Milford Sound aneb srdce Fjordlandu Nového Zélandu

Pro někoho možná nejhezčí místo Nového Zélandu a pro jiné jen tahání peněz z turistů. Pro někoho osmý div světa s nejkrásnějším trekem a pro někoho zase zbytečný výlet, kde neustále jen prší. Tak jak to tedy vlastně je?

První den – cesta do Te Anau

Do Milford Sound vede jen jediná cesta a jako všude na Zélandě těch cest opravdu moc není. Jeli jsme přes turisticky zalidněný Queenstown a dále směrem na Te Anau. Naše první zastávka byla v ”low cost" kempu Henry Creek vzdáleného 23 km za Te Anau, který jsme objevili díky mobilní aplikaci ,, Campermate ". Platili jsme zde $ 13 za osobu. Kemp je umístěný u krásného jezera Te Anau, které je zároveň druhým největším jezerem Nového Zélandu a největším jezerem Jižního ostrova. A samozřejmě, že zde nechyběly přátelské mušky sandflies, takže jestli se někdy vydáte do těchto zélandských končin vezměte si s sebou určitě repelent.

Důležitá poznámka:
V době hlavní sezóny je nezbytné si plavbu lodí v Milford Sound dopředu rezervovat. My využili slevového portálu Bookme.co.nz a rezervovali si výlet za $ 45 za osobu přes agenturu Juicy Cruise.


Druhý den – Milford Highway

Probudili jsme se do studeného deštivého rána a tak se plány začaly pomalu vytrácet v mlze Fjordlandu. Nejdříve jsme se museli vrátit zpátky do Te Anau pro nějaké jídlo a taky natankovat. Právě z Te Anau do Milford Sound vede známá cesta Milford Highway, která má 120 km. Na této cestě nenajdete jedinou benzínku a tak je lepší natankovat do plna.
Při cestě jsme chtěli nahlédnout na Mirror Lakes, ale bohužel tak pršelo, že nás to nepustilo z auta. Pokud neprší a nefouká vyznačují se tyto jezírka naprosto klidnou hladinou zrcadlící okolní hory. Naše další zastávka byla u Humboldtova vodopádu. Cca 2 km za parkovištěm The Divide, ze kterého se jde známý Routeburn Track, jsme sjeli z hlavní cesty a pokračovali zhruba 10-15 km až na konečnou. Počasí nám bohužel nepřálo, stále lilo jako z konve a tak jsme si zpříjemnili čekání a využili naší automobilové noclehárny. Asi po dvou hodinách nás probudily hřející paprsky slunce na tváři. Neotáleli jsme a vyrazili. Z parkoviště je to 15 minut k Humboldtovu vodopádu. Příjemná procházka lesíkem s asistencí zpěvu cikád je zakončená fascinujícím výhledem na 275 metrů vysoký vodopád. Po cestě zpět na hlavní silnici jsme si udělali večerní procházku k jezeru Marian. Tato tříhodinová kondiční procházka je někdy bohužel opomíjena. Po přechodu visutého mostu jsme po deseti minutách došli k dech beroucí řece.

Její síla z rozbouřené vody udávala rytmus, z kterého šel respekt k přírodě. Právě tady se často stává, že to spousta lidí otočí a tak vlastně ani nedojde k alpskému jezeru Marian. To je velká škoda, protože tento trek nabízí úžasnou podívanou. To co uvidíte jen na Zélandě. K samotnému jezeru jsme přišli až nečekaně blízko. Na cestě nás zastavila až voda. Nedokážu posoudit jestli to bylo normální nebo způsobeno vydatným deštěm. Místo to bylo ale krásné.
Na noc jsme se rozhodli vrátit do dalšího low cost kempu jménem Cascade Creek, zatím největší kemp jaký jsme tu viděli, byl rozprostřený na obrovské louce, a zároveň poslední před Milford Sound. Cena byla stejná jako v Henry Creek. Tyto low cost kempy nabízí pouze místo na přespání a suché záchody.


