrodružné cestě či třeba stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.

Booking.com
Napsal:

Předchozí článek

Tipy na jarní destinace - kam se vydat v březnu

Další článek

Nejlepší nově otevřené ubytovací zařízení

Související články

Články

Prozkoumejte neznámý černohorský sever

Černohorský sever láká na množství horských dobrodružství. Nádherná krajina, zahrnující národní parky Durmitor, Biogradska Gora a Prokletije, je snovou destinací pro všemožné aktivity od pěší turistiky přes horskou cyklistiku po canyoning a rafting. Ovšem i těm, kteří dávají přednost klidu, nabízí tento drsný kraj kulturní a historické dědictví, radostné oslavy, vynikající místní produkci a venkovskou pohostinnost. Klášter Morača z poloviny 13. století patří k největším černohorským pokladům © Goncharovaia / Shutterstock Kulturní trasa Srdce černohorských severních hor – oblasti Bjelasica, Komovi a Prokletije – vyhledává mnohem méně návštěvníků než zbytek země. Oficiální kulturní trasa  nicméně příhodně spojuje…

Články

Camino de Santiago - 40 dní na pomezí snu a reality

Zajímá Vás, jaké pozadí všech zázračných příběhů z nejznámější evropské pouti Camino de Santiago? Přečtěte si článek, který Vám všechny krásy a tajemství Svatojakubské pouti názorně přiblíží. Camino de Santiago (Svatojakubská cesta) je jedna z nejznámějších světových poutí s více než tisíciletou tradicí, na kterou se v současné době vydává každý rok přes 250.000 lidí z celého světa. Možná jste o této cestě už někdy slyšeli a nebo jste dokonce četli příběhy lidí, kterým tato cesta změnila…

Články

Zakotvěte v Kotorském zálivu dřív, než jej zaplaví turisté

Kotor je úchvatný, ať se na něj díváte odkudkoli. Uvnitř městských hradeb posedávají místní u kavárenských stolečků nebo postávají ve frontách na teplý chléb v bludišti spletitých uliček a malebných náměstí. Za hradbami se rozprostírá horami obklopený záliv připomínající fjord, Boka Kotorská, která je jedním z nejnádhernějších míst Evropy. A nejlepší ze všeho je, že do tohoto středomořského ráje stále ještě nevtrhly výletní lodě plné turistů. Pospěšte si, než zvednou kotvy. Celkový pohled na Korotrský záliv Kotor je ze všech stran obklopený efektními horskými štíty, takže je téměř nemožné se tu vyfotit, aniž by se někde na pozadí tyčilo pořádné skalisko. Nutno přiznat, že město nabízí ze všech úhlů dokonale pohlednicové záběry. Za jeho historickými hradbami se prostírá…

Články

Neskutečný svět umění v Barceloně

To, že je Barcelona město protkané uměním jako žádné jiné, se odráží na budovách, v ulicích a v mnoha slavných galeriích. Když na chvíli pomineme Antoni Gaudího, je Barcelona z hlediska architektury jednou z největších gotických pokladnic Evropy a právě převážně z těchto skvostů čerpal Gaudí a modernisté konce 19. a počátku 20. století svou inspiraci, stará pravidla a techniky přizpůsobovali novému vnímání a stavbám. Vlastní cestou se vydala katalánská gotika. Střídměji než jinde se tu zacházelo s výzdobou, a co je nejtypičtější, katalánští stavitelé upřednostňovali šířku před výškou. K úchvatným ukázkám patří Saló del Tinell v Palau Reial, Drassanes (bývalá loděnice, kde je dnes Museu Marítim) a překrásný Església…