Bydli u mě, mám dobrou pojistku

Sdílená ekonomika plní titulky hlavních světových médií, je to oblíbené téma dneška. Dává prostor uhnaným městským duším navrátit se mezi „normální“ a socializovat se. Trend. Aniž bych měla tušení, že se zařazuji mezi tuto skupinu trendy lidí (což je to nejhorší označení, jakého se kdy skupině lidí může dostat), stala jsem se před téměř dvěma lety AirBnB hostitelkou.

Malý volný byt v Praze, přímo na metru trasy A, 10 minut do centra a chuť stát se nejlepším hostitelem na světě. To byly mé originální pohnutky. Pravděpodobně čekáte pointu ve stylu „na nejlepší hostitelku už opravdu neaspiruji“. Ale zklamu vás. Ubytovávat ve svém bytě lidi, přesněji nadšené lidi, kteří se těší na svůj výlet, je prostě hrozně fajn i po dvou letech. 

Bydli u mě
A jako vždy i tady je to hlavně o lidech. Turisté jsou většinou lidé s otevřenou hlavou, zájmem poznat něco nového, a hlavně lidé se svými dny dovolené v běhu, které si chtějí užít. Zvláštním segmentem jsou pak turisté, kteří cestují přes AirBnB. Jasně, tato firma v současné době dosahuje gigantických rozměrů, ale stále platí, že ne každý chce bydlet v apartmá, kde narazí na ponožky hostitele hned v prvním šuplíku. Familiárnost se tedy zatím nevytratila.

Z vlastní zkušenosti si troufám tvrdit, že je tahle „charakterová vlastnost“ – klidně bydlet u někoho doma – tou nejlepší. Jako hostitel už totiž v recenzích nechci stále dokola psát, že málokdy najdete tak milého a přátelského člověka, jako byla Molly, John, Joerge atd. Jenže ona je to pravda. Bydlelo u mě téměř 100 párů, jednotlivců či rodin a zatím jsem pouze dvakrát byla nucena hosty „nedoporučit“ v rámci hostitelské platformy. Většinou je to naopak – je vám téměř líto, že ty lidi už nikdy neuvidíte, z fleku byste byli nejlepšími přáteli.

Bydli u mě
Jistě, jednou za čas se někdo z nevysvětlitelného důvodu rozhodne odšroubovat všechny perlátory v bytě a vyhodit je do koše. Nebo vašeho hosta napadne skvělá otázka: „A nemáš strach, že tu někdo bude točit třeba nějaké filmy, které bys nechtěla?“ (Ne, doposud mě to nenapadlo ani náhodou, díky mockrát za tu myšlenku!) Také je potřeba všem turistům pocházejícím odjinud než z Evropy velmi dobře popsat systém odemykání dveří, a to tak dobře, že vypadáte jako maniak přes klíče a zámky. Ale vyplatí se a vám (možná) o půlnoci nepřijde zpráva: „Nejdou mi odemknout dveře, ale už je to v pohodě. Přelezl jsem z terasy (4. patro) otevřeným oknem do ložnice. Naštěstí jsem měl jen několik piv, haha.“ A vám zatrne…

Bydli u mě

Jenže vědomí toho, že se u mě zasnoubili Alex a Keyna z Velké Británie a mají zabookované všechny další roky ve stejném termínu, i to, že Danyce mi o Vánocích posílá videa svých tří domestikovaných veverek (no jo, Texas…) s krásným přáním, je prostě úžasný pocit. To překonává všechny noční výjezdy za Asiaty, kteří si zabouchli klíče a jejich omluvy neberou konce, i všechny ztracené otvíráky lahví (proč zrovna tahle položka?).

Pokud máte rádi místo, kde bydlíte, není nic lepšího, než to ukázat světu. Vykládat o své oblíbené kavárně, o lavičce, odkud máte nejhezčí výhled a příjemně na ni svítí sluníčko, nebo o našich českých ulítlých tradicích (kde jinde na světě mají na ulicích před Vánoci bazény s rybami nebo mlátí ženy v jeden jediný jarní den?). Dávat někomu cizímu rady na cestování je prostě k nezaplacení!

  • Máte zkušenosti s pronájmem vlastního bydlení, bydleli jste takto u někoho doma? Jaké nejbizarnější ubytování jste zažili? Blíží se alespoň z části tomu, co jsou na našich fotkách?:) Podělte se s ostatními o své zážitky na našem Facebooku či prostřednictvím tohoto webu. 

 

Napsal: Bára Svojtková

Předchozí článek

Fidži je opět v pohodě

Další článek

Na co dát pozor: skryté náklady levných letenek

Související články

Články

Nejlepší místa na světě, kde říct „ano“

Jakmile se rozhodnete strávit zbytek života s někým jedinečným, stojí před vámi rozhodnutí, které vám může připadat ještě důležitější. Kde se vyslovit? Našli jsme deset skvělých míst, kde to jde skoro samo. 1. Bagan, Myanmar (Barma) Východy slunce jsou obecně velice romantické, ale ty v Baganu jsou opravdu kouzelné. Bagan, od 9. do 13 století hlavní město království Pagan, byl kdysi místem 10 000 buddhistických klášterů, chrámů a pagod. Dnes je planina kolem Baganu stále poseta více než dvěma...

Články

Jak ve světě přecházet ulice – a jak to nedělat

Přecházení ulice patří stejně jako ochutnávání pouličního jídla neznámého původu nebo popíjení domácí kořalky podávané v plastovém kanystru od nemrznoucí směsi mezi potenciálně nejnebezpečnější zážitky v některé nově navštívené zemi – zatímco v jiné to může být úžasně bezproblémové. Jaká pravidla dodržovat? Před cestou si přečtěte něco o zákonech dané země, na místě pak sledujte, jak to dělají místní. A vždy se držte zdravého úsudku. To myslíme naprosto vážně – buďte vždy duchapřítomní.  New York Obyvatelé New Yorku si očividně nedokáží poradit s pojetím smrtelnosti...

Články

Co letos nesmíte při cestách po Evropě propásnout? .

Před blížícími se letními prázdninami jsme pro vás sestavili tři různé žebříčky, které pokrývají to nejlepší z cestování po Evropě – od energií kypících měst přes okouzlující pláže až po místa, která jsou jako stvořená pro rodinnou dovolenou. Naše žebříčky Best in Europe 2015 pro vás mohou být skvělou inspirací, kam se letos na starém kontinentu vydat. Autoři a experti Lonely Planet se každoročně po dobu posledních 40 let vydávají do různých koutů světa a samozřejmě i Evropy. Dobře je tedy znají a jejich doporučení má velkou váhu. Právě oni dali dohromady všechny tři seznamy. Jejich tipy vás možná překvapí – třeba v případě islandského města...

Články

Kočovníci s check-in zavazadlem

Vydat se na cestu, která nikdy nekončí. Nemít žádné časové limity a volit si destinaci prostě jen podle toho, jak se vám chce nebo jak to zrovna vychází. Zní to jako nedosažitelná meta, ale jde to. I v sedmdesáti letech. Přečtěte si o kočovnících v důchodu, co už druhým rokem střídají týden po týdnu jednu evropskou destinaci za druhou. Představujeme vám Debbie a Michaela. Debbie a Michael jsou manželé už přes 40 let, ona vedla svou firmu specializující se na grafiku a on organizoval sportovní události. Vychovali čtyři děti a každý víkend jezdili plachtit. Pak nadešel čas jít do důchodu a oni se podívali pravdě do očí – na houpací křeslo a monitoring letáků...