Delta řeky Ili v Kazachstánu

© E. Stanovská

Musíš vidět opravdový stepní Kazachstán nejen města a hory, pravil synek dočasně zde žijící, nastartoval auto a jeli jsme navštívit deltu řeky Ili.

Na výpravu jsme vyrazili z Almaty. Město pod horami se vzdalovalo a krajina se měnila v pustou nehostinnou step. Silnice na cestě do stepi někde ztratila asfalt a vytratila se i auta. Kam by také jela… Ani šipky ukazující směr zde nenajdete. Pokud se chcete vydat na cestu, je nejrozumnějším ukazatelem dobře nabitá GPSka a power banka, těch nejlépe několik. Na druhou stranu – nejsou zde ani křižovatky, na kterých by bylo možno zabloudit.

Delta Ili_1Typická silnice. Obrázek připomíná scenérii z amerického Utahu, jen rovná cesta je trochu jinak rovná a vypadá malinko jinak

Tamgaly

Nicméně jedna vzácná atrakce nás cestou ve stepní krajině přeci jen čekala. Tamgaly Gorge. Důkaz, že tady v pustině kdysi dávno žili lidé. V pustině? Tenkrát přeci byla pustina všude. Jsme asi 170 km severozápadně od Almaty. Poblíž osady Karabastaj je nevábná vstupní ohrada do vzácného areálu. Zvlněná krajina, údolí řeky Tamgaly, vyšlapaná okružní stezka několik kilometrů dlouhá.

Delta Ili_2Vstup do areálu Tamgaly Gorge

Tou vzácností, kvůli které stojí za to podniknout dlouhou cestu, jsou petroglyfy, skalní rytiny vyškrabané do tvrdého kamene. Ty nejstarší spatřily světlo světa v druhé polovině druhého tisíciletí před našim letopočtem, tj. v době bronzové. Obrázky, kterých je v areálu cca pět tisíc, se v této přírodní galerii musí na skalách hledat. Jsou drobné, často velikosti dlaně. Nejprve nás to trochu zklamalo (člověk si představuje něco jako Louvre, když je to tak vzácné …), ale pak jsme na tuto zajímavou hru přistoupili a radovali se z každého úlovku v této přirozené galerii. Námětem rytin jsou zvířata, drobné postavičky, tanec. V naší interpretaci (která je obvykle poznamenaná romantikou) jsou zobrazením loveckých scén, zvířecích obětí, válečníků, lidských párů, těhotných žen, slunečních bohů ... Kdoví, co vedlo ruku tesajícího člověka, aby namáhavou prací zobrazil svůj záměr? Asi je dobře, že vše nevíme a můžeme popustit uzdu své fantazii. Co se tu odehrávalo? Jaká byla motivace pracně vysekávat primitivními prostředky obrázky ? Co se tu dělo, že některé kameny jsou puklé?

Delta Ili_3Tři z mnoha rytin

Nejen obrázky tu jsou svědectvím života dávných lidí, jejich vztahů ke zvířatům, rituálů a snad i toho, v co věřili. Jsou zde i staré hroby a jiné pozůstatky dávného života. Ty jsme však při naší procházce neobjevili.

Tamgaly Gorge se z roce 2004 staly součástí dědictví UNESCO. Předpokládám, že se zařazení do seznamu pojí s finanční podporou. Bohužel tu vidět není. Několik altánků pro návštěvníky, průvodce, který nás zavedl na okraj areálu (kam bychom trefili i bez něho). Jinak pusto.

Delta Ili_4Celkový pohled na vzácný, ale nenápadný areál

Pojeďme dál, čeká nás delta řeky Ili

Mohutná řeka Ili urazí mezi čínskou provincií Sin-ťiang a jezerem Balchaš zhruba tisíc kilometrů. Neteče do žádného z velkých moří, ale do velkého a bezodtokového kazašského jezera Balchaš. Odtud se ve formě páry vrací jeho vody zpět do koloběhu. Pára ale nejspíš odlétá někam hodně daleko, protože velká kazašské země je poměrně suchá. Pouštní. Odtud pramení i neobvyklý charakter této delty o rozloze devět tisíc kilometrů čtverečních. Řeka se tu rozděluje na hlavní a četná vedlejší ramena. Prší zde málo. Ačkoliv krajina je pouští připomínající velké pískoviště se zbytky suché vegetace, je protkaná písčitými říčkami a písčitými jezírky. 

