Sumatra, Jáva, Borneo, Sulawesi, to se rovná Malé Sundy. Jedna z mála rovnic, která se mi ze školy opravdu vryla do paměti. Všechna ta jména znějí tak exoticky, vzdáleně, nedosažitelně... A přitom dostat se sem zas tak velký problém není. Obzvlášť v případě Bornea, jehož část zabírají státy Sabah a Sarawak, patřící pod federaci 13 států Malajsie a společně tvořící tzv. Východní Malajsii. A právě o ní bude tentokrá řeč.

Pokladnice přírody i tradic a zvyků

Borneo je třetí největší ostrov světa a státy Východní Malajsie zabírají necelou třetinu jeho rozlohy. Asi tři čtvrtě procenta patří malému, ale velmi bohatému sultanátu Brunej a zbytek ostrova, pod názvem Kalimantan, připadl Indonésii. Všude lidé žijí hlavně na pobřeží, směrem do vnitrozemí ubývá obyvatelstva, zůstávají malé vesnice nebo dokonce jen tradiční longhousy různých kmenů, často přístupné pouze po meandrujících řekách. Přibývá naopak bujné vegetace, část Bornea dodnes pokrývá vzácný původní prales. Díky tomu zde vládne jedna z nejvyšších biodiverzit na světě, vědci tu objevují stále nové druhy zvířat i rostlin a mnoho z nich je endemických. A protože výpravy za domorodými Ibany a Dajáky, nechvalně proslulými lovci lebek, jsou sice fascinující, ale finančně dost náročné, přenecháme tuto kratochvíli jiným (můžeme doporučit třeba Zdeňka Šmída a jeho knihu Tanec lovců lebek) a vezmeme vás spíš za přírodou a trochou historie na místa, která jsme v červnu - červenci 2017 sami projeli. Pokud na Borneo také zamíříte, přiberte si další lokality zcela podle svojí libosti.

Většinu Bornea tvoří husté pralesy, jedny z nejstarších na planetě 

Kuching, kočičí město s pestrou směsí kultur

Cesty po Borneu zde buď začínají, nebo končí, a i my prakticky hned po příletu z Kuala Lumpur podléháme jedinečné atmosféře Kuchingu, založené na dlouhé tradici mísení kultur. Střetávají se tu původní obyvatelé, muslimská historie, léta britského vlivu, koloniální snahy Portugalců i čínské migrační vlny. Přitom tato neskutečná směs ras, kultur, náboženství a tradic zde existuje v naprosté harmonii - v roce 2015 byl Kuching prohlášen nadací One Malaysia jako "Město jednoty" díky tomu, jak zde bezproblémově fungují smíšená manželství, multinárodnostní školy, či rovné pracovní příležitosti. A vzhledem k plošnému rozšíření angličtiny je Kuching příjemnou a jednoduchou destinací i pro turisty, expaty a digitální nomády.

Centrem města je oblast "Waterfront" - promenáda na nábřeží řeky Sarawak a okolní uličky s patrovými, obchodnickými domy, typickými pro čínskou komunitu. My sem chodíme okukovat nádherné rukodělné suvenýry, nebo jen tak posedět nad ledovou kávou. Velký rozdíl oproti nedaleké, ale velmi rušné India Street, hlavní turistické pěší zóně. Řeku Sarawak brázdí zastřešené loďky sampany sloužící jako MHD. Jedno svezení stojí 1 ringgit (cca 5,20 Kč) a znamená, že dosavadní mistr veslař popožene člun impulzem dieselového motoru. Natěšení vystupujeme na opačném břehu, kde je k vidění tradiční vesnice s výrobou koláčů "layer cake", budova parlamentu, jeden ze symbolů města, portugalská pevnost Fort Margherita, nebo sídlo hlavy státu, palác Astana. Zklamaně ale zjišťujeme, že vše má jen omezenou přístupnost a je to rozstrkané daleko od sebe. Z nábřeží sledujeme, jak se dokončuje poslední úsek nového mostu (červen 2017), takže brzy by měl být přístup snadnější a přímější.