Třetí den – Key Summit

Ráno jsme se nečekaně vzbudili za východu slunce, které slibovalo krásný den. Neváhali jsme a přesunuli auto na parkoviště The Divide. Doplnili jsme si pitnou vodu a vydali se na kousek Routeburn treku na vrchol Key
 
Summit. Tento tří hodinový trek nabízí pohádkový výhled na Fiordland National Park. Je zde velká vlhkost díky které jsou tu milióny odstíny zeleně a velmi čistý vzduch. Na vrcholu Vás potěší výhled na Lake Marian a můžete si zde dát 30 minutový Alpine walk, který za hezkého počasí nabízí kouzelné výhledy na okolní hory.


Příjemnou zastávkou po cestě do Milfordu byl i Homer Tunnel. Zrovna tady je největší výskyt horských papoušků kea v celém Fjordland National Park. S těmito drzými krasavcemi jsme se setkali už i na západním pobřeží. Jsou velice zvědaví a lidí se vůbec nebojí. Proto je zde všude zákaz krmení, aby si zachovali své přirozené dovednosti k přežití.


Homer Tunnel je 945 metrů dlouhý a je zde jednosměrný provoz. Za tunelem začínají ostré serpentiny, které vedou téměř až k Milford Sound.
Poslední zastávkou na trase bylo The Chasm. Dvaceti minutová zpáteční procházka s bohužel přelidněným chodníkem kolem vodopádu, který dokazuje kolik spadne srážek ročně v oblasti kolem Milford Sound. Výška hladiny vody v něm odpovídá zhruba ročním srážkám v Milford Sound. Na místo jsme dorazili odpoledne a ubytovali se v jediném kempu jménem Milford Sound Lodge, kde jsme platili $ 27 za osobu. Po regeneračním pozdním obědě jsme chtěli využít pěkného počasí a šli se seznámit s místem Milford Sound -maorsky Piopiotahi. Mini vesnička, ve které se nachází pouze náš kemp, letiště, turistické informace a přístav. Parkoviště jsou zde zadarmo.


Naše večerní procházka nás odměnila nezapomenutelnýma výhledama na celé fjordy Milfordu. Potichu jsme se oddávali této chvíli a bylo to poprvé a zároveň naposled, kdy jsme viděli toto místo za slunného počasí.

Čtvrtý den – plavba v Milford Sound

V Milford Sound prší cca 252 dní v roce a u nás to nebyla výjimka. Nad ránem nás probudila silná bouřka a to jsme si do této doby mysleli, že na Zélandě bouřky nejsou (mylná informace od známých). Jako mávnutím proutkem se přes noc objevily vodopády na všech stranách okolních hor. S obavami, že se ani naše výletní plavba neuskuteční jsme se začali balit. Jak je to ovšem na ostrově zvykem za hodinu bylo všechno jinak. Na místě jsme měli být půl hodiny předem kvůli rezervaci. Bouře sice ustala, ale z přístavu nás vyprovázel silný déšť.

Naše Juicy agentura nabízela nejlevnější cenu a dostali jsme na lodi svačinku v podobě slaného bramborového koláče a džusu. Plavba trvala necelé dvě hodiny na trase dlouhé 15 km. Z přístavu jsme vyjeli po straně jednoho břehu. Projeli tak celou zátoku až k ústí Tasmánského moře. Po cestě slábnul déšť a na síle nabíral naopak vítr. Rozbouřené vlny nadnášely loď a tak jsme to měli zpříjemněné i trochou adrenalinu. Cesta zpět byla po druhé straně břehu, kde jsme pozorovali lachtany. Pokud budete mít štěstí můžou Vás doprovázet i delfíni. Překvapením na závěr byl kapitánův útok, kdy zajel polovinou lodi přímo do obrovského vodopádu.


Pasažéři na to byli předem upozorněni, ale i tak jich pár na venkovní palubě zůstalo. Milford Sound je krásný za každého počasí. Pokud je hezky vidíte fjordy a vysoké hory na všech stranách. Pokud je škaredě vidíte tisíce vodopádů všude kam se podíváte. Tuto vyhlídkovou plavbu můžeme tedy jen vřele doporučit.
Při zpáteční cestě nás stále doprovázel silný déšť až zpátky do Alexandry, odkud jsme do těchto zapadlých koutů Nového Zélandu vyjížděli. I přesto máme další silný zážitek na celý život a na závěr můžeme pouze dodat, že za nás je to zatím nejkrásnější místo Nového Zélandu, které jsme zde navštívili.

