Vydat se na cestu, která nikdy nekončí. Nemít žádné časové limity a volit si destinaci prostě jen podle toho, jak se vám chce nebo jak to zrovna vychází. Zní to jako nedosažitelná meta, ale jde to. I v sedmdesáti letech. Přečtěte si o kočovnících v důchodu, co už druhým rokem střídají týden po týdnu jednu evropskou destinaci za druhou. Představujeme vám Debbie a Michaela.

Debbie a Michael jsou manželé už přes 40 let, ona vedla svou firmu specializující se na grafiku a on organizoval sportovní události. Vychovali čtyři děti a každý víkend jezdili plachtit. Pak nadešel čas jít do důchodu a oni se podívali pravdě do očí – na houpací křeslo a monitoring letáků supermarketů se opravdu necítili. Rozhodli se radši pro dobrodružství. A tak prodali svůj kabriolet a milovanou plachetnici, našli si nájemce do svého bytu v Seattlu, každý si zabalil pár kusů oblečení, které má v součtu 23 kg, zařídili víza a odjeli do Evropy. Ne na víkend, ne na měsíc, ale na dva roky, tedy prozatím, samozřejmě. Stali se z nich tzv. "Senior Nomads in Europe", jak se s oblibou nazývají.

Během té doby, co USA opustili, už byli na tolika místech, že by vám k jejich spočítání nestačily všechny prsty, co vlastníte. Od Lisabonu přes Florencii, Vídeň, Bratislavu, Řecko a dále a dále až do Finska, Litvy a Lotyšska. V tomto roce se trochu od evropských metropolí odklonili a zkusili například Jeruzalém nebo Kypr. Tihle dva Američani znají Evropu lépe než vy. A ještě o tom píšou skvělý blog, články z destinací s fotkami, přidají trochu historie země, okoření aktuální politickou situací, sem tam přihodí nějaký cestovní tip a čtenářů mají přes 120 000.
I díky tomuto blogu už inspirovali spoustu čtenářů. Dokonce i svého syna – ve svých čtyřiceti letech stráví příští rok s celou svou rodinou cestováním, své dvě děti ve školním věku budou učit na cestách, přirozeně.

A jak to celé Michael a Debbie dělají? S úsměvem, a se širokým. Jsou to dva milí, sympatičtí lidé, pro které není nic problém a kteří se řídí jednoduchým pravidlem: nikdy si nestěžovat. Finance čerpají z pronájmu svého bytu a snaží se žít co nejúsporněji – bydlí přes AirBnB, večeře většinou vaří Debbie, obědy si dávají venku. Cestují pomocí autobusů, vlaků či levných letenek. Jeden večer koncert, druhý scrabble, třetí třeba Noc kostelů, jako předminulý pátek v Praze. Svoji velkou cestu nevidí jako cestu kolem Evropy. Snaží se údajně žít svůj obyčejný život, akorát to každý týden dělají v novém městě, v odlišném bytě s jiným výhledem. Ale pokaždé se snaží mluvit s místními, to je i jedna z největších výhod AirBnB – dokáže jim tento kontakt snadno zprostředkovat. Za ty dva roky už bydleli ve více než 60 bytech, Praha byla na tomto seznamu 61.

Centrum svých cest mají v Paříži, kde také bydlí jedna z jejich dcer. Ta jim nejen uschová po zimě jejich péřové bundy, ale i tak trochu s celým nápadem přišla. Možná na ni tehdy všichni koukali nevěřícně, ale Michael s Debbie proměnili tenhle nápad ve skutečnost. A užívají si to na sto procent. Jsou to dva senioři hodní obdivu.  

Podívejte se i na videorozhovor: http://www.huffingtonpost.com/2015/03/13/retirement-on-a-budget_n_6859196.html

Byli jste na výletě, dobrodružné cestě či třeba stáži a rádi byste o tom řekli světu? Napište nám, třeba příští článek bude ten váš.