Kam cestovat nebo jak cestovat

Getty Images

Když pročítáme cestopisy z minulého, předminulého století, tak skutečně popisují cesty. Cestu do dalekých krajin. Už jako dítě jsem hltal cestopisy Hanzelky a Zikmunda, Amundsena, Shackeltona, Scotta,. dnes jako by nikoho už ale nezajímali.

Slovo cestovatel je odvozeno od slova cestovat. ale skutečně cestujeme?

Dnes, s čím dál lepší a rychlejší možností přesunů slovo cestovat úplně ztrácí smysl. Účelem totiž není cestovat, ale být jinde. „Cestovatelé“ maximálně řeší, jak se tam dostat, ale už vůbec se nesoustředí na cestu jako takovou.  Většinou chtějí být tam. Ne cestovat.  Jako by se země skládala z bílé plochy, na které jsou zajímavá místa a úkolem „cestovatele“ je co nejrychleji, nejjednodušeji a nejpohodlnější se přesouvat mezi těmito místy. Úplně nejlepší by bylo se nějakým kouzelným způsobem mezi těmito místy transponovat.

Není krása cestování právě při pohybu? 

Nepoznáme krajiny právě takto nejlépe? Nejenom pěšky, ale v nacpaném autobuse, v krásném vlaku připomínající Orient Expers, v nekonečném proudu motorek. A i při svezení na vodním buvolovi. Já bych to dokonce přirovnal jako rozdíl mezi fotografii a filmem. Není ta krása právě v pohybu?
 
Kundera jednou napsal krásnou úvahu čím se liší silnice od cest. Silnice spojují místa, slouží k přesunu mezi těmito místy, bez těchto míst by silnice neměly smysl. Naproti tomu cesta je krásná sama o sobě a ani není důležité, kam vede. Ať je pro nás proto cestování jako cesta a ne jako body spojené asfaltovou silnicí.


 Když jsem přišel na nádraží v Indii, měl jsem problém si koupit lístek. Jako cizinec prý musím jet první třídou. Ale já chtěl je třetí. Stejný problém jsem měl v Barmě. Přece jsem na cestách abych poznal život, lidi, a ne abych si prohlížel fotografie. 

Já chci vidět film. Prožít film...

Nejšťastnější jsem ve Vietnamu, když sedím za řidičem malého korejského autobusu a protože počet lidí převyšuje počet sedaček dvakrát, dostanu na klín malého Vietnamčíka. Pozoruji život v autobuse a i když nerozumím, vstřebávám Vietnam. Já nechci být vyčleněn do luxusních turistických dopravních prostředků. Tam jenom sedím, koukám na hodinky, kdy už tam budeme. Ale když mne lidé ve třetí třídě přijmou mezi sebe, najednou jako bych se vznesl do výše, jako bych byl doma, mezi kamarády.

A zážitky? 

Aniž si to uvědomujete, všimnete si, že po návratu vyprávíte i zážitky z přesunů. Ano, někdy nám to přinese i krušné chvilky. Ale máme výhodu, jedeme většinou jenom na čumendu, nežijeme tam. V autobuse vidím maminku kojit, pojídat děti brouky, i jsem si jednou dokonce zazpíval, zatancoval. Jel na náklaďáku mezi zelím, balancoval na dřevěných kmenech. Tlačil zapadlý autobus v bahně. Minulý rok jsem byl v Malajsii. Jednoho dne jsem večer zůstal sám ve vesnici a koukal, kam se vrtnout. Přišla ke mne dívka a pozvala mne k nim domů. Zážitek z její indonésko-malajsko-čínské rodiny by vydal za knihu.

Jsou lidé, kteří jezdí za odpočinkem, chtějí si lehnout na pláž, odpočívat po tvrdé práci, tomu rozumím. Ale nerozumím, když si někdo říká cestovatel a jeho cílem je létat z místa na místo. Hlavně aby mu něco neuniklo. Aby nepřišel o nějaké „top“. Přijede na místo, tam už horda turistů a z davu pozoruje fotku. A druhý den dále.

Proč individuální cestovatelé nevyužijí té fantastické příležitosti, jakou mají? Cestovky chápu, nechtějí mít problém, musí vše řešit spolehlivě a jednoduše. Ale proč i baťůžkáři kopírují cestovky? A danajský dar jsou dnešní možnosti internetu. Cestovatelé si zajistí předem hotely, dálkovou dopravu a tím o hodně přijdou. Jejich častý argument je, mám málo času. Ale copak cesta není také součástí  cestování?
Z vlastní cesty si odneseme výrazně větší zážitek než z pohledu v cíli, na statický obraz.

GPS

Ale jedna moderní technika nám skutečně pomohla, a to je GPS. Víme v každý okamžik, kde jsme a můžeme se sami vydat do neznámých končin. Letos jsem cestoval s GPS na motorce deltou Mekongu. Vybíral jsme si nejmenší cestičky a výsledek cesty byl daleko lepší nežli navštívit nějaké „TOP“. 