Autoři článku a fotografií - Barbora Martináková a Marek Rybář - společně vyrazili na dlouhou dobu do světa. Jejich první destinací se stal právě Nový Zéland. Jejich další dobrodružství můžete sledovat také na FB Travelife - M&B kolem světa a Instagramu.

Zaujala Vás popisovaná destinace, chtěli byste se dozvědět víc a získat podrobnější informace týkající se Nového Zélandu? V e-shopu najdete tištěného průvodce Lonely Planet Nový Zéland. 

Nový Zéland LP
Byli jste na výletě, dobrodružné cestě či třeba stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.

Napsal: TraveLife - M&B kolem světa

Předchozí článek

Nejlepších dvanáct specialit - zakuste kuchyni v Bangkoku

Další článek

Best in Europe 2019

Související články

Články

Austrálie - země divokých tvorů I. část

Australská flóra a fauna jsou patrně těmi nejpodivnějšími živými organismy, se kterými se můžete na zemi setkat. Je to proto, že Austrálie byla po velmi dlouhou dobu zcela odloučena od vlivů ostatních kontinentů – minimálně po dobu 45 milionů let. Města jako Sydney nicméně zachovala mimořádné fragmenty původního přírodního prostředí, které jsou relativně snadno dostupné. (Dr. Tim Flannery) Zásadně odlišná Austrálie Existují dva skutečně zásadní faktory, které jsou důležité pro vysvětlení australské přírody, její půdu a klima. Oba jsou jedinečné. Na ostatních světadílech se v nedávné minulosti do tvorby nové půdy aktivně zapojovaly procesy, jakými jsou vulkanismus, formování pohoří a…

Články

Trekování pod dohledem Mt. Cook, Nový Zéland

Mt. Cook (3 724 m), nejvyšší hora Nového Zélandu, pokrytá ledovcem, je vhodná pro výstup spíše zkušených a vybavených horolezců, avšak hluboko u jejího úpatí se klikatí údolí řeky Hooker (Hooker Valley), které nabízí údajně nejkrásnější jednodenní trek na Zélandu. Zvládnout se dá prakticky v jakékoli kondici, pro ty aktivnější se pak najdou i náročnější horská dobrodružství v okolí. Procházka na nedělní odpoledne Výchozím bodem do Hooker Valley je buď přímo vesnice Aoraki/Mt. Cook, nebo vhodnější parkoviště White Horse Hill, kde najdete i vybavený kemp (10 NZD/os.). Trasa od parkoviště k ledovcovému jezeru Hooker a zpět stejnou cestou, měří 10 km a průměrnému chodci by měla trvat…

Články

Na návštěvě u Hobitů - Nový Zéland

Pohádková vesnička a neslavnější filmové místo Pána Prstenů. Pojďme se na chvíli společně zatoulat do smyšleného světa. Do světa Hobitů! Co je vlastně Hobbiton a jak vznikl?  Když se řekne Nový Zéland všem se pravděpodobně vybaví jeho jedinečná příroda, která hrála nemalou úlohu ve slavné trilogii Pána Prstenů nebo Hobita. To ve svém názvu nese i nejslavnější místo Nového Zélandu právě z hlediska těchto filmů.Hobbiton, nebo česky Hobitín…

Články

Nový Zéland - putování tam a zase zpátky

"Mami, mám pro tebe jednu dobrou a jednu špatnou zprávu," oznámila jsem doma v březnu 2017. "Na to Bali nakonec nejedu, to máš radost, že? Ale poletím ještě dál, jen si musím počkat 9 měsíců." Moje maminka je z mých cest vždycky nervózní, takže zaměnu letu na Bali za Nový Zéland nepřijala s nadšením. Prý by radši 9 měsíců čekala na něco jiného... Zato já jsem se už nemohla dočkat. Země Pána Prstenů a Hobita je skoro na dosah ruky. Jen se 275x vyspat a už se poletí. “Země dlouhého bílého oblaku”, jak jí přezdívají původní obyvatelé Maorové (v původním jazyce Aotearoa), byla na mém cestovatelském žebříčku na jeho samém vrcholku. Zpáteční letenka…