Nejsme dvakrát velcí fanoušci muzeí, ale ta na Borneu stojí za pozornost - jsou výborně zpracovaná včetně anglických popisků a většina jich má vstup zdarma. Proto při návštěvě Kuchingu věnujeme prohlídce několika z nich poměrně dost času. Nejvýznamnější je Státní muzeum Sarawaku založené roku 1891, velmi zajímavé je Muzeum textilu nebo třeba Muzeum Čínské historie. A z něj je to už co by kamenem do samotné Čínské čtvrti, kterou doporučujeme navštívit v dopoledních hodinách a ochutnat nudle s vepřovým masem kolok mee, typický pokrm Kuchingu. Jelikož se tu nachází i nejlevnější možnosti ubytování, máme to k nejbližším nudlím jen pár kroků:-)

Město se nám hned po první procházce zdá posedlé kočkami (Kočičí muzeum, sochy, street art). Není to jen tím, že jich tu žije hodně, ale hlavně odvozením z názvu města - kočka se malajsijsky řekne "kucing". Kuchingská aglomerace dnes spravuje i několik národních parků a rezervací v okruhu do cca 40 km a město je tedy také ideálním výchozím bodem pro jedno- nebo několikadenní výlety…

Národní park Bako, zmenšené Borneo a domov kahau nosatých

Bako je nejstarším sarawackým parkem a jedním z nejpopulárnějších, takže ani my nemůžeme jeho návštěvu vynechat. Cesta je jednoduchá - autobusem do vesnice Bako, a potom rychlým člunem k centrále parku. Plavba je povinná, jinak se do parku dostat nedá, a začíná na řece mezi vesničkami, kde díky našemu řidiči zahlédneme se mihnout delfína. Pak už se před námi otevírá moře, i když u břehu velmi mělké - natolik, že za odlivu lodní spojení nefunguje. Sledujeme husté mangrovy i skalnaté útesy, až nás loď vyhazuje u mola na konci dlouhé pláže, kde sídlí i centrála parku.

Kouzlo NP Bako tkví v rozmanitosti prostředí, jsou zde totiž zastoupeny všechny hlavní ekosystémy vyskytující se na Borneu. Na několika desítkách kilometrů značených tras vidíme pláže plné krabů, zmíněné mangrovy a skalnaté pobřeží, hustou džunglí šplháme na náhorní vřesoviště, kde rostou masožravé láčkovky a otevírají se překrásné výhledy. Základní trasy nejsou dlouhé, ale náročný terén, horko a vlhko, které zde panují, nám dávají pořádně zabrat. Také o mračna komárů není nouze, především kolem úsvitu a soumraku, takže repelent teče proudem.

Část pobřeží je možné vidět pouze z pronajaté lodi, hlavně osamocenou skálu v moři, Sea Stack, ve tvaru vztyčené kobry. Je to ale docela drahá legrace, výhodná spíš pro větší skupiny, navíc nikoli nezbytně nutná. My za tři dny pěšího trajdání po parku rozhodně vidíme víc.

Máme i štěstí na setkání s rozmanitými tvory - motýly, ptáky (žijí zde i třeba zoborožci, symbol Sarawaku, ale ti se nám schovávají), ještěrkami, hady, podivnými lezouny či prehistorickým ostrorepem, téměř domácími mazlíčky jsou tu prasata vousatá. Za nevelký extra poplatek 10 ringgitů (asi 52 Kč) se dá jít po setmění na procházku s rangerem, a ten ví, kde a jak hledat zvláštní noční stvoření - letuchy, nártouny, outloně. Především je ale Bako jedním z mála domovů kahau nosatých, velkých a legračních opic (ještě žijí na několika dalších místech na Borneu, ale jinde ne). S jejich obřím nosem (hlavně u samců, kvůli vábení samic) a "pivním" břichem (kvůli trávení rostlinné stravy) si je nelze splést s ničím jiným. Vysedávají a krmí se na stromech okolo pláží, a tak je setkání s nimi pravdu snadné. Většinou se drží na stromech a lidí si moc nevšímají, na rozdíl od neposedných makaků, kteří za úsvitu a za soumraku dovádí v korunách stromů. Makakové jsou také hlavním důvodem, proč je potřeba v přilehlém kempu důsledně zavírat okna a dveře chat a proč my, jako jediní nocležníci se stanem, musíme každý den vstávat o šesté, naše obydlí zbourat, uložit všechno do úschovny a večer znova stavět.