Cestovatelé se mne často ptají kam do Vietnamu. Ale zlomek se mne ptá jak. Proto, až budete studovat kam, v nemenší míře uvažte jak. A neberte přesun jako ztrátu času. V tom je právě individuální cestování nejkrásnější. I to čekání na autobusovém nádraží má svého ducha. I diskuze, smlouvání, pozorovat, jak se o vás autobusáci přetahují. Jak se na vás vrhají mototaxikáři. Nebo se divit, že jedete někam a nevíte kam.

Autor článku a fotografií — Zdeněk Porkert, cestovatel se zaměřením JV Asie, zvlášť Vietnam. Vietnam navštěvuje 10 let i několikrát ročně. Cestuje autobusem, vlakem na motorce i kole. V Severním Vietnamu se stará o základní školu, kterou podporuje. Další info najdete na www.vietnamista.cz.

Zaujala Vás popisovaná destinace, chtěli byste se dozvědět víc a získat podrobnější informace týkající se Vietnamu? V e-shopu najdete tištěného průvodce Lonely Planet Vietnam. 



Byli jste na výletě, dobrodružné cestě či třeba stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na 
webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika. 

 

Napsal: Zdeněk Porkert

Předchozí článek

Ponořte si kotníky - neuvěřitelné oceánské bazény po celém světě

Další článek

Fantastická zvířata - méně známá divočina, která stojí za pozornost

Související články

Články

Za odpočinkem do Barmy aneb 3 mámy na cestách

Barma uchvátí každého cestovatele svými dech beroucími památkami zlatě se třpytícími ve slunci a svými milými, usměvavými a velmi pohostinnými obyvateli. Neváhejte a jeďte se na vlastní oči přesvědčit! Znáte to, milujete je nade vše, ale občas si od nich potřebujete odpočinout. Mluvím o dětech a manželech. Protože se blížily mé kulatiny se čtyřkou na začátku, zasloužila jsem si odpočinek delší a vzdálenější než klasické eurovíkendy. A tak jsme si tři kamarádky matky koupily letenky do Barmy na 12 dní.…

Články

Severní Vietnam - Extrémní okruh Ha Giang

Dech beroucí krajina, hory do všech stran, rýžová políčka kam oko dohlédne, všudypřítomné úsměvy lidí z etnických menšin a především nezapomenutelný zážitek nejen pro nadšené motorkáře. Řeč je o zhruba 400km dlouhém extrémním okruhu Ha Giang, který se skrývá na severu Vietnamu nedaleko čínských hranic. A pokud zrovna nepatříte mezi fanoušky dvoustopých vozidel tak nevěšte hlavu, protože se to dá zvládnout i minibusem, nebo třeba zapůjčeným autem. Za mě ale rozhodně doporučuji motorku, byť nemáte třeba jedinou zkušenost s řízením tohoto stroje. V této odlehlé části Vietnamu to totiž nebude žádný problém a navíc Vám dá motorka svobodu, jako žádný jiný dopravní prostředek. Jste připravení vrýt si brouka ještě hlouběji do hlavy?  Jak se…

Články

Co, kdy a jak, když vyrážím s báglem na měsíc do Vietnamu? - I. část

Jedním z důvodů, proč jsou výlety do Vietnamu (i mimo hlavní města) v poslední době mezi cestovateli tak oblíbené, je i to, že si zde člověk nepřipadá jako turista určený všude jinde po světě k totálnímu finančnímu „vyšťavení“ (ba oholení na kost) a davy okolo něj neustále nestojí s napřaženou rukou a za sebemenší drobnost nepožadují tučný bakšiš. Co si vzít do Vietnamu zcela určitě? Tak či onak, když už se člověk odhodlá vyrazit do ciziny, je tomu většinou tak, že má s sebou obrovský batoh a do něj nacpaný takový objem vybavení a jídla, že si nezadá ani s tříměsíční výpravou na Mount Everest. Jak se ale vzápětí můžete přesvědčit sami, pro cesty…

Články

Putování po jižním Vietnamu

Oblíbili jste si Jihovýchodní Asii, anebo se stále ještě nemůžete rozhodnout, do které destinace se vydat na svou cestovatelskou dovolenou? Pak je pro vás putování po jižním Vietnamu to pravé. Pojďte se nechat unést veškerými půvaby a kouzly této zajímavé oblasti. Navštívit můžete historické památky, přímořská letoviska, vrchoviny poseté čajovými plantážemi, metropole, ale také úrodné oblasti rozvětvené řeky. Pochutnat si pak můžete na vynikajících čerstvých pokrmech s bylinkami připravené přímo před vámi a osvěžit se můžete vynikající vietnamskou studenou kávou…