Cestování Transsibiřskou magistrálou si nejspíš představujete jako dlouhou, nezáživnou a melancholickou jízdu nekonečnými zasněženými pláněmi. Mnohem lépe by ji ale vystihlo přirovnání k řetězci úžasných lidí, kteří si zvědavého návštěvníka doslova předávají od jednoho k druhému a zasvěcují jej do tajů širých, otevřených srdcí a nekonečné sibiřské pohostinnosti.
Tito lidé už byli součástí mnoha našich publikací a naši autoři je považují spíše za přátele, kteří jim pomáhají se zorientovat ve specifickém odvětví průvodců a hotelů orientovaných na nezávislé cestovatele, jehož základy byly položeny v 90. letech a od té doby se stále rozvíjejí.
Vydáte-li se po Transsibiřské magistrále z Evropy směrem na východ, pak se úvodní nádherné scenérie objeví přesně ve chvíli, kdy vám dojde zásoba piva a duchaplné konverzace - v momentě, kdy budete přejíždět hranici mezi Evropou a Asií na (minimálně) 26 hodinové cestě z Moskvy do Jekatěrinburgu. Zde, v hlavním městě Uralu, zamiřte rovnou do Ekaterinburg Guide Centre, které vede skvělý Konstantin Briljakov. V nabídce mají celou řadu tours a aktivit (včetně oblíbené ruské kratochvíle - sběru hub), ovšem zdaleka největším zážitkem je tematická výprava do starodávné vesnice Koptelovo. Skupina místních bábušek, ve spolupráci se zaměstnanci muzea dějin, zde připravila celý program inspirovaný ruskou kolonizací Sibiře. Součástí představení je spousta zpěvu, a také opulentní hostina ve 300 let staré izbě, kde bydlí bábuška Katja.
Pokud chcete poznat uralskou kulturu hlouběji, vydejte se do Byngi (95 km z Jekatěrinburgu), jedné z vesnic Starověrců, kteří se odštěpili od ruské pravoslavné církve v 17. století. Německý expat Stefan Semken zde vede turistickou ekofarmu s čilým ruchem. Ubytování nabízí buď přímo v chalupě - izbě, nebo potom v několika jurtách na svém pozemku. Vždy v čase večeře se zdánlivě odnikud doslova vyrojí sbor místních bábušek, aby potěšily návštěvníky jak tklivými baladami, tak košilatými častuškami.
Až se budete cítit dostatečně vyjuchaně, nastupte znovu na vlak a jeďte dalších minimálně 33 hodin. Ocitnete se v Krasnojarsku, ohromném průmyslovém městě rozkládajícím se na březích největší ruské řeky, Jeniseje. Nejnavštěvovanější ruský národní park Stolby leží v podstatě na hranici města a je snadno dosažitelný po vlastní ose. Hlavním lákadlem jsou fantastické skalní věže, místo, které položilo základy nejenom ruskému sportovnímu lezení, ale též volnomyšlenkářskému, protirežimnímu hnutí (což se ostatně dá u horolezců čekat:-)). Pokud byste rádi svůj zážitek z této nádherné přírodní rezervace ještě umocnili, nechte se doprovodit místním průvodcem Anatolijem Brjuchanovem (alias SibTourGuide). Vezme vás na trek podhůřím Sajanských hor, mezi pohádkové skalní útvary stolby (odtud i název celého parku). Anatolij ale zve hosty také do své dači - chaty na venkově. Pobyt zde je populární hlavně v zimním období, kdy hosté mohou strávit celý den na běžkách objevováním okolí, a večer se pak zahřát nad sklenkou něčeho tvrdšího (nebo několika, jak už to tak v Rusku bývá).
Skočte znovu na vlak a během dalších sedmi hodin dorazíte do Tajšetu, města, kde se trať rozděluje: hlavní Transsibiřská magistrála uhýbá na jih, druhá část železnice, Bajkalsko-amurská magistrála, pokračuje východním směrem. Nejlepším důvodem k výstupu v tomto bývalém gulagu je Igor Šaligin, dříve učitel, který dnes provozuje příjemný homestay a provází návštěvníky po zbytcích někdejšího pracovního tábora - vězeňských barácích a hřbitově, jež je místem posledního odpočinku mnoha ruských politických vězňů, zajatých pobaltských a ukrajinských partyzánů a japonských vojáků. Navzdory své ponuré historii má tato oblast mnoho krásných míst, a to zejména podél toků malých řek, jež se prokousávají tajgou - lesem hustým téměř jako tropická džungle. Skvělým zážitkem je bezesporu banja, tradiční lázně, které svědomitě spravují zdejší hostitelé a které jistě velmi uvítáte po dlouhých hodinách či dnech strávených ve vlaku, nebo případně na kole, neboť mnoho cestovatelů, kteří sem zavítají, jsou právě cyklisté překonávající dálkové trasy mezi Evropou a Dálným Východem či Asií. Mrskání se březovými větvičkami a následné skočení do sněhové závěje - to jsou nedílné součástí celého rituálu ruského saunování, které by mělo vést k pověstnému sibiřskému "železnému zdraví"… jak místní s oblibou tvrdí.