Přírodní rezervace Semenggoh - nejsnadněji a nejlevněji za polodivokými orangutany

Jedním z hlavních důvodů, proč vůbec jedeme na Borneo, je spatřit kriticky ohroženě orangutany. V lesích je to bohužel už prakticky nemožné, ale zbývá stále několik záchranných stanic se zázemím přizpůsobeným pro návštěvníky. Jednou z nich je přírodní rezervace Semenggoh ležící prakticky na okraji Kuchingu, takže s návštěvou neváháme ani na chvilku. Svého času fungovala čistě jako záchranná stanice osiřelých a zraněných orangutanů. Většina z nich byla navrácena do svého přirozeného prostředí. Program záchrany orangutanů byl tak úspěšný, že se po čase musel přesunout do jiné rezervace. V Semenggohu dnes zůstala zhruba dvacítka polodivokých orangutanů, kteří žijí zcela samostatně v lesích, ale když se jim zachce, tak vědí, že u stanice se dvakrát denně podává ovocná svačina. Pro lidi to má tu výhodu, že je šance spatřit lidoopy v pravidelných časech a na předem známých místech. A nutno podotknout, že sledovat, jak se veliké a zdánlivě nemotorné tělo přibližuje houpavým pohybem k nám, nebo maminu chránící své miniaturní, ale zvědavé mládě, je prostě úžasný zážitek.    

Škoda jen, že správa rezervace nechala zchátrat zbytek turistického zázemí - zahradu orchidejí a láčkovek, kapradin, bambusový háj nebo arboretum. Nabídka bývala pestřejší, ale s tímto problémem se setkáváme v Malajsii na každém kroku.

Další parky v okolí Kuchingu, které stojí za pozornost:

Tyto parky jsme osobně nenavštívili, ale považujeme je za natolik zajímavé, aby si zasloužily aspoň krátkou zmínku:-)

NP Santubong, jež tvoří převážně Gunung Santubong, nejvyšší vrchol v kuchingském okresu se skvělými výhledy. Výstup i sestup na horu je velmi náročný.

NP Gunung Gading byl vyhlášený a slouží k ochraně raflésií, největších květin světa. Park pravidelně zveřejňuje upozornění na aktuálně kvetoucí raflésie na svém facebooku a webu Sarawak Forestry.

Rezervace Wind Cave a Fairy Cave jsou dvě vápencové jeskyně, také populární zastávky na turistických trasách. V okolních lesích rostou vzácné palmy, kvůli kterým rezervace vznikly.

Pokračování v dalším díle článku...
 

Autoři článku a fotografií - Anna a Petr Burešovi - pokud vás zajímají další místa, která navštívili na jejich cestě "...Do světa 2014 - 2015" anebo kdykoli dříve, navštivte web http://zcesty.net nebo FB (z)cesty.

Zaujala Vás popisovaná destinace, chtěli byste se dozvědět víc a získat podrobnější informace týkající se Bornea? V e-shopu najdete tištěného průvodce Lonely Planet Borneo.

Byli jste na výletě, dobrodružné cestě či třeba stáži a rádi byste o tom řekli světu? Sdílejte své zážitky z cest s dalšími cestovateli přímo zde na webu anebo na Facebooku Lonely Planet Česká republika.

Booking.com