Delta Ili_5Jedno z mnoha ramen řeky

Delta je domovem četné zvěře a jezero Balchaš cílem rybářů. Vzhledem k nesnadné dostupnosti by si svůj divoký charakter mohl tento kraj ještě nějakou dobu uchovat.

Přijet můžete po silnicích. Bez pevného povrchu, s řídkým provozem, bez mobilních signálů, bez benzínek či obchodů, bez zdroje vody, stokilometrové úseky cest v režimu popisovaných v amerických státech jako „no servis“. Nechtěla jsem ani pomyslet, co by se stalo, kdyby nám večer na výmolové silnici vypovědělo auto poslušnost. Na západním okraji jezera zastavuje vlak. Jak ale cestovat dál? Veřejná doprava není a půjčovna aut nepochybně také ne.

Topar

V oblasti je několik měst a vesnic, jejich charakter je podobný jako Topar, ve kterém jsme sháněli nocleh. Když jsem viděla (už za tmy) řídkou vesnici, nevěřila jsem, že ještě dnes v noci můžeme někde spočinout. Jediným zdrojem informací by mohl být malý obchůdek, který lehce svítil do noci. K našemu překvapení nám doporučili chalupu na začátku vesnice.

Delta Ili_6Honosný vjezd do vesnice Topar

Delta Ili_7Vpravo je dům, který nám posloužil jako penzion

Paní domácí jménem Aigul byla nadšena nečekaným zpestřením večera. Již dlouho rozestavěný domek skýtal půdu s dostatkem postelí. Opásala se zástěrou a než jsme se rozkoukali a popovídali jsme si s ní, vykouzlila večeři včetně rychle upečeného pečiva. Hovořila o tom, jak by byla ráda, kdyby se atraktivní delta stala místem vyhledávaným turisty. Dostavěla by penzionek, byl by zdroj obživy. Jenže podnikání v Kazachstánu je věc nelehká a vláda se stará o Astanu, nikoliv o málo obydlené části Kazachstánu. Jak už to v těchto zemích bývá, žena byla plna elánu a šikovná, zatímco její muž bral apaticky život jaký je. A děti studují a odchází do měst ...

Delta Ili_8Paní Aigul upekla domácí chléb a byla ráda, že s námi při tom může pohovořit

Písčitá krajina delty

Mezi jezírka a říčky se dá zajet terenním autem po písčitých cestách. Krásné a malebné. Je ovšem nutno myslet na návrat, tj. sledovat, zda je cesta stále sjízdná a nehrozí uvíznutí v závěji písku. Občas potkáváme pastevce s několika kusy dobytka nebo rybáře. Jinak nikdo. Honosný muslimský hřbitov uprostřed stepi však svědčí o tom, že kdysi tu žilo lidí mnohem více. Než začali hledat pohodlnější život ve městech. 

Most přes řeku Ili

Největším zážitkem je hlavní tok řeky Ili. Široká řeka, obrovský most. Silný vítr, který zvedá písek a vytváří na fotografiích příjemný efekt. Široširá rovina člověka zahltí svou mohutností a syrovostí. Vidíš, až sem jsi musela dojet, abys pochopila, co je to Kazachstán, pravil synek. Jen drobné připomenutí: Kazachstán má rozlohu téměř 35x větší než naše republika a lidí zde žije ani ne dvakrát tolik, co u nás.

Delta Ili_9Větru nestojí nic v cestě a tak si pohrává se všudypřítomným pískem

Z dálky se k nám blíží velké stádo ovcí a zakrývá výhled závojem prachu. Pastevec hovoří rusky a je rád, že má s kým prohodit slovo. Je sucho, vysvětluje, proč jsme některá jezírka našli vyschlá. Poslední tři roky je vody méně. Ale protože i podnebí je vrtkavé a z hlediska věčnosti jsou tři roky zanedbatelné, voda se jistě vrátí.



Delta Ili_10Stádo ovcí s pastevcem na koni žijí v krajině dnem i nocí

Delta Ili_11Opět létající písek

Zpět jsme jeli po silnici, která je považována za hlavní spojnici k jezeru Balchaš. O něco více asfaltu a aut. Ale jen o málo. Cesta vedla mimo jiné přes město Kapšagaj na břehu stejnojmenné přehrady na řece Ili. Kazachstán má své Las Vegas právě tady. Do noci zářil velký nevkus a vůbec nelákal k zastavení. Jiný svět než drsný život ve stepi. Preferovaný životní styl …

Na závěr dvě mapky. Kazachstánu a naší cesty. Pokud máte dobrodružnou povahu, můžete zkusit Kazachstán procestovat. Nejlépe terenním autem nebo na motorce.