Irkutsk, brána k jezeru Bajkal, je vzdálen asi 12 hodin od Tajšetu. Můžete zde narazit na Jacka Sheremetoffa, veterána místní nezávislé turistické scény, a opravdového sibiřského průkopníka, který rozjel svůj hostel před více než dvěma desetiletími - v době, kdy se tady, na Dálném Východě, začali objevovat první nesmělí turisté. Nyní vedle původního a již dobře zaběhnutého hostelu v Irkutsku provozuje Jack také uhlazenější a ekologičtější ubytování ve víceúčelovém dřevěném srubu, který se nachází v Listvjance, na břehu Bajkalu, nejblíže Irkutsku. Odtud můžete vyrazit se zkušenými bajkalskými průvodci na pěší výpravu za zeleně, modře nebo dokonce černě zbarveným ledovým příkrovem jezera v únoru a březnu, nebo se vydat na dálkový trek Primorsky Hrebet (Great Baikal Trail) během letních měsíců. Kdykoli v průběhu roku je možné s Jackem domluvit plavbu na ostrov Olkhon.
Jackův bývalý zaměstnanec a temperamentní kytarista Denis Sobnakov průvodcuje podobné treky po březích Bajkalu, a také provozuje vynikající hostel na opačné straně jezera, v Ulan-Ude (dalších osm hodin vlakem na východ), přímo na hlavním náměstí, které je proslulé obří hlavou Lenina (největší na světě). Hostel se nabízí jako skvělá základna, z níž můžete prozkoumat východní břeh Bajkalu a území státu Burjatsko s jeho „mongolskou“ krajinou kopců zdánlivě potažených zeleným trávníkem, které občas zdobí jezera jako modré drahokamy, nebo buddhistické chrámy rozeseté mezi pahorky. Tato oblast je domovem fascinujícího etnického mixu, který zahrnuje Burjaty (skupinu příbuznou s Mongoly, ke které náleží i sám Denis) a ruské Starověrce (v 17. století odštěpená náboženská skupina). Ve vesnicích jsou zastoupeny obě komunity a nabízejí pestré kulturní aktivity od ochutnávek tradičních jídel a veřejný zpět chorálů. Denisův hostel zprostředkovává všechny tyto zážitky v rámci svých organizovaných výprav.
Chcete-li uhnout z hlavní transsibiřské trasy a proniknout dál do divoké tajgy, i tak se nejde někdo, kdo vám pomůže. Na severním cípu jezera Bajkal, dosažitelném buď letadlem nebo tratí Bajkalsko-amurské magistrály z Tajšetu či Tyndy, leží město Severobajkalsk. Žije v něm jednak rodina Marjasovových, a také Rašít Yachin, pamětník stavby magistrály postupného růstu oblíbenosti této oblasti mezi turisty. Marjasovovi i Rašít rádi berou návštěvníky k horkým pramenům, jež se vyskytují minimálně na 4 oblíbených místech v okolí jezera, a také na pohádkově krásný a odlehlý trek k jezeru Frolicha. Novinkou je pak výlet do tábora etnika Evenů, kteří jsou známí jako pastevci sobů.
Na severovýchodním břehu jezera Bajkal provozuje strážce národního parku Aleksander Beketov homestay pro neohrožené cestovatele, kteří zdolávají celou dlouhou trasu až do ohromujícího údolí Barguzin. Nabízí samozřejmě i průvodcovské služby po okolí, včetně poolostrova Svjatoj Nos. Jako zasloužená odměna pro ty, kteří dosáhli tohoto vzdáleného bodu, budiž Aleksanderova banja, která není jen běžnou saunou, ale celým muzeem věnovaným této bohulibé činnosti. Unavený, ale spokojený cestovatel tak dostane zajímavé poučení i úžasný relax v jednom – a co víc si přát zde, v divokém srdci Asie!
Zaujala Vás popisovaná destinace, chtěli byste se dozvědět víc a získat podrobnější informace? V e-shopu najdete tištěného průvodce Lonely Planet.
Byli jste na výletě, dobrodružné cestě nebo třeba na stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.