Delta Ili_12

 Delta Ili_13

Autorka Eva Stanovská o sobě říká: V životě člověk zastává mnoho rolí. Kromě rodinných jsou mými nejoblíbenějšími dvě: fotografka a cestovatelka. Neživí mě a právě proto si je mohu užívat s radostí a nadšením.

Byli jste na výletě, dobrodružné cestě či třeba stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.

Booking.com
Napsal: Eva Stanovská

Předchozí článek

Vanuatu - hlavní ostrov Efate - 2. část

Další článek

Safari překvapení v Zambii – Bangweulu a Liuwa

Související články

Články

Albanian Challenge – Albánská výzva

Výzva pro asi nejkrásnější neznámou vesnici v Albánských Alpách, pro horskou turistiku v severní Albánii i pro cca 120 dobrovolníků, kteří se v létě 2015 podíleli na prvních aktivitách v této izolované oblasti uprostřed nedotčené divočiny. Pojeďte s námi do hor – a ne jen tak ledajakých. Hory severní Albánie, většinou nazývané jako „Prokleté“ (podle severní části na hranicích s Černou Horou ‒ Bjeshkët e Nemuna) nebo stále častěji jako „Albánské Alpy“, jsou pro většinu Čechů stále velkou neznámou (jako ostatně celý zbytek Albánie). Situace se ale postupně začíná měnit a tato impozantní,…

Články

Izrael - cestování bez cestovky - tipy na zajímavá místa

Existuje jen několik málo zemí, které mě oslovily natolik, že jsem hned po první návštěvě věděl, že se sem budu chtít neustále vracet. Mezi mého největšího favorita tak patří zcela určitě Izrael, který jsem poprvé navštívil v květnu roku 2012. Vzhledem k mému pracovnímu vytížení však na jeho další návštěvu došlo až po téměř pěti letech – druhou návštěvu jsem si však chtěl o to více užít. Skvělá cena za letenky Vše začalo náhodným objevením extrémně levných letenek – za pouhých 97€ (cca 2 500 Kč) za zpáteční cestu, včetně odbaveného zavazadla. Takto levné letenky samozřejmě obvykle skýtají určitá omezení a nejinak tomu bylo i v tomto případě. Odlet byl totiž z Bratislavy a přílet nebyl…

Články

Afgánistán - trochu z jiného pohledu

Afghánistán je drsnou zemí, ale v okolí Kábulu s příjemným klimatem, pro které sem jezdili bohatí Indové na léto. To ale skončilo v roce 1973 svržením šáha a následným nastolení komunistického režimu. Pak následovala „internacionální pomoc“ sovětských vojsk, odboj mudžáhidů, občanská válka, vláda Tálibánu a operace „Trvalá svoboda“ amerických vojsk. Jenže společný nepřítel sjednotil radikální islamisty. Země se propadla nízkou bezpečností, vysokou chudobou a korupcí mezi nejhůře hodnocené země na světě. Opiové opojení Historici tvrdí, že lidé kouří hašiš 7 až 10 tisíc let. Když z něho v roce 1874 Alder Wright „uvařil“ diacetylmorfin, nikdo netušil, že právě vypustil džina z láhve. Na světě byla látka, která stimulovala k „heroitským“ výkonům a společnost Bayer ji registrovala jako heroin. Dlouho se…

Články

Astana – hlavní město Kazachstánu

Dovedete si představit velké město uprostřed široširé pouště? Absurdní supermoderní město, jaké v Evropě nenajdeme? Navštivme kazašské hlavní město Astanu. Vyrostlo za zhruba dvacet let a udivuje své návštěvníky architektonickým rozmachem. Město rychlokvaška. Zkusme se oprostit od úvah, zda země bohatá na ropu neměla své bohatství užít jinak a investovat spíš do rozvoje průmyslu, infrastruktury a sociálního systému. Nemysleme na to, že město vzniklo – s trochou nadsázky - pro potěšení jednoho člověka. Pokud to dokážeme, pak určitě stojí za to Astanu vidět. Strávila jsem zde s kamarádkou při návštěvě Kazachstánu osmačtyřicet hodin a bylo na co koukat. Moderní architektura, typické prvky architektury sovětské a asijská ornamentalistika – to vše tvoří Astanu Trocha historie, bez které člověk netuší proč Před dvěma sty lety se po zdejší stepi proháněli pastevci koní. Klimatické podmínky na jaře a na podzim obdobné jako u nás. V létě však zde může teplota…